Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Josef Knotek – poslední let
 

*26. 3. 1942       †20. 6. 2024

Když dne 20. 6. 2024 po dlouhé a těžké nemoci navždy odešel pan pilot s velkým „P“ plukovník Josef Knotek, nebyla to velká ztráta pouze pro jeho blízké, kolegy a kamarády z Letecké služby Policie České republiky. Tato zpráva zarmoutila také širokou záchranářskou obec v Čechách i na Moravě.

Pan Josef Knotek byl policista, pro kterého motto „pomáhat a chránit“ nebylo prázdným pojmem. Ti z nás, kteří měli tu čest pana Josefa Knotka poznat, věděli, že se podle tohoto hesla snažil řídit nejen v práci, ale i v osobním životě. Traduje se historka, která ukázkově dokládá jeho životní postoje. V době dlouho před zorganizováním a zřízením Letecké záchranné služby prováděl služební policejní let, když se dozvěděl, že sanitka transportující těžce nemocného chlapce uvízla v dopravní zácpě. Na vlastní zodpovědnost se rozhodl přistát, naložit chlapce i s lékařem do vrtulníku a dopravit oba do nemocnice v Motole. Chlapce se následně podařilo zachránit. Možná, že právě tehdy se začala rodit jedna velká myšlenka…

V polovině 80. let se parta nadšenců, odhodlaných zdravotníků a policistů rozhodla uvést do provozu leteckou záchrannou službu. Kdo pamatuje staré časy, dokáže si představit, jak byrokraticky složité, organizačně komplikované a personálně obtížné překážky museli tito nadšenci podstoupit. Primárně bylo nutné přizpůsobit záchranářskému provozu vhodný vrtulník, v té době MI-2. Když se pak 1. dubna 1987 realizoval první oficiální let Letecké záchranné služby z pražské Ruzyně, bylo zcela logické a zřejmé, že vrtulník pilotoval právě pan Josef Knotek. Byli jsme tehdy za železnou oponou, nicméně trvalý provoz Letecké záchranné služby měla Česká republika jako 4. stát v Evropě.

Pana Josefa Knotka jsem měl tu čest poznat na letecké záchrance v Praze v roce 1994 jako mladý a zapálený lékař těsně po atestaci. Spolupracovali jsme u celé řady vypjatých zásahů během „divokých devadesátek“ i později. Na jeho povaze jsem obdivoval směs rozhodnosti a profesionality propojené s pokorou, empatií a poněkud drsnějším suchým humorem. Byl velkou osobností, u zásahů nepovažoval žádnou práci za podřadnou, komplikace řešil se zdravým selským rozumem, své mladší kolegy bral jako sobě rovné a předával jim své letecké i osobní zkušenosti. Nepotřeboval publicitu, vnitřní uspokojení a satisfakci mu přinášely zásahy s dobrým koncem.

Letecká záchranka v ČR má za sebou 37 let své existence. Prošla dlouhým vývojem a ekonomicky se postupem času stala zajímavou (na rozdíl od pozemní záchranky) pro soukromé provozovatele. Její základní principy a postupy vycházející z vědeckých poznatků profesora Safara (a jeho současníků) se však nemění. I když vzlety leteckých záchranek představují pouze malý zlomek všech zásahů záchranek v ČR a jejich činnost je limitována počasím a možnostmi provádění zásahů v noci, jsou zároveň symbolem ochoty naší společnosti investovat do pomoci druhým v nouzi nejvyšší. Kvalita naší letecké (nejen) záchranky snese srovnání s jakýmkoliv vyspělým systémem ve světě. Na její zakladatele nesmíme zapomínat. Bez lidí jako byl pan Josef Knotek, bychom totiž žádnou leteckou záchrannou službu v ČR neměli.

Milý Pepo, ne každý se může jako Ty na konci životní cesty ohlédnout zpátky s hrdostí a satisfakcí. Hodně štěstí na posledním letu!

Jiří Knor, Praha, 2. 7. 2024

Vzácná fotografie z počátku 90. let: po stranách piloti plk. Josef Knotek a JUDr. Jiří Kliliánek,

uprostřed MUDr. František Ždichynec, tehdejší ředitel pražské záchranky