Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Minulý týden rozčeřila stojaté až zahnívající vody českého záchranářství legislativní iniciativa poslanceBrázdila, jejíž podstatou je paušální platba 1000 Kč za přivolání záchranné služby.

Zkušený záchrankový matador oprávněně poukázal na flagrantní a masivní zneužívání záchranné služby nezodpovědnými osobami a simulanty, kteří nejsou ochotni udělat ani to málo, jako je zařídit si přes svého praktického lékaře potvrzení o vážnosti a naléhavosti nemoci.

Škarohlídi sice namítají, že opravdových případů zneužití záchranky je ve skutečnosti pár do roka, o výjezdech kvůli klíštěti nebo připáleným zádům už sice všichni slyšeli, ale nikdo je ještě neviděl, a po opilcích má ze zákona už asi 30 let vymáhat platbu zdravotní pojišťovna, ale tyto hlasy zanikly v pochvalném potlesku pravověrných záchranářů, vyvolených pouze k zásahům u spadlých letadel nebo aspoň nabouraných autobusů. To povzbudilo příznivce práva silné ruky. Nadšeně souhlasné stanovisko zástupců Sdruženého odborového svazu záchranných a pohřebních služeb Jánabráchu přesvědčilo dělnicky orientované strany, zatímco sociální demokraté zase dali na argumenty členů Národní ekonomické rady vlády, kteří konečně odhodili falešnou masku solidarity a „na plná ústa“ potvrdili dávno šuškaný fakt, že pro náš těžce zkoušený důchodový i zdravotní systém je nejlepší důchodce žádný důchodce, protože stejně ekonomice už nic nepřináší a jen zbytečně zatěžuje rozpočet. Po počátečním váhání se nakonec se přidali i Piráti, samozřejmě pod podmínkou, že v budoucnu bude možná platba Bitcoinem nebo aspoň kartou.

Odmítači pak byli umlčeni oblíbeným manažerským bonmotem „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody!“, který spolehlivě znemožní každého kritika sebevětší pitomosti, a mohlo se kout železo, dokud je žhavé.

Pádnými argumenty přesvědčené zákonodárné sbory tak na sobotním mimořádném společném zasedání Senátu, Sněmovny a Prezidentské kanceláře ve Vladislavském sále Pražského hradu přijaly návrh novely Zákona o ZZS v prvním a posledním čtení aklamací a zákon vzápětí podepsal i prezident. Od 1. 4. 2019 tedy v Česku za přivolání záchranné služby platí každý včetně starců, žen a dětí, samozřejmě s výjimkou nositelů imunity (doživotně). Záchranná služba, která se beztak dlouhodobě cítí být taxikářstvím, se tedy konečně i formálně dostala na úroveň taxislužby s její nástupní taxou. Dnešní datum se tak zapíše zlatým písmem do dějin nejen české, ale i světové urgentní medicíny.

Po počátečních rozpacích začaly v novém systému nacházet pozitiva i samotné záchranné služby: klientům často volajícím záchranku začaly nabízet věrnostní karty a slevové kupóny. Zvlášť víkendové akční nabídky na Slevomatu, kterými si záchranky zajišťují vytížení posádek i mimo špičku (sleva až 50%), jdou podle prvních zpráv doslova na dračku. Zájem je ale i o příplatkové služby za prioritní dojezd, za přítomnost lékaře a za odbavené zavazadlo s sebou, což samozřejmě záchranným službám otevírá i nové ekonomické perspektivy.

Liché se ukazují i obavy, zda si ty nejkritičtější skupiny pacientů budou moci dovolit ten jeden ubohý ukoptěný litr zaplatit a zda to nepovede k tomu, že si budou záchranku volat pozdě, pokud vůbec. I pro ně už totiž existuje řešení – například důchodci, matky s dětmi, bezdomovci či zdravotní sestry si mohou nově pro daný účel uzavřít přímo u VZP připojištění, jehož cena, pokud si svoji nemoc nebo úraz řádně naplánují a nepojistí se na zbytečně dlouhou dobu, často ani nepřesáhne výši průměrného platu.

Obdobně se zdá být vyřešený i další potenciální problém: výrobci alkoholu přicházejí se speciálními věrnostními programy pro alkoholiky. Ti pro ně představují klíčovou klientelu, o níž si nemohou dovolit přicházet z tak banálních důvodů, jako je aspirace někde ve škarpě. Registrovaným alkoholikům proto – samozřejmě za podmínky patřičně velké a pravidelné konzumace – nabízí např. Likérka Drak úhradu transportu sanitkou až 7x týdně (program MetaGol plus).

A pozitivní informace i do třetice – s malým odstupem se k novince vstřícně postavilo i sdružení primářů urgentních příjmů. Jak doslova uvedl jeho předseda prim. Josef Berousek: „Doteď jsem na Urgentu dostával od pacientů tak maximálně po hubě, ale díky novému systému, ve kterém budeme my rozhodovat o tom, zda se tisícovka pacientovi vrátí nebo ne, se konečně urgentní medicína zařadí jako rovnocenný partner po bok velkých klinických oborů i po stránce finančních toků. To by ji mohlo zatraktivnit i pro mladé kolegy a přispět tak k rozkvětu oboru. Díky, Milane!“

Systém se tedy úspěšně rozjíždí a zbývá doladit už jen pár detailů, jako je např. problematika cizinců  – původní návrh, aby platili prostě 1000 jednotek své měny narazil na půdě Evropské komise (na osvobození eurokomisařů se totiž v zákoně pozapomnělo), nebo to, kdo bude vystavovat potvrzení o nezneužití záchranky třeba zemřelým. Tento problém je stále v řešení, protože pokud např. pacient s infarktem do příjezdu záchranky zemře, de-facto bylo volání záchranné služby zbytečné. I laik přece ví, že na infarkt se umírá, tak nač u toho má asistovat záchranka, která může chybět potřebnějšímu!

Přes některé drobné nejasnosti se ale v zásadě nový systém jeví velmi optimisticky a i my tady v redakci věříme, že právě toto je ta správná cesta, aby si jednou v budoucnu i děti našich dětí mohly říct – ano, už je líp! A v klidu umřít.

Zdroj: zachrannasluzba.cz

Sigmund