Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Lékaři citelně chybí,

ale sanity jsou u pacientů mnohem rychleji

Lékař Jiří Mašek jezdí se sanitou zachraňovat životy víc než dvacet let. Královéhradeckou záchrannou službu, která za poslední dekádu prošla podstatnou proměnou, řídí třetím rokem. Chce zlepšit spolupráci s nemocnicemi. Rozhovor MfD.

Historie hradecké záchranné služby sahá do roku 1980, kdy k pacientovi poprvé vyjela posádka složená z lékaře, sestry a řidiče, jak to dnes známe už jen z původního seriálu Sanitka. O deset let později se nad Hradec poprvé vznesl vrtulník letecké záchranné služby, ale přelomovým se stal až rok 2004. Tehdy vznikla Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje.

"Za pět měsíců se v roce 2004 podařilo centralizovat dispečink do jednoho jediného místa v Hradci, takže slavíme nejen deset let záchranky, ale také krajského operačního střediska," říká lékař a ředitel záchranky Jiří Mašek.

Co se za deset let existence záchranky povedlo?

Podařilo se spojit poměrně roztříštěný systém poskytování přednemocniční neodkladné péče, který existoval v pěti okresech, pod jednu střechu. To, že vzniklo i jednotné operační středisko, je v porovnání s ostatními složkami integrovaného záchranného systému unikátní, protože hasiči a policie se k tomu dostávají až nyní. Start byl velmi rychlý a hektický, možná byly některé kroky na hraně a měli jsme z toho strach, ale povedla se unikátní záležitost.

Je pravda, že jste byli první v republice?

Z hlediska centralizace operačního řízení určitě ano. A byl to zásadní krok pro navazující sjednocení lékařských i nelékařských postupů, vybavení, léků, zdravotních přístrojů a sanitních vozidel. Také to byla ohromná šance pro pacienty z celého kraje dostat se přímo z místa zásahu na specializované pracoviště, což před deseti lety zdaleka nebylo zvykem.

Co se naopak dosud nedaří prosadit nebo vyřešit?

Dlouhodobým problémem záchranné služby je nedostatek kvalitních lékařů v lékařských posádkách, ale s tím se musíme do budoucna smířit a spíše hledat jiné způsoby, jak je nahradit záchranáři nelékaři, které vzděláváme, aby byli schopni převzít větší část činnosti. Do budoucna chceme zlepšit spolupráci s nemocnicemi, kde bychom chtěli iniciovat vznik urgentních příjmů. V těch vidíme možnost využití lékařů, kteří kromě péče o pacienty budou vyjíždět za nelékařskými posádkami do terénu.

Jak se podle vás osvědčil systém randez-vous, kdy v sanitě jezdí pouze dva záchranáři a lékař za nimi v případě potřeby vyjíždí menším autem, takže stíhá spolupracovat s několika týmy?

Ještě tak před patnácti lety nelékařské posádky neexistovaly a dnes máme v kraji devětadvacet posádek a pouze devět lékařů. Systém randez-vous je při současném nedostatku lékařů řešením, jak pokrýt větší území. Když ho zhodnotím po tříletých zkušenostech, tak se osvědčil, v původním systému už bychom nebyli schopni péči poskytovat v plném rozsahu.

Pořád tedy platí poměr, že jeden lékař spolupracuje se třemi posádkami záchranářů?

Máme kombinovaný systém, dnes po kraji jezdí dvacet nelékařských posádek, šest randez-vous v malých vozech a v Broumově, Vrchlabí a Novém Bydžově jsou posádky rychlé lékařské pomoci, dva záchranáři i lékař. V těchto třech lokalitách se nám nevyplatí randezvous, protože tam nemůžeme dodržet možnost spolupráce lékaře s několika nelékařskými posádkami.

V minulých letech jste otevřeli nová střediska v Nové Pace a v Trutnově, plánujete další rozšiřování prostor či posádek?

V Trutnově posádky sice byly, ale přestěhovaly se do nových prostor, kdežto v Nové Pace jsme doplnili nelékařskou posádku pro oblast, která byla obtížně dosažitelná v předepsaných časových limitech. Jediná lokalita, kde nyní plánujeme do dvou let přemístění posádky, je Vrchlabí. Tam jsme doposud v nemocnici v podnájmu a ve spolupráci s hasiči vznikne nové středisko. O doplňování posádek ale neuvažujeme. V Královéhradeckém kraji naplňujeme požadavky dané zákonem ve smyslu dojezdu k pacientovi. Nedokážeme to pouze v nedostupných horských oblastech, kde to stejně není řešitelné, protože když posádku doplníme v jednom údolí, do druhého se stejně nedostane. Celkově máme území pokryté dostatečně.

Podle zákona musí sanity dojet k pacientovi do 20 minut, jaký je průměrný dojezdový čas v našem kraji?

U výjezdů nejvyšší kategorie, což jsou případy, kdy dojde k zástavě základních životních funkcí a pacient je bezprostředně ohrožen na životě, je to zhruba 8,5 minuty. U ostatních výjezdů s "majáky" je průměrný čas 10 minut.

Na ředitelské křeslo jste usedl v roce 2011. Dostanete se ještě se sanitou do terénu, nebo se věnujete už jen manažerským povinnostem?

Samozřejmě vyjíždím, v minulém roce jsem sloužil kolem pěti dvanáctihodinových služeb měsíčně. Letos budeme přesčasy trochu omezovat kvůli novým předpisům Evropské unie, takže budu sloužit tak třikrát do měsíce. Je to důležité i kvůli zpětné vazbě, abych viděl, jak v praxi funguje to, co se snažíme organizovat.

Před třemi lety jste převzal vedení záchranky po předchůdci Ladislavu Žabkovi, který odešel kvůli špatným výsledkům hospodářského auditu a dodnes se zpovídá soudům. Jak se na jeho údajná pochybení s odstupem času díváte?

To stále není uzavřená záležitost, takže bych ji nerad komentoval. Samozřejmě mě to lidsky mrzí, na mnoholetou spolupráci s doktorem Žabkou vzpomínám v dobrém. Jestliže tehdy nebyla výběrová řízení po administrativní stránce stoprocentní, je to pro nás velké ponaučení.

Kateřina Vítková, Mladá fornta DNES