19. 4. byla na web umístěna ANKETA
Co vás při práci či studiu ve vztahu k záchranářství trápí?
Milí komorníci a čtenáři,
před časem jsem vás žádala o zamyšlení se nad tématy a problémy, které nás v našem českém záchranářském prostředí pálí. Sešla se mi necelá stovka odpovědí, z valné většiny anonymních, ze kterých šly vytušit konkrétní problémy jednotlivých krajských záchranek, něco byly osobní stesky, ale všeobecně se velice často, snad v každé či každé druhé odpovědi, skloňovala témata jako je nedostatečné finanční hodnocení, přetíženost a nesmyslnost výjezdů, a pak problémy studentů s povinnou praxí u lůžka.
V souhrnu jsou tedy výsledkem vašich odpovědí tato nejpalčivější témata:
1. nadbytek neindikovaných výjezdů
2. nedostatečné finanční ohodnocení
3. systém vzdělávání, kompetence
4. roční praxe u lůžka po skočení studia ZZ
5. negativní revers
6. nízká společenská prestiž, verbální a fyzické napadání
Jsem ráda, že jsme ve vedení KZ již v minulosti dospěli ke stejným názorům a vidíme problematiku stejnýma očima. Cílem tohoto průzkumu bylo, zda i vy vnímáte tato témata jako klíčová. Což nepochybně ano. Tím jsme si ověřili stejný společný záměr, ve kterém hodláme pokračovat a řešit právě ta témata, která jste uvedli. V této souvislosti chci navázat pozvánkou na naši podzimní konferenci.
Níže si dovolím uvést necenzurované a neupravované odpovědi pro představu, nad čím tedy přemýšlíte a co vás skutečně pálí. Pro korektnost uvádím, že jsou to reálné názory respondentů, a osobně jsem nezkoumala jejich pravdivost a nenesu odpovědnost za obsah, pokud se hovoří o konkrétní ZZS, personálu, apod.
Výjezdy a výjezdové skupiny:
- Neindikované výjezdy a zneužívání ZZS. Vybral jsem si tuhle práci, abych pomáhal druhým. Pod to ale nespadá dělání taxikáře.
- Taxík, převozka na každou zvýšenou teplotku a každou jinou pi....nu. Ze záchranky se stal výdělečný kšeft a nikoho nezajímá, že když je opravdu potřeba rychlý dojezd na místo, tak tam jede posádka, která se uvolnila 40 km od místa události, protože bližší posádky jsou na 14 dní bolavém bříšku, včera vymknutém kotníku a podobně. Doktoři - věčný problém, posádka s doktorem sedí 12 hodin na základně a auto bez doktora odjezdí celou službu. Pořád a stále doktoři doktoři doktoři. Ano, je jich málo, ale nelze pořád přidávat v platu jenom jim.
- Trápí mě nesmyslné výjezdy, kdy se ze záchranné služby dělá jen výdělečný byznys. Docela mě mrzí, že se komora ustoupila z návrhu změny názvu pracovní pozice řidič ZZS, protože pacient(laik) nemá možnost z tohoto názvu nikterak určit, že ten řidič má nějaké zdravotnické vzdělání a v případě, že někomu resuscitujete maminku se rodina netváří zrovna dvakrát příjemně, když masáž provádí člověk s označením řidič, navíc se za posledních pár let situace změnila a řidiči prejimají spoustu práce ZZ a ZZ zase lékařů. Platové ohodnocení je oproti jiným profesím také směšné. Další co by měla komora začít prosazovat je 100% nemocenská v prvním měsíci nemoci u členů vyjezdových skupin, kdy tu chřipečku chytí zaměstnanci právě při výkonu povolání a pak musí ležet za 60 % platu doma. A jako poslední zavedení výsluh a lázní stejně jako mají u HZS, PČR atd.
