Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Text z externího zdroje:

Ve zdravotnictví pracuji od svých 18 let, tzn. více než 40 let. Prošel jsem různé profese a funkce. Byl jsem laborant, sanitář, záchranář, medik, lékař v malé nemocnici, lékař na klinice ve fakultní nemocnici, lékař na záchranné službě (jsem stále), ředitel ZZS, primář, koroner, předseda představenstva, šéfoval jsem ředitelům poliklinik velkého řetězce, jsem odborář, politik, senátor. Ve Vědecké radě ČLK jsem od jejího zrodu.

Konferencí, seminářů, politických proklamací, odborných debat, laických názorů i článků na téma českého zdravotnictví, jeho problémů i návrhů nebo koncepcí na řešení jsem vyslechl a přečetl snad tisíce.

Situaci českého zdravotnictví považuji delší dobu za závažnou až kritickou. Více než 30 let čekám na zásadní reformu a kvalitního ministra, který konečně předloží koncepci, která povede k zásadním změnám. Ve svém profesním životě jsem zažil celkem 24 ministrů, z toho u 23 jsem očekával změnu k lepšímu. Marně. České zdravotnictví potřebuje krizového manažera, nikoliv politickou figurku.

Sleduji aktuální dění nejen v politice, ale především ve zdravotnictví. Nejsem spokojen se situací, která více než 15 let stagnuje. Za tu dobu se opakují kritická slova z řad zdravotníků především k výši platů, počtu přesčasových hodin, financování zdravotní péče, vybavení zdravotnických zařízení, systému vzdělávání. 

Záměrně hovořím o zdravotnících, protože nemám rád, když kdokoliv rozděluje zdravotníky na lékaře a nelékaře. Péče o zdraví je týmová práce, kde každý sám nezmůže nic a potřebuje druhého. Stejně tak nemám rád, když se od systému oddělují pacienti, protože bez nich nejsme nic, respektive bychom byli k ničemu.

Vítám i podporuji mladé lékaře, kteří se opět ozvali. Nejsou ochotni už dále mlčet. Nemám rád starší kolegy, kteří jejich protesty neuznávají a kteří je kritizují. Těm vzkazuji, aby raději mlčeli, když nebyli schopni se ozvat a prosadit změny, protože situaci pouze zhoršují.

Nemám již žádné ambice, ale chci se dožít změn k lepšímu, proto jsem se rozhodl také vyjádřit k situaci. Přesčasy nejsou zásadním problémem českého zdravotnictví. Ať si každý pracuje, jak dlouho chce nebo potřebuje. Nikdo ale nesmí být k přesčasům nucen. 

Nebudu personifikovat svá kritická slova ke konkrétním osobám, protože bych vypsal dlouhý seznam těch, kteří nesou vinu na současném stavu. Nechci vypisovat ani politické subjekty, které nesou zodpovědnost za stav, protože všechny mají podíl viny.

Kde vidím problém?

Zásadním problémem jsou platy a mzdy ve zdravotnictví, které považuji za nedůstojné a nízké. Nedávno můj kolega neurochirurg v reakci na jiného staršího kolegu, který kritizoval mladé protestující lékaře a sdělil, že platy jsou dobré, řekl: „Pane kolego, za svůj dlouhý profesní život jsem nikdy neměl takový plat, abych bral více než všichni řemeslníci a opraváři, které jsem v životě kdy potřeboval!“ V této moudré větě neboli názoru je uvedeno vše, tzn. v čem tkví podstata problémů českého zdravotnictví. 

Dalším problémem je stagnující způsob vzdělávání, znásobený několika negativními fakty. Kapacity vzdělávacích institucí jsou dlouhodobě nedostatečné. Už od školek mají rodiče problém zajistit vzdělávání pro své děti podle svých představ. Zůstanu ale pouze u zdravotnického vzdělávání. Považuji za hloupé, že byl změněn systém, který zde byl. Požadavky na vysokoškolské vzdělání u profesí, kde byla dostatečná maturita, byl chybný, stejně jako zrušení dvoustupňového systému atestací. Zanikly a změnily se střední zdravotnické školy, kde mnohé obory přešly zbytečně ve vysokoškolské studium. Proto nemáme mnohé nelékařské profese na trhu práce. 

