Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Krásné dva týdny na „chatě“ uprostřed mexické džungle čeká na šest litoměřických záchranářů. Poukaz za hranice všedních dní pěti mužům a jedné ženě od sanitek přímo na jejich základně předali podnikatelé Vladimír a Vlastimil Plívovi z Velkého Března na Ústecku. Bratři chtěli ocenit lidi „v první linii“ za boj s covidem, s nímž sami udělali zkušenost. Mexiko si zamilovali, dům na pobřeží Karibiku jim stavěli místní podle obrázku v písku. Záchranáři si dárku ohromně cení, za exotikou chtějí vyrazit v únoru.
 

O práci zdravotníků se Plívovi zajímali dlouhodobě. „Ptali se, jak to zvládáme, jestli nejsme vyčerpaní,“ potvrdila Marcela Maršounová z litoměřické základny záchranářů. A nakonec podnikatelé přišli s voucherem. Bratrům poděkoval šéf litoměřických záchranářů Michal Kout i mluvčí krajské záchranky Prokop Voleník. „Je až neskutečné, že někdo poskytne svůj dům partě od nás,“ řekl mluvčí.

Rodáci z Ústí nad Labem se zdravotníky rozhodli podpořit i proto, že si oba dva i s rodinami prodělali nemoc Covid-19. A ne zrovna s lehkým průběhem. „Sledovali jsme dění v nemocnicích, viděli jsme, jak to mají zdravotníci těžké,“ vysvětlil Vladimír, který měl během nemoci vážné problémy s dýcháním a volal záchranářům do Litoměřic o radu. „Měli perfektní přístup. Poradili mi, jak mám dýchat. Nakonec ani nebylo nutné, aby pro mě jeli,“ dodal.
 

Lidé od sanitek se můžou těšit do „chaty“ Plívových u města Tulum, kterou dvojčata pojmenovala „La Casa Amarilla“. Stojí na poloostrově Jukatán na Mayské riviéře u pobřeží Karibiku. V okolí jsou bílé písčité pláže, pyramidy i téměř 6 tisíc přírodních jezírek cenotes, která vyhledávají turisté a potápěči z celého světa. Bratři se snažili pro zdravotníky zajistit v nemocnici v blízkém městě Cancúnu exkurzi, to se nakonec nepodařilo.

Místo toho je čeká návštěva u místního šamana. Záchranáři se po předání daru zajímali o praktické věci i o to, jestli budou v bezpečí. Plívovi je ubezpečili, že války drogových kartelů jsou typické spíš pro oblast stovky i tisíce kilometrů daleko. Severočeši nemusí mít strach ani z krokodýlů či jaguárů. „Příroda se více bojí lidí, než lidé přírody,“ konstatoval ze své zkušenosti Vladimír.

Přístup lidí se od loňského roku změnil
Podle mluvčího krajských záchranářů je to poprvé, co v regionu někdo přišel s nabídkou takového druhu. „Minulý rok na jaře nám lidé vozili občerstvení, tleskali. Ten přístup se od té doby trochu změnil, je to možná i tím, že pandemie trvá dlouho,“ zhodnotil Voleník. Ten ale oceňuje i to, že se parta z Litoměřic uměla bez problému společně domluvit a vyrazí za dobrodružstvím pohromadě.
 

Plívovi, kteří z jejich ústecké firmy dodávají zařízení do velkokuchyní, jsou na jejich „chatě“ v Mexiku dvakrát až třikrát do roka. „Teď jsme měli letět v únoru, ale jeden z party onemocněl covidem. Tak jsme to přeložili na duben, to ale onemocněl druhý. Takže poletíme v říjnu,“ vylíčili. Dům na Karibiku mají pátým rokem. Stavěli ho místní, začalo to malováním klackem do písku. „Mobilem si to vyfotili a projekt byl hotový,“ smějí se.
 

Než bratři navštívili Mexiko poprvé, neměli k němu žádný vztah. Na místě je ale uchvátila téměř nedotčená příroda a starodávná mayská kultura. Zaujala je i mentalita místních, kteří se oproti Evropanům vůbec nestresují. Říkají tam: Co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek. „První slovo, které jsem se tak ve španělštině naučil, bylo právě mañana – zítra,“ popsal Vladimír.

Podnikání, kterému se oba dva věnují, je náročné a do Mexika si Vladimír s bratrem jezdí odpočinout. Vlastimil se svěřil, že vzdálená země změnila jeho pohled na svět včetně na to, co člověk potřebuje k životu a čím vším se v civilizovaném světě obklopuje zbytečně. „Tam potřebujete jen kraťasy, sandály, triko a kartáček na zuby,“ vylíčil Vlastimil.

Zdroj+foto: denik.cz