Systém Psychosociální Intervenční Služby ČR pro zaměstnance ZZS

04.03.2013

Kolegům záchranářům...

Zachraňujeme lidské životy a pomáháme druhým. To je to nejdůležitější, proč jsme si tento obor vybrali jako naše zaměstnání. Krásný hřejivý pocit zažíváme ve chvílích, kdy se naše práce „povede“. Ale…? Jsme opravdu připraveni na všechno? Tragické dopravní nehody, smrt dítěte, nehoda sanitního vozu, smrt kolegy, verbální i fyzické napadání zdravotníků, jakýkoliv pocit ohrožení vlastní osoby. To je nástin situací, které nás zasahují, a my jsme nuceni se s nimi vyrovnat.

Někdy si připadáme bezmocní. Rázem nám vedle všedních starostí přibývají další, které jsou nestandardní a na něž nejsme připraveni. Lovíme v paměti, vždyť ve škole nám řekli, jak správně resuscitovat, jaké léky podat, známe anatomii, fyziologii, patologii, ale nic z toho, jak si poradit sami se sebou v zátěžových situacích. Zdravotník to přece musí zvládnout, to nic není, „takových výjezdů ještě zažiješ“. Podobné fráze slýcháme často. Někdy se obáváme projevit své emoce. Jak zareaguje naše okolí? Když odhalíme své pocity a obavy, nevysměje se nám, neztratíme důvěru a vážnost u svých kolegů? Co když se bude podobná situace opakovat a já selžu? „Raději si vše nechám pro sebe“, bývá jednou z častých reakcí zdravotníků na zátěžovou situaci.

Všichni zasažení neobvyklou událostí mají však jedno společné: pokud se s podobnými zážitky dále nepracuje, postupně se hromadí, kumulují a ukládají hluboko v naší mysli. Jsou tam a čekají. Čekají jen na svoji příležitost, aby nás v tu nejnevhodnější dobu ochromily a vyřadily z provozu. Je jednoduché vzít si prášek na spaní nebo se zajít opít a rozpustit stres v alkoholu. Ale možná je to také ta správná chvíle něco změnit.

S profesně těžkým prožitkem nemusíme zůstávat sami. Na záchranných službách i urgentních příjmech můžeme potkat své kolegy, kteří nás dokáží vyslechnout. Jsou jedni z nás. Navíc však prošli certifikovaným výcvikem a jsou připraveni poskytnout psychickou i kolegiální oporu. A jsou vázáni mlčenlivostí. To znamená, že pokud spolu probereme problém, nikdo jiný se to nedozví (ani vedení, ani kolegové).

Ale co když o nikom takovém nevím? Nebo vím, ale raději bych mluvil s někým jiným? Na stránkách Systému Psychosociální Intervenční Péče (www.spiscr.info) naleznete informace o tomto systému i veškeré kontakty pro celou ČR, včetně kontaktů na psychology, kteří jsou také součástí oficiálního SPIS. Tato služba vznikla za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a nyní ji garantuje Asociace ZZS.

Suchá Helena, zdr. záchranář, ZZS Ústeckého kraje
a kolektiv SPIS ZZS Pardubického kraje

Komentáře k článku

Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.

Hlavní sponzor

Naši sponzoři