Odborníci požadují zrušení ordinací LSPP. Nové postupy je předběhly.
25.09.2012
Blíží se soumrak lékařských pohotovostí?
Ministerstvo zdravotnictví, obě komory parlamentu a Asociace krajů ČR byly informovány o existenci memoranda o spolupráci na změně organizace primární zdravotní péče v ČR, které signovali zástupci Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP (SUM), Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP (SVL), Sdružení praktických lékařů ČR (SPL) a Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR (SPLDD).
Memorandum konstatuje, že koncept lékařské služby první pomoci (LSPP) už neodpovídá současným požadavkům na plnohodnotnou, lege artis poskytovanou zdravotní péči, a jako vhodný systémový nástroj v péči o pacienty s náhlým zhoršením zdravotního stavu uvádí pracoviště urgentního příjmu ve vstupních traktech nemocnic včetně odpovídající podpory zdravotnické záchranné služby (ZZS).
„Problematika organizace ambulantní pohotovostní služby začala být intenzivněji diskutována v souvislosti s návrhem zákona o zdravotních službách. Zástupci oboru všeobecného praktického lékařství zaznamenali v této souvislosti řadu různorodých názorů. Spatřovali v nich zejména nástroje k ušetření finančních prostředků. Ozřejmovalo se, že si část odborné veřejnosti začala uvědomovat faktickou zbytečnost LSPP, avšak nechtěla se dostat do konfliktu s politickou reprezentací, zejména krajskou, která si naopak na službě vždy zakládala. Tak vznikaly konstrukce typu 24hodinové péče praktických lékařů o registrované pacienty, jejichž právní i odbornou pomýlenost je dnes již naštěstí zbytečné vysvětlovat. Skutečným principem bylo zbavit se povinnosti za službu platit, a to formou převedení ‚černého Petra‘ na někoho jiného, nejlépe na samotné praktické lékaře,“ uvádí člen výboru SPL MUDr. Jan Bělobrádek.
LSPP je využívána stále méně
SPL v diskusi akcentuje extrémní pokles využití služby – zatímco v roce 2000 využilo LSPP 25 občanů ze 100, v roce 2010 pouze 5 občanů ze 100 – i velmi nízkou efektivitu služby (v průměru 1,1 ošetřeného pacienta na 1 hodinu provozu LSPP), a to za plných nároků na mzdové i provozní náklady zřizovatelů. SPL také konstatuje, že každý kraj postupným vývojem vytvořil jiný systém LSPP a „bez nadsázky momentálně existuje 14 odlišných variant stejné služby, což je v resortu naprostá rarita“.
Za podstatný aspekt je považována i vzrůstající nespokojenost jiných odborností. „Pokud spatřujeme v dopoledních hodinách alespoň náznaky gate-keepingu, kdy praktičtí lékaři filtrují počty pacientů pro specialisty i nemocniční zařízení, v odpoledních a nočních hodinách je tento filtr pouze zbožným přáním. Český pacient se emancipoval, ví, že je lepší zajít rovnou na příslušnou odbornou ambulanci, ne se zdržovat na LSPP. Stejně bude nejspíš přeposlán, jen si dvakrát posedí v čekárně a možná i dvakrát zaplatí,“ pokračuje J. Bělobrádek.
SPL už jedná se zástupci krajů
„Při vědomí těchto skutečností se SPL rozhodlo najít partnery pro diskusi jak na poli odborném, tak systémotvorném, zde více než kde jinde politickém. V prvním případě jej našlo ve Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP, kdy se ozřejmilo, že tato odborná společnost má již mnoho let problematiku detailně zpracovánu (koncepce oddělení urgentního příjmu), avšak chybí jí síla k prosazení tohoto konceptu do systému současného českého zdravotnictví. A to i přesto, jak přesvědčivé jsou zkušenosti ze zahraničí i z několika izolovaných pracovišť fungujících v ČR.“
Pokud jde o politickou reprezentaci, SPL nejprve oslovilo Asociaci krajů ČR jakožto představitele zřizovatelů LSPP. V polovině února 2012 došlo k jednání zástupců SPL s hejtmanem Kraje Vysočina MUDr. Jiřím Běhounkem. „Argumenty profesní společnosti praktických lékařů byly pozorně vyslechnuty, pozitivním momentem jednání byla jednoznačná, odborně podložená vize směřování služby. Kromě vyjasnění stanovisek v souvislosti se změnami legislativy od 1. dubna 2012 se obě strany též dohodly na vzájemném informování právě v otázce další transformace pohotovostní služby,“ popisuje J. Bělobrádek.
Celý článek je publikován 17. září v 38. vydání Zdravotnických novin.
