Odůvodnění rozsudku nad zásahem posádky RLP v Brně má 59 stran

20.12.2012

Lidové noviny si vyžádaly rozsudek soudce Michala Ryšky, který letos 16. listopadu již podruhé vyhověl žalobě mladé Brňanky a jejího malého syna na jihomoravskou záchranku. Opět, i přes zrušení svého prvního rozsudku olomouckým vrchním soudem, rozhodl úplně stejně – záchranka se musí oběma omluvit za to, že v únoru 2010 její zaměstnanci ženu za pomoci policie přinutili, aby nechala odvézt svého novorozeného naprosto zdravého syna do nemocnice. Oba majínavíc od záchranky dostat satisfakci ve výši 50 tisíc korun.

Foto: ceskatelevize.cz

Ryška je ve svém precizně zdůvodněném, strukturovaném a 59 stran dlouhém rozhodnutí k zúčastněným zdravotníkům mimořádně kritický a dochází k závěru, že mnohočetně chybovali a účelově zkreslovali pravdu (novinář by řekl lhali).

Ryška v prvé řadě prohloubil na doporučení vrchního soudu dokazování – hlavně nechal zpracovat zdravotní posudek neonatologa Josefa Macka. Především tak dospěl k závěru, že chlapec, který se narodil doma a rodiče přivolali sanitku kvůli přestřižení pupeční šňůry, byl objektivně naprosto zdravý (koneckonců i nyní již mrtvý zasahující lékař W. jeho zdraví hodnotil nejvyšším možným Apgar skórem).

Lékař W. přesto trval na okamžitém převozu do nemocnice (rodiče souhlasili, ovšem chtěli se na prohlídku v klidu připravit a dorazit na ni asi za hodinu) a zdůvodnil to akutním ohrožením života chlapce, když mu prý hrozilo vykrvácení. To se v nemocnici nepotvrdilo a tuto konstrukci jako nesmyslnou vyvrátil i Macko (záznamy telefonátů W. s porodnicí navíc ukazují, že lékař se nejvíce ze všeho snažil najít záminku, aby prosadil svou).

Po převozu do porodnice se sice podezření na krvácení nepotvrdilo, ale zpětně se objevila jiná chyba – chlapec byl podchlazen, když mu tu naměřili jen 33,6 stupně. Něčeho takového si však W. před tímvůbec nevšiml, teplotu neměřil a při převozu ani nepoužil termofólii. "Všechny tyto nepřímé důkazy tvoří ve svém souhrnu a v daném kontextu logicky uzavřený kruh nepřipouštějící pochybnosti o tom, že dítě v bytě ještě podchlazeno nebylo," píše Ryška a dodává, že k podchlazení dítěte došlo teprve "v souvislosti s vynuceným transportem dítěte", když i znalec připustil, že na vině mohla být nevytopená sanitka a fakt, že zdravotníci nechali před převozem 10 minut otevřené dveře od bytu.

Celou věc Ryška hodnotí jednoznačně: "Novými skutkovými zjištěními bylo postaveno najisto, že ve věci se o nezbytnou péči kzáchraně života a zdraví dítěte vůbec nejednalo a právo dítěte na ochranu života a zdraví nebylo v konkrétním případě skutečně ve hře. Záchrana života či zdraví zdravého dítěte je jako contradictio in adjecto z logického hlediska objektivně nemožná. Nucený transport k okamžité pediatrické prohlídce novorozence, která vzhledem k dobrému zdravotnímu stavu dítěte není nezbytně nutná k záchraně jeho života či zdraví, proto nesplňuje podmínky," kterými by bylo možné nucený transport odůvodnit.

Podle soudce byl převoz "protiprávním zásahem do práv na osobní svobodu a nerušený rodinný život matky i dítěte, neboť porušení právní povinnosti představuje objektivní nesoulad mezi tím, jak mělo být podle práva postupováno, a tím, jak postupováno bylo". V právním státě přitom podle Ryšky platí "samozřejmé pravidlo, že ani lékař nestojí nad zákonem a jeho postup musí být schopen obstát i z hlediska platného a účinného práva obecně".

Neboli konkrétně v tomto případě: "V demokratickém právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana je nemyslitelné, aby docházelo k nedobrovolným transportům zdravých lidí bez právního důvodu. Stane-li se tak, musí existovat možnost poškozených domoci se satisfakce za vzniklé bezpráví. Tu garantuje právě i objektivní charakter odpovědnosti za zásah do osobnostních práv."

Především starším lékařům nelze četbu rozsudku doporučit. Ryška se tu k tradičnímu vnímání pacienta lékaři vyjadřuje také v obecné rovině. Dochází přitom k závěru, že sice v poslední době došlo k odklonu od původního paternalistického pojetí vztahu lékař-pacient, mezi "zdravotníky však stále přetrvávají právním řádem již překonaná paradigmata."

Což je zjevně skutečný důvod toho, proč se lékař s pacientkou, která se jen ještě chvíli chtěla těšit z novorozeného dítěte, nedokázal slušně lidsky domluvit.