Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Text z externího zdroje:

MUDr. Milan Brázdil se chystá na listopadovém sjezdu České lékařské komory kandidovat na post jejího viceprezidenta. Dlouhá léta působí jako lékař Záchranné služby Olomouckého kraje. Současně je členem Poslanecké sněmovny ČR, a má tedy z poslanecké lavice blízko k projednávání problémů českého zdravotnictví. V rozhovoru pro Tempus medicorum a web Našezdravotnictví.cz se kriticky vyjadřuje k nedostatku zdravotnického personálu, chybějícím lékům a vládnímu stabilizačnímu balíčku. Volá po výměně ministra zdravotnictví a také po dokončení transformace lékařské záchranné služby.

Jaké jsou podle vás největší problémy a výzvy současného zdravotnictví v České republice?

Mám za to, že největším problémem je personální nedostatek ve všech zdravotnických profesích. A to od lékařů, sestřiček až po nižší zdravotnický personál. Tento nedostatek ale zasahuje i sociální oblast, když chybějí lidé také například v domovech seniorů. Z toho plyne riziko snižování dostupnosti zdravotní péče u nás. Hrozí již také rušení některých pohotovostí, což ještě tyto problémy prohloubí. 

Dalším problémem je nedostatek léků, především antibiotik pro děti. Důvod? Nemáme v Česku téměř žádnou výrobu léků, vše se dováží a nakupuje v zahraničí. A protože jsou u nás léky poměrně levné, což je na jednu stranu samozřejmě dobře, na druhou stranu distributoři raději léky dodají do států, kde za ně dostanou zaplaceno více. Tuto situaci umějí někteří bohužel zneužít, a tak s vidinou větších zisků raději vyvezou léky mimo náš stát. Jejich nedostatek pak vede k nemožnosti dodržovat postupy lege artis a místo cílené antibiotické léčby jsou lékaři nuceni improvizovat. A tomu všemu hřebíček do rakve přidá ministerstvo ve stabilizačním balíčku, když chce posunout odsouhlasenou valorizaci za státní pojištěnce. 

Absurditu završuje hrozbou chystaného ponížení platů zdravotníků o pět procent. Takže nejen lidé, léky, ale samozřejmě i peníze budou ve zdravotnictví chybět.

Jak z toho ven? Zaprvé by mělo dojít k výměně ministra zdravotnictví za někoho, kdo bude bojovat za kvalitní zdravotnictví, kdo bude bojovat ve prospěch pacientů, kdo bude mít zdravotníky rád. A kdo bude schopen fungování ministerstva personálně stabilizovat. Zadruhé v připravovaném státním rozpočtu by se neměly krátit výdaje na tento nejdůležitější resort. O život a naše zdraví jde přece na prvním místě. 

A zatřetí je potřeba podporovat vše, co pomůže lidem budovat si pozitivní zdraví a vážit si každého lidského života. Nic cennějšího než čas na tomto světě fakt nemáme!

Jste dlouholetým předsedou Okresního sdružení lékařů ČLK Olomouc. Čím se nejvíce zabýváte v rámci této své činnosti?

Naše okresní sdružení, kterému předsedám od roku 2012 a jež patří k těm nejpočetnějším (má přibližně 2200 členů), pečuje o lékaře zaměstnané ve Fakultní nemocnici Olomouc, ve Vojenské nemocnici Olomouc, v nemocnici Šternberk, na Zdravotnické záchranné službě Olomouc, pečuje o privátní lékaře ze všech oborů v našem okrese a další. 

Pravidelně se každý měsíc scházíme v rámci jedenáctičlenného představenstva a řešíme aktuální požadavky na nás kladené, například účasti na výběrových řízeních, udělování diplomů celoživotního vzdělávání, vydávání licencí včetně primářských a podobně. V našem sdružení také výborně funguje revizní komise, jež se zabývá stížnostmi na lékaře, a čestná rada, která řeší případná pochybení. 

V Olomouci je kromě našeho okresního sdružení také sídlo celostátní komory, což stanovil zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. A já jsem moc rád, že naše okresní sdružení ČLK sídlí ve městě, ve kterém je i sídlo celé ČLK.

Jste známý svým názorem na dokončení transformace zdravotnické záchranné služby. Jak by měla vypadat a jaké by měly být přínosy?

Zdravotnická záchranná služba si v ČR prošla dlouhým vývojem. Dnes máme čtrnáct originálních krajem zřizovaných, a podle toho i politicky zabarvených, různě podfinancovaných a navzájem téměř nespolupracujících záchranek. Výše jejich financování se odvíjí od politické vůle představitelů krajů, což se přímo odráží ve vozovém parku, množství a kvalitě zdravotnického materiálu atd.

Záchranky jsou politicky někde řízeny náměstkem hejtmana pro zdravotnictví, někde třeba přímo hejtmanem či cestou krajského zdravotního odboru (zdravotním radou). Využívají rozdílný hardware a software, který se liší ve své spolehlivosti a uživatelské přívětivosti. Dnes se nedokážou zdravotnické záchranné služby ani jednotně bavit na stejné radiové frekvenci, a co teprve komunikovat s policí a hasiči v samotném místě zásahu. Bez spojení není velení! 

