Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

S velkou bolestí v srdci čtu tuhle smutnou zprávu. S Jiřím se známe - píši schválně v čase přítomném - přes třicet let, ještě z našeho působení ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Poznal jsem ho jako nezištěného kolegu - on na II. chir. klinice, já na II. interní klinice. Už tehdy jsme si padli oka. O to větší radost jsem měl, když jsme měli příležitost se potkat při společné práci na Záchrance v Praze. Spolu jsme budovali základy letecké záchranné služby, nalétali stovky hodin a taky provedli řadu lumpáren, ale mohu ujistit, že všechny ve vší počestnosti. Jirka je, tedy byl, výborným lékařem se smyslem pro celek, dokázal spojit jednotlivé příznaky do smysluplného celku tak, aby mohl pomoci co nejlépe. A měl i úžasný smysl pro humor, který je, v naší záchranářské práci, tak zapotřebí, protože je nutné zůstávat tak trochu nad věcí, neboť bez určitého nadhledu tuhle práci dělat nejde.
Můj kamarád a přítel prošel mnoha životními zkouškami a vždy vyšel jako vítěz. Kdo ho znal, ví, o čem je řeč.
Vím, jak plný života byl ve své druhé rodině, jak se těšil z každého dne, kdy mohl být se svými dětmi. Dokázal dlouze a barvitě vyprávět o svých plánech. Bolí mne, že jeho malé dcery ztratily tak láskyplného otce a jen od druhých se budou dozvídat, jak prima byl jejich táta chlap.
Milý Jirko, budu na Tebe vždy vzpomínat s láskou, úctou a současně i s radostí, že jsem měl to štěstí Tě poznat a být Ti kamarádem. Přeji Ti tam, za duhový most, klid a mír a drž mi místo.
Tvůj kamarád
Michal

Připojuji se s velkým smutkem ke vzdání holdu doktoru Jirkovi Franzovi. Skvělý člověk ve všech významech toho slova, v záchranářském světě pak skutečná Osobnost.
Odpočívej ve vznešené radosti, je-li nebe, pak pro takové, jako jsi Ty.
Myslím na nejbližší rodinu, držte se v tak těžkých časech, jste cenné bytosti a není nic, o co by Jiří stál víc, než Vaše štěstí.

I mne tato smutná zpráva velmi zasáhla, s Jirkou jsme spolu ještě nedávno hovořili v Motole, když sloužil na UP.

Budu na něj vzpomínat nejen jako na pohodového a empatického lékaře s osobitým humorem, ale jako na profesionála, se kterým jsem se rád setkával coby záchranář RZP v terénu i na chirurgické ambulanci, nebo na UP, když jsem mu předával pacienty. Jirky jsem si vždy vážil i pro jeho vstřícné chování a vystupování, dokázal mne mnohdy i podpořit jako záchranářského eléva a těšilo mne, že i při práci u pacienta jsme spolu pokaždé zvládli prohodit i pár slov o životě…
Jako člen KZ ZZS ČR budu na Jirku vzpomínat zvláště při jeho přednáškách, které svým projevem a humorem vždy nejen odborně, ale i poutavě prezentoval. Taktéž bych mu chtěl poděkovat za to, že KZ ZZS ČR od počátku pomáhal a fandil.

Jirko, budu na Tebe vždy vzpomínat s úctou a respektem.
Radek Benda

Zpráva mě zaskočila. Chtěla jsem se Jirky zeptat na kontakt na naši spolužačku Helenu Hrubcovou. Jsem již v důchodu a dnes se mi ve sne v hlavě opakovaně jméno Helena Hrubcová doslova vtíralo. Napadlo, mě že je čas třeba uvažovat nad setkáním.Helana byla docela akční. Neznám ale její jméno po provdání. Jiří je mi to líto.
Pokud to bude číst někdo kdo je taky promoční ročník 1976 může zareagovat.
Jiří tobě pozdrav vzpomínka.