Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Text z externího zdroje:

Záchranářka Lenka Pivoňková uhání se zapnutým majákem pomáhat lidem. Z událostí, které často vidí u dopravních nehod, dětí popálených čajem či umírajících lidí, se odreagovává koníčkem, který z ní nedávno udělal mistryni světa ve scooterjöringu, disciplíně, při níž má zapřaženého psa ke koloběžce a společně zdolávají předepsanou trasu.

Foto archiv Lenka Pivoňková

U rodinného domu v Ostrově na Orlickoústecku, kde by normálně za velkým proskleným oknem následovala terasa, krytá pergola na letní grilování nebo vstup do pěstěné zahrady, střeží Lenka Pivoňková to nejcennější, co ji s rodinou nejvíce naplňuje. Ve výběhu za elektrickým ohradníkem ji radostně vítá pětice psů. S pětiletým Herem se stala v italských Alpách mistryní světa ve scooterjöringu, tedy zápřeži psa za koloběžku.

„Nikdy jsem si ani ve snu nemyslela, že by kvůli nám někdy mohla zaznít Česká státní hymna. Ten zázrak a Kde domov můj… to byl neskutečně silný zážitek,“ vrací se k vítězství Pivoňková.

Vše přitom začalo zcela nevinně. Před lety chtěla, aby fenka výmarského ohaře, kterou srazilo auto, dobře rehabilitovala. Zvíře bylo k neutahání. Tak narazila na vhodný sport pro sebe, psa a nyní vlastně i pro tři děti, které běhu se psy přes překážky nebo za koloběžkou také propadly. Záliba přešla ve sport, a tak si pořídila psa, který je pro tento sport vyšlechtěn. Evropský saňový pes je křížencem německého krátkosrstého ohaře, greyhounda, alaskána a pointera.

Rodokmen jako anglická královna

„Je těžké se k nim dostat, musheři si je prodávají mezi sebou. Není levný, tito psi mají rodokmen jako anglická královna,“ říká Pivoňková, která canicrossu přizpůsobila i chod rodiny. Dva synové a dcera mají každý svého psa.

Protože na závodech splnila podmínky pro účast na mistrovství světa, rozhodla se, že do italských Alp vyrazí. Brala to jako dovolenou a odměnu pro děti, které si ji za každodenní zápřah kolem čtyřnohých mazlíčků zasloužily. Slova o dovolené přehodnotila hned, jak viděla trať. Profil byl šílený. Převýšení na prvním kilometru bylo 140 metrů. Stoupání se ale ukázalo jako to nejmenší. Dolů následoval tříkilometrový single trail s klopenými zatáčkami.

„Celé prázdniny jsme trávili s dětmi na klopených tratích, věděla jsem, že tam takové budou. Jenže na mistrovství napršelo, což trať poničilo, takže jsem si ji nemohla vyzkoušet se psem. Bylo možné si ji jen projít. Fakt jsem se bála, hlavně o děti, které startovaly ve svých věkových kategoriích. Byla jsem s nimi domluvená, že není ostudou sjet sjezd po svém,“ konstatuje Pivoňková.

Nejstarší syn ji také doprovázel na start. Nebylo jí do řeči. Hlavně aby se pes nezamotal před startem do postrojů a vodítka, protože v tu chvíli by bylo všechno špatně. Naštěstí počasí přálo. Zvedla se mlha a přestalo pršet. Nebylo teplo, takže ideální počasí pro temperamentní psy. Člověk musí hlídat jemné nuance v jejich chování. „Vím, že když se dvakrát otočí, má toho dost a zastavuju.“ Do strmého stoupání se snaží psovi pomáhat, „kopala“ na koloběžce, aby veškerá zátěž nebyla jen na Herovi. Ten byl k nezastavení. Když už nemohla a sjezdovka nedovolovala jet na koloběžce, zatla zuby a běžela vedle koloběžky. Více a video na novinky.cz