A dále: Současné výjezdové týmy se liší kraj od kraje, a to z mnoha příčin; tou nejaktuálnější je nedostatek lékařů v posádkách. Liší se i hustota posádek na počet obyvatel, a tím i dojezdové časy k pacientovi, které jsou stanoveny zákonem, ale ne všude dodržovány. Naprosto se pak mění tzv. rendez-vous posádky. Ty byly dříve plnohodnotné, složené z řidiče, záchranáře a lékaře, a byly vysílány k pacientovi jako první. Později došlo ke změně. Nyní jsou až k dojezdu vysílány posádky bez lékaře, tedy mění se systém na rendez-vous „naruby“. A v poslední době to často už není ani plnohodnotná posádka, ale posádka jen s lékařem a záchranářem, který sanitní vozidlo i sám řídí. Přitom je často zřizovatelem vyvíjen tlak, aby se navyšovaly počty výjezdů, a získávalo se tak více finančních prostředků od zdravotních pojišťoven. Kvůli tomu se vozí i pacienti s neurgentními, život neohrožujícími zdravotními potížemi, čímž jsou zahlcovány urgentní příjmy nemocnic, a zdravotní péče se tak zbytečně prodražuje.

Zdravotnické záchranné služby jednotlivých krajů mají rozdílné pracovní postupy při spolupráci s městskou i státní policií při řešení tzv. společenských indikací, tedy při řešení lidí pod vlivem alkoholu. Zde se jedná téměř o lidovou tvořivost. Krajské záchranky mají také nejednotný systém vzdělávání a proškolování svého personálu. Každá má jinak vypadající, ale hlavně jinak kvalitní a jinak funkční pracovní oblečení a další osobní ochranné pomůcky.

Mají odlišné, a tím i nekompatibilní přístrojové vybavení sanitních vozidel, které často komplikuje a omezuje mezikrajskou spolupráci. Nastávají různé, citlivě řečeno, „tlaky“ a problémy při výběrových řízeních, a tím dochází k finančním ztrátám při pořizování nového vybavení. Ceny nakupovaného přístrojového vybavení se mezi kraji liší i v řádech statisíců korun. Mají nejednotné postupy třídění raněných při hromadném výskytu zraněných. V neposlední řadě některé záchranky nerespektují zákoník práce a s tím i blízce souvisí odlišné finanční ohodnocení záchranářů. Za stejnou práci není stejná odměna.

Sečteno a podtrženo: Máme tu jednoho pacienta, ale čtrnáct originálních záchranek. Transformace zdravotnické záchranné služby našeho státu musí být dokončena. Dle mého názoru a názoru téměř všech lékařů a záchranářů, kteří nejsou ve vedoucích funkcích, je sjednocení záchranek nevyhnutelné a chtěné. Je jen otázka kdy a jak. Sjednocení záchranek by přispělo k zefektivnění vynakládaných prostředků. Byla by také lepší vyjednávací pozice se zdravotními pojišťovnami. Cílem ovšem není jen primárně ušetřit peníze, ale lépe s nimi hospodařit.

Hasiči a policie fungují dobře. Jsou to státem řízené dvě hlavní složky integrovaného záchranného systému. Zdravotnická záchranná služba je tou třetí, nejupracovanější hlavní složkou, která čeká na to, aby byla také jednotná a státem garantovaná. Zdravotnická záchranná služba potřebuje větší podporu státu a dobře zaplatit lékaře a záchranáře za jejich extrémně náročnou a vysoce smysluplnou práci. Na rychlé a kvalitně provedené záchraně může kdykoliv záviset život každého z nás!

Otázek a návrhů, jak to udělat co nejlépe, bude jistě hodně. Rozhodně bych nechtěl, aby mé myšlenky a názory na sjednocení záchranky vyzněly jako kritika práce kolegů záchranářů, kterých si naopak nesmírně vážím. Sám totiž moc dobře vím, o čem to je.

Dnes se řeší náročné profese a možnost dřívějšího odchodu do důchodu. Jak by to podle vás mělo vypadat v případě zdravotníků?

Jsem moc rád, že v minulém volebním období jsme skupina poslanců záchranářů včetně mé osoby předložili návrh na možný dřívější odchod do důchodu v případech, kdy záchranář již po šedesátém roce života nebude schopen dál zachraňovat. Ten nakonec v lehce pozměněné podobě, ale při zachování původní myšlenky, prošel. 

Myslím si, že jak náročné poslání plní záchranáři, tak i další zdravotnické profese jsou pod velkým psychickým a fyzickým tlakem a je správné uvažovat o začlenění dalších zdravotnických profesí mezi tzv. náročné profese s  nárokem na dřívější odchod do důchodu. Jako poslanec budu tento proces pečlivě sledovat a tuto myšlenku podporovat.

Proč kandidujete na viceprezidenta ČLK a jaké jsou vaše priority po zvolení?

více na nasezdravotnictvi.cz