Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Kolega David Machálek, jakožto guru komornického Facebookového profilu na FB KZ ZZS ČR umístil velmi zajímavý příspěvek. Jedná se o jakýsi náhled jednoho pana doktora (ne tedy laika) na ZZS, urgentní a přednemocniční medicínu a potažmo zdravotnictví v České republice jako takové. Vím, že spousta kolegů profilem na FB nedisponuje, a tak jsem zejména pro ně článek z FB přenesl na webové stránky KZ ZZS ČR. Autor článku, pan doktor vystupuje pod nickem Challenger a já osobně jsem si jeho komentářů v různých diskuzích na zpravidla zdravotnických webech už všiml mnohokrát. Jsem si jistý, že mnoho z vás (nás) názory autora rozčílí, některé rozpálí do běla. Měli bychom si ale umět přečíst i to, co se nám nelíbí, abychom lépe pochopili, jak také může být na nás záchranáře, na ZZS a na systém poskytování PNP nahlíženo, a to v řadách odborné veřejnosti. Když si článek přečtete ještě jednou, až v mnohých opadnou emoce, možná zjistíte, že …

Sigmund

Zdravotnictví: soudruzi řeší problémy v 

záchranné službě

Vydáno 30. 08. 2015 (8937 přečtení)

Recentně odbornou veřejnost pobavila zpráva, že soudruzi z některých krajů řeší nedostatek lékařů na záchrankách prostě tím, že odsouhlasili, že lékař v posádce záchranky již není potřeba, protože jeho místo zaštítí „dostatečně“ vyškolení záchranáři.

Notabilně je tato situace řešena v oblasti  Žatecka a dále v mnoha okresech Pardubického kraje, kde se to už provalilo, a zřejmě to představuje jen pomyslnou špičku ledovce a dá se říct, že o většině míst jakož i o skutečné situaci toho víme málo. V posádkách sanitek v řečených lokalitách není přítomen jediný lékař a nemá ani šanci dojet do těchto regionů v historicky krátké době (čili na tzv. rendez-vous system můžeme v klidu zapomenout). Prý je to opatření dočasné a jednotkou dočasnosti je prý jeden furt, což ve srozumitelném překladu zní něco jako na věčné časy a nikdy jinak. Ale prej to nevadí, protože péče je jakože zajištěná, jen sem tam někdo umře, ačkoli by nemusel, ale to naštěstí nikoho moc nezajímá. Tedy pokud to zrovna nebyl něčí příbuzný nebo se nejednalo o chrapouna s politickými konexemi.

Ostatně posuďte sami, jak intenzivně a úpěnlivě hledají soudruzi lékaře pro ZZS v  Ústeckém kraji a Pardubickém kraji. Podle mého nijak zvlášť.

Pravdu mají ti, kdo říkají, že v sanitce lékař být nemusí a že vycvičený paramedik taky zvládne v podstatě všechno, co je potřeba a že v USA, v Anglii a na řadě dalších míst světa to tak funguje. Každý vohnout přece z obýváku viděl seriály jako OVRZ, Pohotvost, Nemocnice Chicago Hope, Sanitku a Sanitku 2 a dokonce i doktora House, a tak přesně ví, že by bolševici svému lidu přece lhát nemohli a že paramedici jsou OK. Jenže tyto úvahy jsou bohužel mimo kontext Kocourkova a tento příspěvek se pokusí s tím kontextem vypořádat a je na p.t. čtenářích, co si z toho odnesou.

