Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Hostem je vedoucí lékař Letecké záchranné služby Královehradeckého kraje a předseda výboru České resuscitační rady doktor Anatolij Truhlář. Narodil se v Hradci Králové. Vystudoval lékařskou fakultu a je držitelem Zlatého záchranářského kříže.

Zjistila jsem, že zásadním okamžikem při rozhodování o vaší profesi byl rok, kdy v Hradci Králové byl zahájen ostrý provoz letecké záchranné služby, tuším rok 1990.

„Koukám, že jste si zjistila všechny detaily a je to opravdu tak. Přišel jsem k tomu přes mého dědu, který se zná s jedním z řidičů sanitky a záchranka začala v Hradci fungovat v roce 1980, to mi bylo pět let a někdy v deseti letech mě poprvé svezli v sanitě a v patnácti jsem se proletěl vrtulníkem, den předtím, než byl zahájen zkušební provoz a měl jsem jasný cíl.“

Říkáte, že výsledek je ve vaší práci hned vidět. Tak mluvíte o urgentní medicíně. Co dalšího vás ještě táhne?

„Ještě se od malička zajímám o letadla, takže civilní letectví, cesty letadlem mě vždycky fascinovaly, takže mám doma plno knížek o letadlech, což je asi pro nás oba společné. Sbírám taky modely sanitek a vlastním dneska možná jednu z největších sbírek sanitek u nás, ale jsem ještě pořád hodně daleko od největší sbírky na světě, která čítá asi 17 tisíc modelů. Já jich mám asi 1200.“

Pokud si dobře pamatuji, letecká záchranná služba pokrývá celé Česko a startuje z deseti míst a akční rádius vrtulníku je asi 70 kilometrů. To znamená, že zhruba do dvaceti minut může být vrtulník prakticky na každém místě v Česku?

„Je to tak. Je to tuším 97% území, které je pokryto vrtulníkem do dvaceti minut. Pro nás je nejvzdálenější místo Krkonoše, Broumovsko. Vrtulník pokryje kraj velmi rychle a mezitím na místo posíláme i pozemní posádku, spolupracujeme s Horskou službou, policií, hasiči, kteří jsou od nás proškolení a vybavení i defibrilátory. Systém je velice komplikovaný, ale řada procesů je zautomatizovaných, snažíme se, aby u pacienta byl kdokoliv vyškolený co nejdříve.“

Při srdeční zástavě klesá šance na přežití každou minutu o 7-10 procent?

„Pokud není poskytnutá pomoct, tak je to skutečně tak. Z toho se dá lehce spočítat, že pokud by někdo čekal jenom na příjezd sanitky nebo vrtulníku, tak se ten stav nedá přežít.“

První šok člověka, který není zvyklý se s takovou situací potkávat, hraje jistou roli v tom, jak jedná a jak se chová. Je lepší volat 112, nebo 155?

„Určitě 155, protože hovor jde přímo k nám, vidíme i s určitou přesností odkud člověk volá a dovolá se kvalifikovanému operátorovi, který má vyšší zdravotnické vzdělání a je schopen okamžitě instruovat volajícího, co má dělat. Zároveň vidí na monitoru polohu všech sanitek, polohu inspektora provozu, vrtulníku, vidíme všech deset, které se pohybují nad Českou republikou, takže pokud jiná u nás přelétává, tak se vrtulník dá využít a pokud víme adresu, tak na mapě se přidělí událost nejbližší posádce a všechno jde automaticky do počítače v sanitkách, do vrtulníku a nevznikají tam žádné prodlevy.“

Podle čeho se dispečer rozhoduje, jestli vyjede sanitka, nebo poletí vrtulník? Jsou nějaká pravidla?

„Máme na to určitá indikační kritéria a vrtulník se v určitých případech na místo posílá. Jsou to například spatřené srdeční zástavy, to znamená, že kolaps nastane v přítomnosti svědků. Když si někdo zlomí ruku a bude čekat o dvacet minut déle, tak se nic nestane, jen ho to déle bolí, ale tohle je pro nás výjezd nejvyšší priority.“

Letecká záchranná služba Královehradeckého kraje je první ve střední a východní Evropě, která ve spolupráci s nemocnicí v Hradci Králové může pacientům poskytnout krevní transfúzi už během transportu do traumacentra. Vy jste u vzniku projektu byl. Inspirovali jste se v Londýně?

„Já jsem měl možnost Londýn navštívit a lítat tam vrtulníkem a je to pracoviště, které se vymyká všem jiným systémům v řadě věcí. Nemůžu říct, že bychom dokázali jejich systém přenést k nám, Londýn je specifický třeba tím, že vrtulník lítá jen do centra Londýna a ne jinam, má spád 10 milionů obyvatel a je tam obrovský počet bodných a střelných poranění, což my tady nevidíme. S transfúzemi to poprvé zavedli ve Spojených státech a pak se to rozvinulo v Londýně a Skandinávii a my jsme jejich systém trošičku přenesli k nám. Hodně nám pomohli kolegové z transfúzního oddělení, protože transfúze je určitá forma transplantace lidské tkáně a všechna opatření a kvalita přípravků musí být garantována naprosto dokonale, aby vůbec něco takového bylo proveditelné. Takže jsme objednali vybavení ze Spojených států a nyní ta léčba probíhá déle než rok. Podali jsme transfúzi 43 pacientům s těmi nejzávažnějšími úrazy a ta léčba dokonce předčila naše očekávání v tom, že my pokud zahájíme transfúzi během transportu do nemocnice, tak ve výsledku dostane pacient méně transfúzí v nemocnici, v průměru o sedm jednotek, což není úplně nevýznamný počet.

O tom, kde se přistane, rozhoduje pilot. Řekněte mi, jak často přichází na řadu zásah s podvěsem, kdy se lékař na laně, které visí z vrtulníku, dostává na těžce přístupné místo?

„Těch reálných zásahů máme deset, dvanáct ročně. Snažíme se jim pokud možno co nejvíc vyhnout právě pro jejich rizikovost. Pokud to jen trošku jde, tak se to snažíme vyřešit jinak. V našem kraji je trošičku specifická oblast hor, kde to není tak, že bychom se nedostali do toho místa, ale je tam svah tak strmý, že tam vrtulník nedokáže přistát. Takže v těchto místech využíváme techniku, kdy pilot opře ližinu o kopec, posádka vyskočí včetně vybavení a podvěsového vaku, vrtulník odletí, my ošetříme pacienta a pro odvoz z místa využíváme třeba jen desetimetrový podvěs, nebo se rozhodne o tom, že ho odveze Horská služba.“

Na závěr Záletů nesmí chybět štafeta otázek. Minule tu byl režisér Jiří Adamec a tady je jeho otázka pro vás. „Pane doktore, pravděpodobně vám neuniklo, že jsem natočil seriál Sanitka, který je poctou záchranné službě. Je možné, že by vás jako malého kluka tenhle seriál inspiroval k vašemu krásnému životnímu poslání?“

„Určitě mě ten seriál ovlivnil a postava doktora Jandery ovlivnila přípravu na moje povolání a moc pěkné bylo, že když se natáčelo pokračování seriálu a některé scény se natáčely v Hradci, tak jsem si mohl zahrát velice krátkou roličku náhodného cyklisty, který ukazuje cestu Pavlu Zedníčkovi a Jaromíru Hanzlíkovi do domu, kam přiletěli na zásah.“

Zdroj: pardubice.rozhlas.cz

Sigmund