Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Šéf pražské záchranky Petr Kolouch (50) je prvním českým aktivním záložákem, který vyrazil do vojenské mise. Po půlroce v Afghánistánu se nedávno vrátil a zkušenosti, které ve vojenských nemocnicích získal, si nemůže vynachválit. Počítá s tím, že řadu vylepšení přenese i do domácí praxe.

Premiéra to nebyla jen pro něj, i pro českou armádu bylo vyslání záložáka do válečné zóny novinkou. V zahraniční operaci zjistil, že vojenská medicína má řadu výhod, které mohou obohatit civilní záchranářství.

„Je rychlá, jednoduchá a má úspěch. To jsem si přivezl domů a s tím chci dále pracovat,“ řekl Právu Kolouch. Podle něj je sice fajn, že mají v Česku při výjezdu hodně přístrojů k diagnostice, ale nesmí to být na úkor času, než pacienta dovezou na sál.

"Lékař je přidaná hodnota a do pole nelétá. Ve válečné vřavě dostačují vojenští medici

Petr Kolouch, záložák a šéf pražské záchranky"

„Musíme se naučit dělat co nejjednodušší třídění a provádět úkony jen nezbytně nutné,“ dodal záchranář.

Jak řekla Právu mluvčí generálního štábu Magdalena Dvořáková, pilotní projekt se osvědčil a další rezervisté v misích na sebe nenechají dlouho čekat. „Vyslání bylo úspěšné,“ sdělila Dvořáková. Pokud armáda nebude mít vlastní vojáky s potřebnou specializací, osloví a vyšle do mise právě záložáka.

„Půjde především o úzce profilované specialisty, například mediky nebo specialisty na výpočetní techniku,“ dodala.

Ve světě jde o zavedenou praxi. Např. Američané do misí posílají rezervisty zcela běžně. To dosvědčují i zkušenosti, které na amerických základnách pod Hindúkušem získal šéf pražských záchranářů. „Byla tam řada rezervistů, Američané mají mezi vojáky jen málo lékařů,“ řekl Právu záchranář.

Do záloh šel kvůli teroristům

V aktivních zálohách je lékař Kolouch už třetím rokem. Impulzem pro to, aby vstoupil mezi rezervisty, byly hlavně teroristické útoky v evropských městech, při kterých si uvědomil, že by se záchranářům v případě hromadného příjmu raněných hodily zkušenosti vojenských lékařů. „Záchranáři z těch evropských měst sami říkali, že záchranné práce by šly udělat lépe. A tehdy jsem se začal zabývat tím, že by bylo dobré mít tuto zkušenost, protože mezi třídicími systémy civilními a vojenskými je rozdíl. A tak jsem vstoupil do aktivní zálohy,“ řekl lékař, který v pražské záchrance pracuje už od školy.

Před odjezdem do Afganistánu prošel fyzickou, taktickou a informační přípravou, navíc si ale musel osvojit základy vojenské medicíny a musel projít speciálním kurzem přežití v nepřátelském území.

Nejvíce během mise pracoval v americké nemocnici na největší vojenské základně v Afghánistánu, v Bagramu. Občas také letěl na lékařskou kontrolu českých vojáků, kteří cvičí afghánské vojáky na menších základnách. „Měl jsem za úkol ošetřovat české vojáky, takže jsem s nimi chtěl být v místě jejich působení,“ podotkl. Jeho čeští pacienti měli podle něj štěstí a také dobrý výcvik, takže jeho služby příliš nepotřebovali.

V nemocnici měl na starosti příjem raněných. „Byl jsem v prvním kontaktu s raněnými, dělal jsem třídění a diagnostiku.“ Celý půlrok byl víceméně v práci, protože v nemocnici i bydlel stejně jako ostatní lékaři. „Když jsem otevřel dveře pokoje, tak jsem tam měl místnost pohotovosti,“ poznamenal. Do vojenské akce ale nevyrazil. „Lékař je přidaná hodnota, a proto do pole nelétá. Ve válečné vřavě víc jako lékař neuděláte a vojenští medici tam dostačují,“ vysvětlil záchranář, jehož otec je vojenský lékař.

Raněné vojáky z boje ošetřovali nejméně jednou týdně. Víc práce ale měli se zraněními a nemocemi, které si jak koaliční vojáci a zaměstnanci základny, tak afghánští spojenci přivodili při práci a výcviku. „Těch nebojových zranění tam nebylo málo. Provoz základny zabezpečují američtí hasiči, kteří se starají o logistiku, a ti se při různých manipulacích občas zranili,“ poznamenal pro Právo lékař.

U vysílačky se zapotil

Byť hovoří dobře anglicky, tak nejpernější chvilky zažíval, když mluvil s vojenskými mediky, kteří přilétali s raněnými kamarády. „Nejvíc stažený zadek jsem měl, když jsem přijímal pokyny vysílačkou od vojáků. Chraptí to, občas je špatný signál. I v češtině by to bylo špatný, natož v angličtině,“ přiblížil život vojenských lékařů.

Občas pomáhali místním lidem nebo i dětem, ale radost z dobře vykonané práce mu kalila představa, že pacienti neprojdou potřebnou rehabilitací, která ve válkou rozvrácené zemi není standardem jako v Česku.

Aktivních záložáků v české armádě stále přibývá a přicházejí z různých profesí. Kolouch není jediným záložákem v pražské záchrance, ale má okolo pěti kolegů. Na konci letošního září bylo v zálohách už 3133 rezervistů, loni to bylo o tisíc lidí méně. Podle Dvořákové největší zájem je u pěších rot v Ostravě a Brně a o jednotky v Přáslavicích a v Liberci, tedy o práci tankistů a vojenských chemiků.

Zdroj: novinky.cz

Sigmund