Prvním problémem je fakt, že zatímco v civilizovaném světě jsou již paramedici zavedení dlouho, u nás nesměli donedávna nelékařští zdravotničtí pracovníci v podstatě na pacienta léčebně sáhnout krom toho, že ho odnesou někam na nosítkách, řídí auto a dělali podržtašky, tu a tam napíchli žílu a to bylo asi všechno. Vše ostatní bylo řešeno pod heslem „doktor musí všechno, sestra/lapiduch nesmí nic“. Tedy mi tak nějak není jasné, kde by se najednou v nelékařském personálu našlo tolik  know-how a odborníků, aby zvládli vše, co by teoreticky zvládnout měli, třeba i malinkatou analgosedaci s amputací punkci hrudníku s ošetřením tenzního pneumothoraxu, punkci perikardu a případnou intrakardiální aplikací léčiv, samozřejmě obligatorní intubaci popřípadě urgentní koniotomii/tracheotomii a další srandy i doktorovi to koneckonců trvá nějakou dobu, natož pak záchranáři s pocitem vícecennosti. Záchranáři sice argumentují, že teď už mají taky vysokou školu, jenže této argumentaci se lze pousmát, když člověk ví, co se na těch školách vlastně učí (a taky kdo tam učí). Doktor za tímto účelem může čistě teoreticky navštívit nemocnici, kde se dané dovednosti eventuelně naučí, pokud je neumí, ale kdo bude učit záchranáře, to mi není dostatečně jasné: asi se je bude učit průzkumem bojem v terénu na nic netušících pacientech se zdravotními problémy.

Zkrátka a dobře, podle mého názoru platí na 100%, že český paramedik není totéž co americký paramedik. Trénink amerických nebo anglických paramediků má jistou tradici, jsou zde celé podpůrné systémy pro tyto lidi, dobrá spolupráce s lékařskou obcí, guidelines a přesné kompetence, kdežto v Čekoprasečáku byli paramedici „hození do vody“, bez výcviku, tváří v tvář advokátní lobby a policejním predátorům. Přeji našim záchranářům, aby jejich entuziazmus a politická uvědomělost, s jakou si nabíhají na vidle, nebyly zkaleny prvním soudním řízením o náhradu škody nebo ještě lépe trestním oznámením pro nějaké to „těžké ublížení na zdraví s následkem smrti“, protože začínám tušit, že zde to za určitých podmínek pro právníky může být easy job.

Díky dlouholeté tiché válce, která zuří mezi lékařským stavem a státní byrokracií (ve které lékařský stav bohužel na celé čáře vlastní vinou prohrává), bude adekvátní vzdělávání zdravotnických záchranářů poměrně těžké vyřešit, protože už vidím lékaře, jak se hrnou učit paramediky za pár korun tajům řemesla, které bylo doposud rezervováno jen pro lékaře a dělat tak bolševikům užitečné idioty. Paramedici mohou k potřebným znalostem přijít i alternativní cestou, jen to bude stát více úsilí, času a i lidských životů. V současném pojetí českého záchranářství bych úlohu záchranáře definoval slovy „najdi a odvez“, popřípadě najdi, změř tlak a puls, zajisti žilní vstup a pak teprve odvez, výjimečně pak  proveď srdeční masáž a top level na úrovni senior rescuer expert (kterých bude podle mého laického odhadu jen zlomky procent) je zaintubuj. Což mi připadá s ohledem na další okolnosti a teoretický rozsah zákroků nutných čas od času trochu málo.

Těmi dalšími okolnostmi a daleko větším problémem je totiž kontext, do kterého je přednemocniční urgentní péče v Kocourkově zařazena. V civilizovaném světě je sanitka považována jen za jakýsi rychlý taxík, který odveze pacienta na místo definitivního ošetření, tj. do špitálu, kde jej vyklopí na Accident & Emergency Department. Teprve tam se začnou veškeré diagnosticko-terapeutické procedury sloužící k záchraně života a také se tam rozhoduje o dalším posunu pacienta na příslušnou odbornost. Je to logické, protože zázemí na takových odděleních je mnohem lepší a dává pacientovi větší šanci na přežití.

