Zpozorněme! Na ministerstvu intenzivně pracují na devadesátšestce.
01.06.2012
Lze některé lékařské kompetence bez rizika předat nelékařům?
Na MZ se nyní připravuje novela zákona č. 96/2004, kde jedním z cílů je rozšíření kompetencí sester a ostatních nelékařů. Redakce Medical Tribune se v diskusním fóru ptá: Jaké konkrétní kompetence by mohli nelékaři převzít, aby se využil jejich potenciál a přitom nebyla ohrožena kvalita péče a bezpečí pacientů?
Na ministerstvu zdravotnictví se nyní připravuje rozsáhlá novela zákona č. 96/2004, upravujícího pracovní podmínky a vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Jedním z deklarovaných cílů této novely je rozšíření kompetencí sester a ostatních nelékařů, např. porodních asistentek. Proto se tentokrát v diskusním fóru ptáme:
Jaké konkrétní kompetence by mohly sestry (či ostatní nelékaři) převzít, aby se využil jejich potenciál a přitom nebyla ohrožena kvalita péče a bezpečí pacientů?
MUDr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory
Pan ministr Heger se tradičně ani v tomto případě neobtěžoval s tím, že by svůj návrh projednal s profesní lékařskou samosprávou. Bez znalosti konkrétních parametrů se mi tedy jen obtížně vyslovují jakékoli soudy. Čistě obecně je však třeba zdůraznit, že lékaři, studující šest let na lékařské fakultě a skládající následně další atestační zkoušky, jsou nejkvalifikovanějšími ze všech zdravotnických pracovníků. Přesun jakýchkoli kompetencí z lékaře na střední či nižší zdravotnický personál neznamená tedy nic jiného než snížení kvality zdravotní péče. Podobné návrhy nejsou motivovány ničím jiným než snahou ušetřit peníze, a to bohužel na úkor bezpečnosti pacientů. Nad některými návrhy pana ministra Hegera opravdu zůstává rozum stát.
Pan ministr by se měl spíše soustředit na to, abychom my, lékaři, nemuseli svůj drahocenný čas ztrácet nesmyslnou administrativou. Například jeho nový zákon o zdravotních službách administrativní zátěž spojenou s poskytováním zdravotní péče totiž výrazně zvýšil. Čím více času budeme ztrácet nesmyslným papírováním, tím méně se budeme moci věnovat svým pacientům, o které se nikdo jiný než lékaři kvalifikovaně postarat nedokáže.
Je zvláštní, jak důsledně se ministerstvo vyhýbá řešení klíčového problému, kterým je vedle nedostatku peněz prohlubující se personální krize našeho zdravotnictví. Cílem současného ministerského snažení je totiž pouhá legalizace personální devastace značné části zdravotnických zařízení. Skutečně bych se jako prezident lékařské komory nerad dočkal toho, že ošetření lékařem bude považováno za jakýsi „nadstandard“ a obyčejní pacienti se budou muset spokojit, tak jako v předminulém století, s péčí nějakých ranhojičů či babek kořenářek.
MUDr. Miloš Voleman, místopředseda LOK SČL
K rozšiřování kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků jsem skeptický. Z praxe vím, že velká většina sester o rozšiřování kompetencí nestojí. S rozšiřováním kompetence musí jít ruku v ruce i rozšiřování odpovědnosti a zde se dostáváme na velmi tenký led. V případě pochybení je už nyní zjišťování odpovědnosti velmi obtížné (v poslední době např. známý případ dr. Brandejse) a leckdy neobjektivní. V případě přenesení kompetencí lékařů na sestry by toto bylo ještě mnohem obtížnější.
Je pravda, že i v současnosti se stává, že sestry dělají některé činnosti, které příslušejí lékařům. Avšak je to špatně a mělo by to být vymýceno, a ne aby se něco takového bralo jako norma. Pro zdravotníky – a myslím tím jak lékaře, tak nelékaře – je důležité, aby jich byl na pracovištích dostatek, a pro sestry dále to, aby nebyly přetěžovány nesmyslnou administrativou. To je mnohem důležitější než otázka kompetencí.
MUDr. Jiří Kilian, primář dětského oddělení Nemocnice Vsetín
Já nejsem tvůrce systému zdravotní péče a jejího financování. Nemyslím si, že by bylo možné vyjmenovat konkrétní kompetence, a jsem přesvědčen, že něco takového se nemůže podařit skrze úřednický výkon a že není možno to obsáhnout zákonem.
Kompetencí rozumíme rozsah působnosti, příslušnost, pravomoc, ale také schopnost, dovednost v té které věci.
Příslušnost k výkonu zdravotní péče má být determinována, a tak i limitována odpovědností; kdo je odpovědný, je i příslušný a měl by být i kompetentní v dalších významech toho slova.
Ideový záměr změn kompetencí, jak byl na příkladech nedávno uveden náměstkem ministra zdravotnictví, je zoufale špatný.
Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, prezidentka České asociace sester
Novela zákona 96/2004 Sb. dává prostor pro zvyšování kompetencí zdravotnických pracovníků, které se budou specifikovat vyhláškou. Česká asociace sester se ve spolupráci s odborem vzdělávání a vědy na MZ podílí na tvorbě konkrétních činností. Rozdělili jsme problematiku kompetencí do několika oblastí. První, které se věnuje MZ a na níž za ČAS spolupracuje sekce porodních asistentek, je upravení kompetencí porodním asistentkám. Vedení fyziologických porodů v nemocnici a další kompetence v péči o ženu porodní asistentky právními předpisy již zajištěny mají. Existuje představa rozšířit jejich činnosti do ambulantního segmentu, jedná se tedy o péči o těhotnou ženu a sledování průběhu těhotenství před porodem mimo zdravotnické zařízení.
Další oblastí je oblast domácí péče. Zde je nutné, a na tom panuje shoda, posílit kompetenčně tento segment. Všeobecná sestra přejímající pacienta do péče by měla tuto péči také indikovat, navíc by měla mít kompetenci předepisovat pomůcky spojené s poskytováním domácí péče. Stejně jako jiní poskytovatelé by měla být ze strany zdravotních pojišťoven regulována.
Všeobecná sestra v domácí péči by také měla být kompetentní v případě posouzení zdravotního stavu pacienta indikovat vyžádanou péči, resp. předávat pacienta do péče praktickému lékaři. Zvažujeme rozšíření kompetencí všeobecné sestry v domácí péči i o další odborné činnosti.
Třetí oblastí jsou kompetence všeobecné sestry v ordinaci praktického lékaře. Diskuse s odbornými společnostmi stále vedeme. Jde totiž o to, že při nedostatku praktických lékařů by všeobecné sestry mohly jejich nepřítomnost v ordinaci suplovat např. posouzením zdravotního stavu pacienta a v neodkladných případech jeho odesláním k odpovídající zdravotnické službě (jinému praktickému lékaři, specialistovi apod.). Tyto činnosti totiž sestry v praxi již vykonávají, ovšem bez odpovídající právní úpravy.