Na lékařských fakultách studují zahraniční studenti, kteří naše zdravotnictví nejenže neposilují, ale ještě oslabují, protože po studiu se většinou vrací domů nebo odchází do zahraničí a blokují studentská místa pro naše budoucí lékaře. Mnozí zájemci z řad českých studentů o medicínu ani nedostanou příležitost ji studovat. Více než 10 let to víme a upozorňují na to odborníci, přesto se nic nezměnilo a lékaři stále nejsou a ještě dlouho nebudou. 

V souvislosti s nedostatkem zdravotníků jsem zaznamenal návrh MZ, aby se snížil počet malých nemocnic a část transformovala na následnou péči. Kdo tuhle hloupost vymyslel? Nutit lékaře se stěhovat nebo dojíždět desítky kilometrů do velkých nemocnic nic nevyřeší. Jací zdravotníci pak budou pracovat v těch transformovaných malých nemocnicích? 

Bude snad potom MZ nutit zdravotníky stěhovat se tam? Počet zdravotníků je jen jeden. Přesuny nejsou řešení. Počty se musí navýšit, a to zásadně a urychleně. A také musíme myslet na budoucnost, která podle demografických ukazatelů bude ještě horší.

Postgraduální systém vzdělávání je na samostatnou kapitolu a můžeme si o tom přečíst stovky článků. Už před více než 15 lety jsem slýchával od starších kolegů a představitelů mnoha oborů nejen kritická slova, ale i velmi vážná varování, která nikdo nevyslyšel a doposud neřešil. Jednalo se především o informace o nedostatku zdravotníků (tzn. nejen lékařů, ale i nelékařských profesí) podložené statistickými daty odhadující vážné nedostatky v budoucnu. 

Již tehdy se uzavírala oddělení pro nedostatek personálu a upozorňovalo se na přetížené zdravotníky i vážné ohrožení kvality péče. Nechápu, že se dnes ještě někdo podivuje nad kritickým stavem, kdy se zavírají nejen oddělení, ale už i nemocnice, kdy slouží málo lékařů na odděleních, přeplácejí se a přetahují lékaři mezi zdravotnickými zařízeními a kdy na většině oddělení chybí nelékařské profese. Je to důsledek chyb minulých vlád a ministrů. A bude hůř.

Systém financování zdravotnictví je špatný, protože je podfinancováno. Jak je vůbec možné, že úhrada stále nepokrývá skutečné náklady, a to vykořisťuje zdravotníky malými platy a mzdami? Jak je možné, že stále ZP hradí rozdílně stejnou péči a výkony? Jak je možné, že rozdíly jsou nejen mezi ZP, ale i mezi nemocnicemi? Proč už dávno nedošlo k nápravě? Původní záměr konkurence zdravotních pojišťoven a částečné spoluúčasti pacientů se vytratil. Na co máme dnes sedm ZP, kde zbytečně platíme drahé administrativní aparáty a nájmy?Proč už není jen jedna státní ZP? 

ZP minimálně kontrolují kvalitu péče, neřeší síť a dostupnost zdravotnických zařízení, takže občané nemají zajištěnu péči a dostupnost. Těžko můžeme hovořit o kvalitě a dostupnosti péče, když pacienti nemají zajištěny některé odbornosti a čekají na vyšetření až rok. V některých regionech je péče špatná nebo nedostupná.

Kvalitu nahradil nesmyslný předražený systém různých certifikací a pochybných norem, které pouze administrativně a finančně zatěžují zdravotníky a rozpočty. Proč lidé mají platit za péči o oči nebo zuby? Může člověk bezproblémově fungovat a kvalitně žít bez zraku a zubů? 

Že je systém špatný, dokládají i každodenní zkušenosti všech zdravotníků, kteří se setkávají s nadužíváním a zneužíváním péče. Stejně tak provádění zbytečných duplicitních vyšetření, která mají za cíl pouze vydělat. Proč už dávno nikdo neřeší zneužívání a nadužívání péče? Proč ZP nevymáhají úhradu od těch, kteří jsou pod vlivem alkoholu, drog a zneužívají systém? Jak je možné, že ZP hradí zbytečnou péči?