České bolševické špitály jsou v tomto kontextu organizovány velmi uboze a většina z nich ve skutečnosti žádné fungující A&E nemají i ve fakutních nemocnicích jsou to spíš jenom takové parodie na urgentní příjmy, kde sedí jeden anesteziolog nebo taky jen internista bez výraznější materiální podpory, ovšem nikoli velká a rušná oddělení tak, jak to známe ze zahraničních nemocnic v Británii nebo USA, přes které jdou primárně veškeří neobjednaní pacienti s akutními problémy. Proto také bylo vždy v konceptu české záchranky některé urgentní zákroky a mnohou diagnostiku poskytnout již v sanitce a také již v sanitce ve spolupráci s dispečinkem a za patřičných diagnostických procedur rozhodnout o místě definitivní hospitalizace pacienta. Dá se říci, že v českých podmínkách sanitka slouží víceméně jako předsunutá A&E a ta potom přímo předává pacienta k definitivnímu ošetření. Tento model je typický především pro země s horší infrastrukturou a dopravní obslužností, kde se předpokládá, že transport pacienta k definitivnímu ošetření bude dlouhý a znamenal by nepřípustné prodlení. Je přitom hrubou chybou lékařů záchranky, kdyby pacienta nedovezli na správné místo. Jak podobnou roli zvládnou paramedici, kteří jsou v podstatě vycvičeni jen k rutinní sérii život zachraňujících úkonů a k rychlému transportu do špitálu s houkačkou, mi je záhadou. Ač se to může zdát nepravděpodobné, hlavní a nejdůležitější součástí medicínské práce totiž není mediálně vděčné skákání po pacientově hrudníku, nýbrž diagnostika, kterou se pochopitelně rutinně vycvičení paramedici zas až tolik nezabývají – z toho mimochodem taky vyplývají různé pohledy lékařů RLP a záchranářů, kteří často lékařům vytýkají, že si v sanitce „hrají na špitál“, zatímco oni touží pacoše co nejdřív někde vyklopit, aby se prý nezpožďovala nutná léčba ale hlavně, aby oni mohli na kafe.

Tyto procedury tedy bude muset zvládnout někdo jiný, třeba nějaký lékař na A&E Departmentu. Kde ale bolševičtí soudruzi z krajských zastupitelstev a ministerstva seženou investice, které jsou potřeba, aby se v relevantních nemocnicích vybudovaly skutečné A&E a hlavně, kde seženou a zaplatí odpovídající personál, to je mi rovněž velikou záhadou, protože to, co dělal doposud lékař přímo v sanitě, musí v západním světě udělat doktor na A&E Dept. a těch ovšem bolševičtí soudruzi taky nemají zrovna dostatek, spíš bych řekl, že je jich ještě větší nedostatek než doktorů v sanitkách. Tuto návaznost péče, která je při přechodu na méně kvalifikované paramediky v sanitkách naprosto klíčová, ovšem nikdo v Kocourkově neřeší, protože tak nějak tuší, že by nejspíš nevyřešil.

Vezměme si takový příklad přímo z Prahy, kde je na rozdíl od periferie doktorů jako much. Dne 25.8.2015 časně ráno údajně nahlásili na 112 zástřel do hrudníku. Kulka prošla z pravého hemithoraxu přes mediastinum do levé plíce. Podle zlých jazyků to v ZZS Praha nebyl důvod, aby k tomu vyjel lékař (trauma aorty, tamponáda srdeční a zakrvácení do plic je asi pro pražské lékaře záchranky ještě málo). Tady naštěstí paramedici neměli problém s tím, kam pacienta odvézt, protože z okolností vzniku zdravotních potíží to bylo jasné a pacient to prý dokonce přežil. Ale představme si, že by takhle našli někoho v bezvědomí v parku. Kam s ním? Je to diabetické kóma, intoxikace nebo někdo s arytmií, plicní embolií, intracerebrálním krvácením? Inu kdoví – zde paramedici často mohou narazit v případě absence odpovídající A&E, kde je možné pacienta rychle vyklopit a kde se provede základní diagnostika problému a určí se, co dál. Doktor v záchrance alespoň umí argumentovat, těžko ovšem můžeme brát vážně tvrzení polovzdělaného paramedika, že jde o sepsi s multiorgánovým selháním v důsledku peritonitidy a stav patří zrovna na chirurgii. V civilizovaném státě ovšem paramedik nemá problém, protože přiveze pacienta na A&E v příslušném districtu a o další už se nestará.

Typicky v Praze se pak stává (prý asi v 16%, což není úplně zanedbatelné), že když si paramedik není úplně jistý, co pacientovi vlastně je, tak ho nemocnice prostě odmítnou. Nikdo totiž netouží, aby mu v ruce zůstal Černý Petr a měl za pár korun na svém triku potenciální průser právní a ekonomický, jak se to kolikrát stává i sanitě s doktorem.