- Postupná degradace našeho povolání. Asi nikdo z nás nestudoval pro to, aby jsme pro 9/10 lidí dělali taxík, socialního pracovníka, suplovali DZS nebo obvodního lékaře. Příme ohrožení života vidíme spíš výjmečně, proto chápu kolegy kterí mají problém poskytnout adekvátni péči když už jednou za čas taková situace nastane. Lidé nenesou žádnou odpovědnost ani spoluúčast za své konaní v souvislosti s ZZS, ale my všichni tú odpovědnost máme.
- ZZ: Nadbytek neindikovanych vyjezdu, vecne chybejici zdrav. material na doplnovani, věčná buzerace od vedení kvůli kdejakému skrabanci na sanitce (1 auto za rok najede pres 60 tis. km!!), absence školení, po řidičích s kurzem jsou požadovány věci, které musí znat ZZ - defi, nedefibr. rytmy, davkovani amiodaronu pri kpr, redeni ketaminu, apod.
Plat:
- Svou práci dělám rád, ale jednoznačně nízké platové ohodnocení mne nutí místo trávení času s rodinou, jít do dalšího zaměstnání, aby rodina měla peníze na jídlo, ošacení a spánek v teplém domě. Taktéž je pro mne těžké pochopit, proč k nám jezdí spousta tzv. dohodářů z okolních krajů a naopak proč my musíme jezdit na základny okolního kraje - proč nemůžeme mít směnu přesčas u nás na základně? Je smutné se potkávat ráno (večer) na půli cesty s dohodářem, který jede k nám a já jedu k nim.Také je smutným faktem, že telefonické konzultace hloupostí nám berou čas i prestiž, neb pak můžeme být opravdu jen řidiči taxíku, pokud kvuli všemu co jsem rozhodl pro blaho pacienta musím zavolat lékaři a uctivě se omluvit za vyrušení a ještě uctivěji požádat o velectěnou konzultaci.... :-(
- Máme náročné a rizikové povolání a za to všechno nízké platy a jsme otloukánkem každého pojištěnce, který nemá dobrý den nebo to jen má k praktikovi přes celou vesnici!
- Od vedeni nemocnic a jednotlivych opdeleni snaha "vnutit" pozici prakticke sestry pri nastupu do nemocnice, odmitani priplatku za praci u luzka s argumentaci, ze ten je jen pro sestry, casta dehonestace zachranaru jako menecennych zdravotniku, kteri nic neumi.
- V Brně za necelých 5 let služby přes 4000 výjezdů dle systému EKP, na periferiích poloviční množství výjezdů nebo lehce přes za naprosto stejné peníze. Tudíž neohodnocení množství výjezdů. Brno jezdí, venkov spí převážně a opět za stejné peníze... :(
Ponechání na místě:
- Málo možností samostatně nechat pacienta a zaléčit na místě.
- Nejasné kritéria pro ponechání na místě, nejasné kritéria kdy mohu x nemohu jako ZZ vypsat negat. reverz.
- Zdravím vedení komory záchranářů.
Poslední dobou velmi často uvažuji nad možností ponechání pacientů doma bez nutnosti konzultace s lékařem. Bylo by to fajn. Všiml jsem si že tímto tématem se již zabýváte, proto se těším na případné výsledky.
Kompetence:
- Nedostatek kompetenci a nutnost konzultovat i mene zavazne stavy... viz bezna alerg. reakce a podani antihistaminika a kortikosteroidu. Zvlastnost tuzemskeho vzdelavani.. Proc misto specializace neni akreditovany Mgr. obor, treba pod LFUK, ktery by mohl byt legislativne daleko lepe udelan nez zachranar pro UM (samozrejme opet s podminkou X let praxe u ZZS nebo i s podminkou predchoziho absolvovani specializace ZZ pro UM)? Lekarska spolecnost by mela pod kontrolou vzdelavani zachranaru magistru a tim by mohl odpadnout vecny kompetencni boj a nic by nebranilo prechodu na paramedicky system... Naopak zachranari by meli vidinu moznosti karierniho rustu.