Odchody mladých lékařů jsou problém, přestože již nejsou tak extrémní. Důvodů je několik. Někteří to plánovali již na počátku studia, a to z různých osobních i profesních důvodů. Další jsou nuceni ekonomickými i politickými okolnostmi. Osobně tento problém ale nepovažuji za zásadní. Byl, je a bude.

Není důvod tomu bránit, pokud chceme svobodu. Řešme podstatu nedostatku lékařů, a to jsou nízké platy, vysoká náročnost, nedostatek studentů na středních školách a fakultách. Stát musí navýšit kapacity škol a fakult i zajistit dostatek vyučujících. Samo se to neudělá. Lékařské fakulty nám vlastně ani nepřipravují hotové lékaře, když musí znovu na „kolečko“ základních oborů místo toho, aby se již věnovali oboru, který chtějí v životě dělat. 

Lékařky při plnění mateřských povinností to mají ještě horší. Proč zdravotnická zařízení nezajišťují (nezřizují) místo pochybných benefitů pro mladé rodiče školky a standardně neumožňují zkrácené úvazky? Naštěstí si někteří kvalitní manažeři a starostové vážnost situace uvědomují a pro mladé lékaře zajišťují různé výhody pro bydlení a usnadňují práci. 

Postgraduální studium musíme zjednodušit a zkrátit tak, aby bylo pro mladé lépe dostupné, smysluplné a reálné. Proč se po studiu medicíny vlastně mají zase učit více oborů, když stejně budou moct po atestaci pracovat jen v jednom oboru? Superspecializace všech oborů roztříštila medicínu na tisíce specialistů, kteří nemohou zajistit jinou péči, takže se blížíme době, kdy u jednoho pacienta se sejde stovka lékařů, kde bude každý vyšetřovat a léčit jeden orgán nebo systém. Umožněme spojování atestací některých oborů. Proč by nemohl být praktikem starší zkušený lékař s mnohaletou praxí v základním oboru nebo proč by na ZZS nemohl samostatně pracovat mladý lékař bez atestace po dvou letech práce v nemocnici v základním oboru a proč by nemohli sekundovat lékaři napříč základními operačními obory? Nelíbí se mi, že zvýhodňujeme na úkor našich občanů zahraniční lékaře. 

Od ministra zdravotnictví očekávám, že v den nástupu do funkce předloží novou zásadní koncepci českého zdravotnictví, která bude řešit většinu nedostatků a která zlepší postavení zdravotníků i pacientů. Musí krom jiného i konečně definovat základní péči pro všechny, která ale bude limitována objemem i financemi a stanoví tzv. nadstandardní péči, která bude zatížena spoluúčastí pacienta s možností financování z nadstandardního zdravotního pojištění. Máme platit už i různá nesmyslná povinná ručení, tak proč by lidé neměli platit za zbytnou péči v mimopracovní době nebo za péči, bez které se jejich tělo obejde? Za své majetky lidé platí ročně desítky až stovky tisíc, tak proč by nemohli platit za péči, bez které se jejich zdraví i život nezhorší? Není nadále únosné, aby lidé navštívili lékaře, nemocnici nebo volali ZZS více než 100krát za rok a vše hradily ZP. 

Stejně tak není možné, aby pacienti měli desítky zbytečných a duplicitních vyšetření nebo se opakovaně vozili s maličkostmi záchrankou.

Jaká navrhuji řešení?

Není prostor pro vypisování všech potřebných kroků. Zmíním ty nejdůležitější.

Zvýšení platů a mezd, a to nejen plošně, ale i diferencovaně podle náročnosti a kvalifikace. Všem zdravotníkům. Nevyhnutelná bude i diferenciace podle regionů. Pokud potřebujeme lékaře v problémových regionech, tak je musíme 
finančně zvýhodnit a nabízet jim různé benefity, aby měli důvod se tam stěhovat nebo dojíždět pracovat. Už teď se to někde děje. Není nadále možné i morálně a politicky únosné stavět zdravotnický systém na vykořisťování zdravotníků a podfinancování péče. Stát (vláda, politici, občané) si musí konečně uvědomit, že prioritou musí být zdraví, vzdělání a bezpečnost a že ostatní potřeby můžeme saturovat podle finančních možností státu. Mám pocit, že se u nás rozmohl přesný opak. Obec utrácí za nesmyslné stavby a projekty, když nemá školku, školu, obchod, strážníky, kanalizaci nebo kvalitní silnici.