Osobně si pamatuji pacienta, který byl předán v bezvědomí (dokonce z urgentního ARO příjmu) jako „terminální stadium onkologického onemocnění“ k dožití na ORL, kde se následně ukázalo, že jde o rozsáhlý intracerebrální hematom s krvácením do mozkových komor u hypertonika při předávkování Warfarinem a po předchozím léčeném onkologickém onemocnění nebylo ani stopy. Dalo poměrně velkou práci a dohadování přesvědčit neurology, že pacient má umřít u nich. O etických, ekonomických, právních, psychických a dalších aspektech podobného dohadování raději pomlčím.

A tuhle jsme uvěřili jedněm paramedikům, kterým se nechtělo jet o pár kilometrů dál do nemocnice s otevřenými operačními sály: to nic, hoši, to je přece jen alergický edém, dáte mu Solu-medrol a je po problému. No, nebylo po problému, protože diagnóza paramediků nebyla zcela přesná. Hoch, ročník 1976, vytřeštěné oči, tupý výraz v tváři, obrovský krví podlitý jazyk mu leze z úst. No to je přece jasnej Quinckeho edém jak vyšitej, ale k tomu ještě jen tak mimochodem těžká alkoholická nemoc jater s epilepsií, koagulace téměř neměřitelné, ještě z něj táhnul chlast, po epi záchvatu si pokousal jazyk. Bohužel do něj krvácel, čili rozsáhlý hematom jazyka, dutiny ústní a hrtanového vchodu a samozřejmě hraniční ventilační parametry. No na hovno, jen odhad substituční léčby koagulačních faktorů a trombonáplavy tak za půl milionu, což je lékový rozpočet oddělení na 6 měsíců. Na to, že by zmrdi z VZP hradili nad rámec regulací byť jedinou korunu, můžeme v klidu úplně zapomenout. To fakticky znamená dříve či později snížení mezd pro zaměstnance. A to samozřejmě vůbec nemluvíme o dalších komplikacích zahrnující zakrvácení do dýchacích cest při pokusu o jejich zajištění, metabolický rozvrat při těžké jaterní nedostatečnosti a jako bonus track epi záchvaty a delirium tremens s odhadem vývoje nejpozději do 3 dnů, protože zatímco panáček v klidu chlastá, antiepileptika podle doporučení samozřejmě papat neráčí. Takže nic, hoši, nemáme pohotovostní službu, tak si ho zase naložte a hezky odvezte, protože voly a kasičku si z nás nikdo dělat nebude. A krom toho mu nemůžeme zajistit péči, kterou si pacient zasluhuje, nemáme otevřené sály pro urgentní pacienty, nemáme v nich personál a nemáme v areálu příslušné specialisty, počítaje i konziliárního psychiatra. § 48 odst. 1 písm a) zákona 372/2011 Sb.. Některé paragrafy se prostě vyplatí si pamatovat. Hoši poté, co viděli moji nasranost a vyslechli si komentáře, radši ani nedutali a vypadli. Právě jsem svému zaměstnavateli vydělal tak tři čtvrtě milionu.

Všechny tyto problémy a přetlačování se o akutní pacienty jsou samozřejmě nejen důsledkem výrazné demotivace lékařů vlivem jejich mizerného ohodnocení a také naprosto prasáckého systému úhrad péče, ale hlavně důsledkem nekompetentních zásahů bolševických soudruhů, kteří řídí české zdravotnictví a jejichž kvalifikací není nic jiného než politické konexe a správná stranická knížka. V důsledku účelových ekonomických regulací, jejichž hlavním důvodem je cost cutting a realokace zdrojů do projektů jako je Cyberknife, v důsledku nekompetentních politických rozhodnutí nastává dlouhodobě značná nerovnováha v alokaci lidských i finančních zdrojů a podle mého názoru zde sice korupce hraje jistou roli, ovšem daleko vyšší roli zde hraje vohnoutství a nekompetentnost. To, spolu s dlouhodobě nereformovaným předválečným modelem akutní péče založený na LSPP a záchranné službě způsobuje, že se to soudruhům tak nějak začíná sypat pod rukama.

