Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Jak jsme vás již informovali, neustále sledujeme rozrůstající se řady zdravotnických záchranářů se specializovanou způsobilostí. Bývají mediálně zmiňováni, mnohdy nesprávně označováni, a dokonce se objevovaly informace, že by tito záchranáři specialisté měli snad nahrazovat lékaře ve výjezdových skupinách ZZS, což se rozhodně nezakládá na pravdě.

Správné označení zdravotnických záchranářů se specializovanou způsobilostí dle Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., v návaznosti na zákon č. 96/2004 Sb., je Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu, lze použít také označení záchranář – specialista, analogicky jako je tomu u všeobecných sester pro intenzivní péči, sestra – specialistka. Rovněž můžeme přirovnat specializační studium, jež je zakončeno atestační zkouškou, ke specializačnímu vzdělávání lékařů, kteří také skládají atestační zkoušku a stávají se tak specialisty v daném oboru.

Často lze zaslechnout názor, že studium je příliš dlouhé, velmi obsáhlé, náročné, obsahuje i informace, které se přímo nevztahují k problematice PNP apod.; rovněž komplikované bývá absolvování praktické části výuky zejména v lůžkových zařízeních. A pak, po atestaci neobdržíte ani akademický titul. Ale je třeba říct, že stejně tak je tomu i u lékařů a ostatních odborností NLZP. Pokud si však uvědomíme, jaký je ten pravý rozdíl mezi zdravotnickým pracovníkem se specializovanou způsobilostí dle zákona a pracovníkem s odbornou způsobilostí, není to právě akademický titul, ale větší rozsah vědomostí, přehled v oboru, pochopení širších souvislostí, hloubka znalostí dané problematiky, osvojení si rozšířených dovedností v rámci praxe a třeba i vedení výuky a předávání zkušeností mladším kolegům.

Proto by i zaměstnavatelé měli podporovat zdravotnické záchranáře (samozřejmě i další NLZP), pokud se chtějí vzdělávat, získávat hlubší vědomosti, rozsáhlejší znalosti, a být schopni je pak aplikovat do své práce, protože takový pracovník je silnou devizou pro svého zaměstnavatele. Rozhodně záchranář specialista nemá nahrazovat lékaře ve výjezdových skupinách ZZS, ale může jej vhodně doplňovat zejména v situacích, kdy je potřeba využít „ruce a znalosti“ lékaře na jinou důležitou činnost, nebo v situaci, kdy je lékař nedostupný. Jednou z rozšířených kompetencí, které dává záchranářům specialistům vyhláška o činnostech, č. 55/2011 Sb., v § 109, je provádění záchranných a likvidačních prací v místě mimořádné události a být vedoucím zdravotnické složky za podmínek stanovených ve vyhlášce č. 240/2012 Sb. Je vhodné konstatovat, že praxe mnoha ZZS toto již potvrzuje, že lékař je příliš cenný pracovník na to, aby vedl záchranné a likvidační práce, když jeho znalosti je třeba využít v roli vedoucího lékaře, případně při léčbě a ošetřování kritických (červených) pacientů. Další zásadní kompetencí stanovenou vyhláškou je zahájit a provádět rozšířenou KPR včetně zajištění DC dostupnými pomůckami, použití přístrojů k automatické srdeční masáži, samozřejmě provedení defibrilace, ale i podání léčiv bezprostředně nezbytných pro resuscitaci. Je nezbytné si však uvědomit, že toto nastavení si vyžádala praxe a že se jedná v podstatě o narovnání stavu, kdy v reálných situacích je dojezd RV posádek delší a konzultace s lékařem by ohrozila bezpečné a správné provádění KPR.

Komora záchranářů ZZS ČR jako profesní organizace podporuje vzdělávání a zvyšování erudice zdravotnických záchranářů. Není to tak dávno, kdy specializační vzdělávání bylo určeno pouze všeobecným sestrám a dalším nelékařským profesím, nikoliv však zdravotnickým záchranářům. Psal se rok 2006, kdy tehdy pan Drahomír Sigmund, první prezident KZ ZZS ČR přišel s návrhem na vznik specializačního vzdělávání pro zdravotnické záchranáře. Ministerstvo zdravotnictví ČR návrh v roce 2007 akceptovalo. Na obsahu vzdělávacího programu a modulech specializace v té době spolupracoval zejména kolega Alan Mejstřík z Unie nelékařských pracovníků. Jeho zásluhou byl také zaveden Logbook, po vzoru lékařů, kteří jej také při studiu specializace využívají.  První program specializace v UM pro zdravotnické záchranáře se objevil ve Věstníku MZ ČR v roce 2009, avšak žádná vzdělávací instituce se tehdy k výuce neakreditovala. Proto v roce 2011, kdy na základě zadání MZ ČR proběhly úpravy u všech specializačních vzdělávacích programů, došlo k přepracování náplně specializace také u záchranářů. V roce 2011 získalo akreditaci k uskutečňování teoretické a praktické části vzdělávacího programu pro obor specializačního vzdělávání UM Vzdělávací a výcvikové středisko ZZS HMP. Následně akreditaci pro teoretickou část výuky získalo NCO NZO Brno a pro praktickou část se akreditovala ZZS JMK. Specializační vzdělání v oboru Zdravotnický záchranář – Urgentní medicína tak lze nyní studovat buďto na Vzdělávacím a výcvikovém středisku ZZS HMP, anebo na NCO NZO Brno.

No a jak vypadá situace se záchranáři specialisty po 10 letech od vzniku studia, se můžete podívat v přehledné tabulce. Na čele je ZZS HMP se 24 specialisty, následuje ZZS Jihomoravského kraje se 12, v těsném závěsu s 11 specialisty je ZZS Olomouckého kraje. Řada dalších kolegyň a kolegů ze všech koutů republiky však v současné době studuje a v následujícím roce tak lze očekávat další nárůst absolventů a pokoření oné magické stovky.

Vladimír Jarušek

s přispěním

Radomíra Vlka a Drahomíra Sigmunda