Máme špičkovou medicínu a luxusní vybavení i nadstandardní dostupnost zdravotní péče zadarmo, ale nemáme na adekvátní platy zdravotníků.

Zajistit dostupnost vzdělání všem v místě. Navýšit kapacity středních škol a lékařských fakult. Omezit zahraniční studenty a preferovat české. Kapacity musí odpovídat demografickému vývoji. Lékařské fakulty musí vychovávat hotové lékaře, zajistit kvalitní praxi včetně stáží, redukovat zbytečnou teorii a více se zaměřit na látku, kterou budou skutečně potřebovat v praxi.

Vytvořit lepší podmínky pro lékaře, zejména pro lékařky. Je smutné vidět naše lékaře jako chudé příbuzné vedle zahraničních kolegů nebo i řemeslníků. Můj známý před 10 lety sháněl řemeslníka. Když se dovolal asi třetímu, který požadoval minimálně 600 Kč/hod., tak se ho zeptal: „Ty jsi kardiochirurg z IKEMu nebo neurochirurg z Homolky? Ty jsi se zbláznil? Takové peníze ti nedám!“ A opět v této reakci je vlastně řečeno vše. Pokud se zlepší finanční ohodnocení zdravotníků, budou si i pacienti a jejich příbuzní jich více vážit a zdravotníci pracovat více v klidu a pohodě a nebudou nuceni pracovat přesčas.

Za celou dobu své praxe narážím na nedostatky v chování zdravotníků, které lze často hodnotit jako neetické, nekolegiální, až hulvátské. U mnohých zaznamenáváme projevy syndromu vyhoření. Zdravotníci mohou začít měnit systém sami u sebe. Dnes převažuje v péči o pacienty snaha se jich zbavit a přesunout jinam. Pro nemocniční kolegy bych rád uvedl, že ZZS si pacienty nevymýšlí a nikde naschvál neloví v terénu, aby jimi zahltila nemocnice. ZZS nemá zrovna moc volné ruce, aby pacienty léčila doma a na ulici a do nemocnic neodvážela. 

Je to spíše naopak. Zde si vždy vybavím stanovisko soudce: „Pane doktore, máte v sanitce vše, co dnešní medicína nabízí? Využil jste veškeré možnosti dnešní medicíny? Nikoliv. Měl jste jej předat do nemocnice, kde by jej řádně vyšetřili. A to jste neudělal, takže jste vinen.“

Musíme změnit celý systém a zlepšit zajištění zdravotní péče na všech stupních. Nedostatky v primární péči vedou k nedostatkům v celém systému. Pacienti s problémy, které umí řešit praktičtí lékaři, zbytečně zatěžují nemocnice a ZZS.

Dnešní záchranáři již mají širší kompetence a pracují samostatně, přesto jim mnohé ZZS úplnou svobodu stále nedávají. Záchranáři jsou stejně jako lékaři ZZS často dehonestováni kolegy v nemocnicích. Lékařů na ZZS je stále nedostatek. ZZS jsou stále podfinancované, aby ze ZP vytěžily více, vyjíždí téměř ke všemu a lékaři na banality. 

Omezit administrativu, rozšířit a plně využít elektronickou formu zdravotnické dokumentace a vybavit pacienty nejdůležitějšími daty o jejich zdravotním stavu, což lze řešit čipovými kartami ZP. Delší dobu mám pocit, že se zdravotníci stále více zatěžují a přizpůsobují novým předpisům a normám, místo aby se to dělalo opačně, tzn. přizpůsobit systém zdravotníkům i pacientům. Změnit systém ZP, jak jsem již uvedl. Jsem pro zavedení spoluúčasti a komerčního zdravotního pojištění pro nadstandardní péči.

Autor: MUDr. Zdeněk Schwarz