LSPP totiž nikdo sloužit nechce, protože nejsou praktičtí lékaři a ti, co v systému jsou, si pochopitelně za pár korun, co bolševik nabízí, nebudou kazit noci a víkendy. Bolševici nemají zákonnou pravomoc to obvoďákům, kteří jsou z 99% soukromí a kterým je v průměru něco kolem 60 let nařídit (a i kdyby měli, asi by to stejně nebylo efektivní) a kdo tedy je ta poslední instance, která to všechno schytá? No pochopitelně záchranka. Tam mají bolševici jako zaměstnavatelé absolutní moc a tak spolu s rušením LSPP přicházel zvýšený tlak právě na záchranky, aby suplovaly tuto službu, což je nejen hloupé ale navíc i velmi drahé (je vidět že v Kocourkově zdroje jsou). Čili místo toho, aby se záchranky staraly o vážně nemocné, urgentní stavy a další kvalifikovanou práci, jezdí k vohnoutům, kterým je úplné prd, sbírají na ulici ožralce, uklízejí v parcích feťáky a vůbec slouží jako podržtaškové městským policiím, které má především za úkol rozdávat pokutové bločky, botičky a popřípadě zařizovat odtahy vozidel, ale když vidí bezdomovce, zavolá sanitku, protože přece byste nechtěli po policistovi, aby se při práci ušpinil a odvezl bezdomovce, kterému jinak nic není, třeba na záchytku. Na druhou stranu je paradoxem, že městapo, zejména jedná-li se o teplý bonz na špatně zaparkované vozidlo, má většinou kratší reakční dobu než záchranka, což celkem jasně demonstruje priority krajských, městských a jiných politických exponentů zastupitelské demokracie a také idiocii českých voličských vohnoutů.

Za posledních 15 let se tak počet výjezdů RZP zvýšil o 150-200% a počet výjezdů ke k pacientům v přímém ohrožení života, pro které byla původně záchranka koncipována zejména, se scvrknul na 1,5 %. Zneužíváním ZZS samozřejmě poptávka po lékařích a dalším personálu na záchrance ještě vzrostla, ale na druhou stranu za to nejsou žádné peníze dost dobré, a tak se nelze divit, že se pro takový „servis“ lékařů nedostává. Spolu s primární péčí se tak pomalu začíná hroutit i systém přednemocniční urgentní péče. Není to kvůli tomu, že by nebylo správné mít v sanitce paramediky místo lékařů ale kvůli tomu, že problém se tím jen posune do nemocnic, kde rovněž chybí příslušní odborníci na urgentní medicínu, není zbudována patřičná infrastruktura. Důvodem těchto změn není přitom plánovaná reforma urgentní přednemocniční péče a její posun do 21. století, ale skutečnost, že bolševičtí krajští soudruzi, kteří mají tuto péči povinně zajistit ze zákona, pouze hasí požáry tak, jak se objeví, aniž by při tom měli byť jen náznakem v rukávu nějakou koncepci.

Dá se tedy shrnout, že pokud vám zas až tak nic není, jste obyčejný bolševický vohnout, co zneužívá zdravotní péči a přeje si taxíka zadarmo na účet VZP a zavoláte si záchranku, tak vás ta záchranka pravděpodobně odveze a vyklopí někde a možná se dokonce trefí i na odbornost, kterou právě potřebujete, pokud vůbec nějakou potřebujete. Pokud je ovšem vaše zdravotní porucha závažná, vaše šance na záchranu života se povážlivě tenčí. Ale nebojte se, těch vážně nemocných bude jen něco kolem 1%, takže ve statistice se to nakonec nepozná a i kdyby se nějaký audit nebo benchmarking dělal, jakože se nedělá, vaše zbytečné úmrtí bude statisticky bohatě vykompenzováno úspěšnými výjezdy hochů v oranžových kombinézách k nihilitidám a dalším nicotnostem. Soudruzi aspoň ušetří na důchodech a dalších sociálních dávkách, které by vám v budoucnu platili, takže stát na tom vlastně ještě vydělá. Samozřejmě nepochybujte, že pokud budete VIP, třeba z vedení kraje nebo jeho příbuzný, tak kvůli vám záchranka natočí klidně i vrtuli a ošetřovat osobně přijede sám ředitel záchranky nebo ten nejkvalifikovanější doktor, co bude zrovna po ruce. Protože v nemoci a ve smrti, milí vohnouti, jsme si přece všichni rovni.

30.08.2015 Challenger

Zdroj: dfens-cz.com