Objevuje se ztráta motivace i vyčerpání

„Vím o zdravotnících, kteří prožívají již ne pouze psychický stres, ale projevují se u nich i psychosomatické obtíže. Vyčerpali své kapacity,“ říká PhDr. Lukáš Humpl, odborný garant Systému psychosociální intervenční služby (SPIS).

• Je to nyní z pohledu duševní pohody v něčem lepší nebo horší než předchozí vlny covidu?

V první řadě je nynější situace odlišná, než tomu bylo v předešlých vlnách. Epidemie spojovala zdravotníky i veřejnost, také pacienty. Nepřítel byl nepředvídatelný, prakticky neznámý a neměli jsme proti němu jasnou obranu. Ta je nyní k dispozici ve formě očkování. Pro zdravotníky, i když dělají svou práci, může být velmi obtížné pečovat o pacienty, kteří jsou ve vážném stavu, nebo dokonce umírají, s vědomím, že mohli být očkováním chráněni. Že nemuseli onemocnět, nebo jen s lehkým průběhem. Je to frustrující.

Navíc řada zdravotníků pravděpodobně nemá v psychice uzavřeny události z předchozích vln a nyní je vývoj situace vede do další krize. Také na základě loňských zkušeností velmi vnímají, jakým směrem se nyní epidemická situace ubírá, a přístup společnosti. To vyvolává bezmoc.

• Máte na lince kolegiální podpory více volajících zdravotníků, kteří hledají rady, jak tu mimořádnou situaci vydržet?

Na linku zatím nepřicházejí kvanta hovorů, ale zdravotníci, kteří ji využívají, telefonují zpravidla s velmi obtížnými tématy, která se již opět epidemie týkají. Samozřejmě jim nemůžeme poskytnout hotové rady, ale můžeme spolu s nimi hledat zdroje podpory, naslouchat, přemýšlet nad možnými východisky z problémů, které je sužují.

• S jakými problémy se nejčastěji zdravotníci aktuálně potýkají?

Je to již zmíněné vědomí zbytečnosti u mnoha pacientů s vážným průběhem covidu, ztráta motivace a znovu se objevují již i stavy vyčerpání. Vím o zdravotnících, kteří prožívají již ne pouze psychický stres, ale projevují se u nich i psychosomatické obtíže, odcházejí do pracovní neschopnosti, protože už vyčerpali své kapacity… 

Zdroj: tribune.cz

Mohli jsme se tomu vyhnout, v tom je ten rozdíl

V čem je tato vlna jiná než předchozí, co se týká nálady v týmu? Stran nálady, emocí a vnímání celé situace se mohu vyjadřovat jen za sebe.

Jiná situace je podle mého názoru zejména v tom, že je dostupné očkování, a tudíž poměrně vysoká šance vyhnout se závažnému průběhu a úmrtí na nákazu virem SARS‑CoV‑2. Zároveň nevidím ze strany politiků už téměř žádnou snahu epidemii řešit (odpovídám v den, kdy padl rekord v počtu zachycených nákaz od úplného počátku pandemie). Tomu, co se na nás opět řítí, jsme se mohli vyhnout, jiné státy to dokázaly.

Vzhledem k tomu, že jsem již v důchodu, udělala jsem si ve své hlavě rekapitulaci a snížila své pracovní zatížení – pracuji nyní na dvou urgentních příjmech zhruba v rozsahu 0,7 úvazku. Teď jsem slíbila kolegům vypomoci několika službami na covidovém oddělení. Vede mě k tomu kolegialita a také trochu pocit zodpovědnosti, ale jsem pevně rozhodnuta nejít přes hranici svých fyzických a psychických rezerv. Uhájit si čas nutný na odpočinek, na to, co mě těší a baví – na rodinu, sport, svůj malý domácí zvěřinec, fotografování. Pomáhá mi i vědomí, že pracuji skutečně už jen a jen ze své svobodné vůle a mohu kdykoli skončit.

Jak to celé opět zvládneme, máme v rukou nikoli my zdravotníci, ale úplně všichni občané bez rozdílu. Byla bych moc ráda, kdybychom si všichni uvědomili, že v tom lítáme společně, už popáté.

MUDr. Jana Šeblová, Ph.D., FESEM,

vědecký sekretář Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP, vedoucí redaktorka časopisu Urgentní medicína, lékařka Urgentního příjmu ON Kladno, a. s., a Oddělení urgentního příjmu a LSPP dětí, FN v Motole

Zdroj+foto: tribune.cz

Přecenili jsme inteligenci části populace. Entuziasmus je pryč

Aktuální vlna (vlastně ani nevím kolikátá, prý pátá?) je v principu věci samozřejmě podobná jako ty předchozí. Rozdíl je v tom, že většina z nás doufala, že nebude tak masivní a nevyžádá si opět reprofilizaci některých oddělení nemocnic na covidové stanice. To s sebou samozřejmě nese omezení nejen kvantity další, chcete‑li elektivní péče, ale samozřejmě i omezení kvality péče ostatní. Důsledky nutných omezení jsme měli šanci vidět po konci jarní vlny, respektive v létě. Zanedbaná necovidová zdravotní péče je to, s čím se teď dlouhé roky budeme potýkat. Bohužel.

Rozdíl je zcela pochopitelně v náladě mezi zdravotníky. Je potřeba si uvědomit, že spousta sester, lékařů a dalších zaměstnanců v tom marastu funguje s minimálními přestávkami už rok a půl, a to se musí někde projevit. Pryč je entuziasmus a nekonečná vůle pomáhat přes limit. Spousta z nás si začala uvědomovat své reálné možnosti. Myslím si, že to může být pro zdravotnictví jako celek problém i do budoucna.

Rozdíl je v tom, že všichni už mají zkušenosti a vědí, jak to bude probíhat dál (pro dokreslení – dnešní den jsme překonali 22 000 nakažených a covidaria v naší nemocnici jsou naplněna zhruba z poloviny). Už to nejsou ani obavy, je to takové tupé akceptování reality.

A podstatný rozdíl je v tom, že dnes už máme relativně účinnou prevenci v podobě vakcíny. Bohužel jsme přecenili inteligenci a schopnost kritického myšlení části populace.

Když už je řeč o rozdílu této vlny od předchozích, nesmíme zapomenout ani na rozměr politický. Bohužel ten nárůst nemocných přišel v okamžiku, kdy nám pomalu končí jedna vláda a druhá ještě nebyla jmenována. Končící vláda opět situaci hrubě podcenila a nyní již nechce přijímat jakékoli kroky. Co může napáchat populismus ve chvíli takovéhoto celospolečenského zdravotního problému, sledujeme už téměř dva roky.

V této situaci se motivace zcela upřímně hledá už velmi těžko. Spousta z nás si bralo z rezerv už v minulých měsících a bohužel nebyl úplně čas na kompletní dobití baterek. Pokud pracujete v dobrém týmu, jehož jste součástí, dá se ta motivace najít právě tam. Je to ale čím dál tím těžší. Opravdu se reálně bojím toho, aby nám část personálu po téhle vlně neodešla mimo zdravotnictví.

Mně osobně pomáhá sport, běhání, endorfiny. Všiml jsem si, kolik z nás za poslední rok zintenzivnilo právě sportovní aktivity. Něco na tom bude.

MUDr. Tomáš Vacek,

primář interního oddělení, Nemocnice Jablonec nad Nisou

Zdroj: tribune.cz