Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Zdeněk Mrozek: Časovaná bomba?

Samostatný obor urgentní medicína je poměrně mladým oborem. Jeho vznik doprovázejí nesystematické změny v systému specializačního vzdělávání, prováděné ministerstvem zdravotnictví a zákonodárci v rámci tvorby právních předpisů.


Původně mohli v rychlé (správně ZDRAVOTNICKÉ) záchranné službě pracovat lékaři s atestací z některého z následujících oborů: všeobecné lékařství, anesteziologie a resuscitace, chirurgie, interní lékařství a pediatrie. Změnu v zařazení oboru urgentní medicína mezi nástavbové obory, k níž došlo v roce 1998, odůvodnilo ministerstvo zdravotnictví záměrem zajištění plně erudovaných lékařů v oboru, kteří budou součástí posádek RLP.

Jelikož se jednalo o první případ, kdy náhlý vznik nového oboru postihl poměrně vysoký počet lékařů, pokusila se ČLK těmto lékařům vyjít vstříc přijetím závazného stanoviska, jež umožnilo lékařům, kteří doposud v rychlé záchranné službě pracovali, i nadále tuto činnost vykonávat. Závazné stanovisko současně umožnilo lékařům, kteří měli některou z výše uvedených atestací, pracovat v rychlé záchranné službě, pokud si doplnili praxi v úkonech nezbytných pro práci v záchranné službě.

Uběhlo několik let, systém vzdělávání se několikrát změnil, ale obor urgentní medicína v něm zůstal zakotven – po jistou dobu i jako základní obor a nyní opět jako obor nástavbový – tzv. certifikovaný kurz.

Jaká je situace v rychlé záchranné službě dnes? Téměř denně se dočítáme, že pro nedostatek erudovaných lékařů se omezují výjezdová stanoviště personálně vybavená lékaři. Zatímco před deseti lety byla snaha, aby do sanitního vozu rychlé lékařské pomoci nemohl usednout lékař, který by neměl specializaci v oboru, dnes již existují stanoviště, kde lékař není vůbec a záchranná služba je zajišťována pomocí středního (správně NELÉKAŘSKÉHO) zdravotnického personálu (už ne SZP ale dávno NLZP).

Nepochybně by byly zajímavé analýzy tohoto stavu, jak ekonomické (je skutečně ekonomicky výhodnější každého pacienta, k němuž je přivolána záchranka, dopravit do nemocnice a tam jej podrobit zevrubnému vyšetřování, nebo je výhodnější mít v posádce lékaře, který je schopen poskytnout zdravotní péči pacientovi na místě, přičemž v nemalém procentu případů jej již nemusí do zdravotnického zařízení transportovat?), tak medicínské (je pro pacienta výhodnější po základním ošetření středním zdravotnickým personálem být co nejrychleji transportován do nemocnice, nebo naopak je pro něho větším benefitem, pokud je okamžitě přítomen lékař, který stanoví přesnější diagnózu a je schopen podat medikaci již na místě?).

Bohužel vznik oboru urgentní medicína byl jen první vlaštovkou a s novými obory se „roztrhl pytel“ po vydání zákona č. 95/2004 Sb. Tento zákon definoval 83 základních oborů – oproti dosavadním 19 základním oborům.

P. S. Doktora Mrozka osobně znám a vážím si jej. Když ZZS a její pracovníky různě pojmenovávají novináři, viz nedávno „sanitkou přijeli sanitáři“ apod., nelíbí se mi, že si o práci o které píší, nic nezjistili, ale tak už to dnes chodí. Mrzí mne ale, když tuto chybnou terminologii používají ti, kteří problematiku znají. I MUDr. Mrozek jezdil na ZZS! Je to jedna z věcí, která nás v očích veřejnosti poškozuje. Od doby, co se u některých nelékařkých oborů získává odborná způsobilost studiem vysoké školy a mnohdy i magisterským, stejně jako MUDr., tak od té doby se nepoužívá zkratka SZP označující „střední zdravotnický personál“ absolventy středních škol. Používá se zkratka NLZP označující „nelékařský zdravotnický pracovník“, jako absolventy různých škol od kurzů až po VŠ. Není to ale jen problém Dr. Mrozka. S touto skutečností má problém velmi mnoho lékařů.

Dále bych chtěl uvést, že NLZP ze ZZS, ani sestry ani záchranáři nikdy nepřišli s myšlenkou, že dobrovolně chtějí na ZZS převzít nebo postupně přebírat práci lékařů, že by chtěli rozšiřovat portfolio indikací, na které budou vyjíždět, že by dobrovolně chtěli bez změny systému vzdělávání a výcviku, udržování a obnovování praktických dovedností přebírat stále vyšší odpovědnost. Naopak, do této situace byli postupně během posledních 15 – 18 let vmanipulováni, protože neměli na výběr. Protože odpovědní, včetně ČLK nebyli schopni personálně a materiálně lékaře u ZZS zajistit.