Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Velká Británie, resp. NHS (pozn. poskytovatel zdravotních služeb v UK), se dlouhodobě potýká s nedostatkem personálu na záchranné službě. Je známo, že již desítky záchranářů ze střední a východní Evropy odešlo do služeb Jejího veličenstva využít svých cenných zkušeností ze svých zemí a rozšířit řady tamních paramediků.

Tato možnost se naskytla i dvěma záchranářům z Brna. Jeden z nich se s vámi v několika článcích/reportážích podělí o zkušenosti, jak a co udělat pro to, aby český záchranář mohl pracovat v Anglii. Spousta rad vám tuto cestu snad usnadní.

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky bude zde na webu moje jednotlivé navazujíící reportáže s fotodokumentací a odkazy publikovat.

Autorem jsem já, záchranář Pavel Klim, pocházející z Brna, kde jsem také studoval a pracoval na Zdravotnické záchranné službě Jihomoravského kraje. U ZZS JMK jsem působil jako koordinátor/operátor KZOS a jako zdravotnický záchranář ve výjezdové skupině.

Reportáž první - POHOVOR

Práce v Anglii byla vždy mým snem již od střední školy. Začátkem druhé poloviny roku 2016 jsem hledal možnosti, jak se dostat na ostrovy a dělat tam co mě vždy bavilo a naplňovalo. Čas strávený na webu NHS a v jejich nabízených pozicích nejde ani spočítat. V podstatě narazit na nabídku záchranáře nebylo vůbec nijak těžké. V každém regionu hledali desítky nových. Ale stejně tu bylo několik „ale“. Po vybrání dvou regionů, které byly South West Ambulance Service a London Ambulance service, jsem vyplnil požadované formuláře a elektronicky odeslal i s průvodním dopisem. Většinou psali, že se do 4-5 týdnů ozvou zpět. Týdny uběhly jako voda, ale žádné odpovědi jsem se nedočkal. Neváhal jsem a zkontaktoval jsem mailem příslušné personální oddělení dané záchranky s dotazem, jak jsem dopadl a zda na mě nezapomněli. U obou regionů se mi dostalo podobné odpovědi, že jsem se bohužel nedostal do užšího výběru. Pro zaslání další žádosti je zde časové omezení, proto jsem všechno hodil za hlavu a věnoval se dál práci v Brně.

Zhruba před rokem a půl jsem dostal od kolegy kontakt na jednu agenturu v Londýně, abych se jim ozval, že hledají záchranáře z ČR, tehdy jsem však neměl ještě požadovanou praxi u ZZS, a tak jsem zcela tuto možnost vypustil. Jednoho dne v září 2016 jsem na Facebooku narazil na příspěvek jedné agentury, že hledají pro NHS paramediky z Polska, Slovenska a Česka. Po bližším prozkoumání agentury se zjistilo, že se jedná o tu stejnou, kterou mi dohazoval kolega, na kterou jsem zcela zapomněl. Tak jsem tedy napsal email s žádostí a vyčkával odpovědi. Tehdy jsem zlákal i svého kamaráda, který měl vždy zájem o práci v zahraničí, aby to také zkusil. Času moc neuběhlo a velmi brzy se nám ozvala zástupkyně britské agentury, ať pošleme životopis a zda máme zájem o účast na interview, které se konalo v říjnu v polském Krakově. Po odeslání našeho CV nám bylo oznámeno, že s námi proběhne úvodní pohovor po telefonu s někým z agentury. Hned druhý den mi vyzvánělo na telefonu britské číslo a na druhé straně muž s krásnou britskou angličtinou. Nervózní jsem odpovídal na obecné otázky typu, kde jsem se o nabídce dozvěděl a zda mám o tuto práci opravdu zájem. Tímto si též zhruba otestovali moji angličtinu. Zároveň mě informoval, co nám nabízí případný nový zaměstnavatel. Na konci hovoru mě pozval na osobní pohovor do Krakova, který se konal začátkem října. Agentura zastupovala region EAST MIDLANDS.

Do Polska jsem se vydal společně s kolegou, který první kolem také úspěšně prošel. Ten den jsme byli velmi nervózní a naštěstí nám tu cestu odřídila kolegyně, která se nás vyrazila podpořit. Po příjezdu do hotelu, kde pohovor probíhal, nás osobně přivítal právě zástupce agentury, s kterým jsme hovořili již po telefonu. Zavedl nás do provizorní kanceláře, kde nám byl představen Simon z NHS, který nás měl pro ten den na starost. Pohovor měl tři části. Mě jako první čekal test z klinických znalostí. Zde mě byla představena kazuistika muže s AIM. V čele seděla klinická mentorka a záchranář pocházející z Polska, který již v Anglii pracuje. Mým úkolem bylo popsat celý postup od představení až po samotný transport pacienta včetně popsání EKG, správné léčby a vyjmenování případných komplikací. Další částí byl ústní pohovor před komisí složenou z vedení East Midlands Ambulance Service NHS. V čele bylo 7 lidí a já proti nim. Každý na mě měl všetečné otázky. Jednoduchou konverzací jsme prošli všechno, co potřebovali. Důležité je dokázat komunikovat v angličtině, stačí jednoduchými větami, ale hlavně s nimi mluvit. Celý pohovor se nesl přátelskou atmosférou a na konci jsme se i společně zasmáli. Ti zástupci NHS tam nebyli od toho, aby někoho chtěli potopit, ale zjistit co nejvíc informací o uchazeči. Co jsem se s komisí rozloučil a překročil práh místnosti jsem vše, na co se mě ptali úplně zapomněl a odcházel s pocitem, že jsem byl určitě moc výřečný a nikoho nepustil ke slovu. Třetí část spočívala v řízení dodávky, která spadala pod sk. B. S Richardem, který je team leader stanice v Bostonu a polským učitelem autoškoly jsme projeli několik ulic Krakova. Tato část nebyla rozhodující pro případné přijetí, ale spíše byla nutná, aby si udělali představu, kolik nám budou muset věnovat času ve výcviku v řízení sanitky. Ten, kdo nevlastnil řidičské oprávnění min. na sk. C1 předem nabídli kurz autoškoly v Anglii po úspěšném zvládnutí vstupních formalit. Na závěr jsme se mohli dotazovat na vše ohledně samotných podmínek a možností u NHS a výše platu samozřejmě, ale o tom později.

Za tři dny mi volali z agentury, že jsem úspěšně zvládl pohovor a EMAS mi nabízí další spolupráci již ve Velké Británii. Tomu jsem sám nemohl uvěřit a tak mi to ještě potvrdili černé na bílém. 

V tu dobu začalo období seznamování s britskou byrokracií, samotným natěšením na nové zkušenosti a oznámení téhle skutečnosti mému zaměstnavateli, který z toho nebyl moc nadšený.

Příště vám podrobně popíši, co všechno je třeba vyplnit a zařídit před samotným odjezdem z ČR.

Pavel Klim, DiS.