Dekuji
- Chybí příslušné odborné vysokoškolské vzdělání (pouze specializace), omezené kompetence, nutná telefonická konzultace lékaře u "nizkorizikovych" léků (novalgin, torecan apod.)
Studium:
- Na studiu jsou modelové situace to nejotravnější, ale je to třeba. I po třech letech studia jsou stavy a výjezdy u kterých si řeknu, ať mě to prosím nepotká, vůbec nevím co dělat. Nelze obsáhnout všechno, to je jasné, ale místo hovadin typu interaktivních procesů a ekonomiky a nedejbože etiky je tohle opravdu důležitý. Čerstvě po škole je toho opravdu mnoho co pojmout a bylo by hezké k tomu mít nějaký základ. Využitelný základ.
- Jsem studentem 3. ročníku. Letos mám státnice. Musím zde sdělit velmi negativní názor s tím jaký máme vytvořenou koncepci odborných praxí v rámci studia. Od 2. ročníku máme praxe pouze na oddělení ARO/JIP, případně ZZS. Část praxí je na námi vybraném oddělení. Nicméně praxe na odděleních ARO a JIP je pouze ošetřovatelská péče, týkající se hlavně hygieny pacientů a ředění léků pod vedením sestry. Opravdu nevím co více mi praxe na těchto odděleních přinesla... O pacientovi se toho moc nedozvíme. Nikdo se nám nevěnuje v oblasti vyšetření pacienta, diferenciální diagnoze stavu, pro který byl přijat či léčbě. Jako po záchranářích se po nás chce, abychom přijeli na místo zásahu, vyšetřili pacienta a zhodnotili jeho stav. Proč tedy nemáme část praxí obdobně jako medici, se zkušenými lékaři, kteří by se nám v nemocnici věnovali, ukázali nám pacienta, nechali nám ho vyšetřit a pověděli něco ke stavu pro který byl přijat a jak se ten stav řeší? A když už odběhnu od lůžka ke skupince mediků, kterým doktor vysvětluje něco ohledně pacienta, zvedne se na mě vlna kritiky ze strany sester, že se flákám. Nejenom praxemi, ale i teoretickou části studia jsem já, ale i moji kolegové velmi zklamáni. Vnímáme ho jako neefektivní.
- Úplně zbytečná a nesmyslná roční praxe v nemocnici. Děkuji za to, že tak bojujete za její zrušení.
- Při studiu mi vadí neplacené praxe. Těch hodin, co jsme na praxi je opravdu hodně a většina studentů nestíhá chodit do svého zaměstnání / brigády nebo je to opravdu náročné, když chodím denně 9 týdnů od 6 hodin na praxi a hned po praxi rovnou do své práce, kde jsem dalších 8 hodin, abych se uzivila.
- Kdyby bylo mozne si v ramci rocni praxe u luzka alespon jednou za cas “cuchnout” k vyjezdu - bylo by to lepsi pro vsechny strany.
Ženský pohled:
- Pro absolventy a mladé lidi je téměř nemožné dostat se na ZZS do pozice záchranář, jelikož všechna místa jsou obsazena a lidé v téhle práci zůstávají až do důchodu a žádosti jsou desítky, tudíž na několik let dopředu. Lze se dostat jako řidič-záchranář, ale do téhle pozice se ženy skoro nepřijímají. Pokud se chce mladá žena dostat do pozice záchranář, je to téměř bez šance.
- Diskriminace žen v tomto povolání.
Ztotožnili jste se po přečtení s některým z respondentů? Nebo vás napadá ještě něco jiného? Palčivých témat je jistě dost a není třeba si přidělávat další, naopak je třeba mít snahu hledat řešení i tam, kde se to jeví jako neřešitelné. Bojovat s větrnými úřednickými mlýny, mít snahu posunout se kupředu a dělat věci tak, jak nejlépe dovedeme. Zachovejme si pozitivní nadhled či alespoň náš záchrankový humor, ten taky v mnoha situacích výrazně pomáhá 
Denisa Šrotířová
