Přihlášení
Zapomenuté heslo
Text z externího zdroje:
V srpnu 2013 jsem psal článek o zdravotnické záchranné službě v ČR s titulkem „Kam kráčíš záchranko?“. Popisoval jsem tehdy největší problémy záchranky. Už tehdy se lišily jednotlivé kraje a krajské ZZS, ale i jejich problémy a nedostatky. Každý region si žil vlastními problémy a specifiky. Uvedl jsem tehdy ty nejzávažnější a nejdůležitější, které měla společnost urychleně řešit.
Po 12 letech jsem se rozhodl situaci znovu posoudit, protože témata jsou stále aktuální a problémy neřešené. Dokonce zaznívají další nesmyslné návrhy a objevují se další spory mezi naší komunitou.
Celou historií záchranné služby se táhne nit zvaná nedostatek kvalifikovaných lidí, především lékařů. Stále vyšší požadavky na kvalifikaci lékařů ZZS vytvořily problém. Ne každý lékař byl a je ochoten a schopen tuto práci vykonávat. Požadavek na více atestací i nový obor urgentní medicína způsobily spíše odchod kvalitních lékařů zpět do nemocnic na intenzivní lůžka vč. centrálních příjmů. Nejsem zastáncem pouze paramedického systému, ale už tehdy jsem se smířil s tím, že lékaři na ZZS nejsou a asi v budoucnu nebudou, pokud se MZd nad problémem nezamyslí a nezmění současnou situaci. Prosazoval jsem setkávací systém, ve kterém je využívána odbornost lékaře racionálně a efektivně.
Situace je stejná a někde i horší, až katastrofální. Lékaři stále nejsou, ti zkušení jsou v důchodovém věku, mnozí již zemřeli a mladí stále v dostatečném počtu nepřicházejí. Externisté se vrátili do nemocnic, kde si nedostatek lékařů již uvědomili a lékaře „přeplatili“. Proto už nemají důvod sloužit na ZZS. Mladí lékaři jsou vzácní a slouží bez potřebné kvalifikace, takže nemohou provádět tzv. konzultace pro záchranáře a mnohdy bývá jen jeden zkušený kvalifikovaný lékař na celý kraj. Setkávací systém je již zaveden v celé ČR.
Bohužel v mnoha krajích bývá jeho správná funkce narušena systémovými nedostatky. Lékaři ZZS často vykonávají práci lékařů primární péče. Poskytují péči v domovech pro seniory, alzheimer centrech, domech s pečovatelskou službou, paliativní péči apod. Někde také stále suplují činnost koronerů a pohotovostní službu nonstop. Někde i kvůli nedostatku posádek RZP musejí suplovat i jejich činnosti. Bez externích lékařů a záchranářů z nemocnic nebo sousedních krajů by systém zkolaboval.
Financování ZZS bylo vždy v ČR špatně nastavené. Vícezdrojové financování je neetické, nevyhovující, náročné na administrativu a zbytečně zvyšuje náklady. Zdravotní pojištění způsobuje rozpor mezi skutečností a úhradou, protože zcela nepokrývá skutečné náklady. Kraje musejí dotovat provoz a mnohdy to bývá problémové. Na mnohých ZZS tak dochází k brzdění rozvoje a nutné úspory zhoršují kvalitu poskytované péče. Extrémním opakem jsou ZZS v bohatých nebo spíše štědrých krajích s osvícenými politiky, kteří do ZZS „pumpují“ peníze. Důsledkem je nerovnoměrná kvalita PNP zabezpečovaná pestrou strukturou ZZS.
Stále přetrvávají výrazné rozdíly ve financování jednotlivých krajských ZZS, což způsobuje i rozdíly v platech a vybavení vč. pokrytí kraje výjezdovými základnami a počty výjezdových skupin vč. nedostatku lékařských posádek. Kapacity jsou stále nedostatečné, což lze vidět v běžném provozu a bude kritické za mimořádných událostí.
ZZS čekaly na „svůj“ zákon více než 15 let. Když se návrh objevil, bylo jasné, že to žádný velký přínos nebude. Praxe ukázala, že jsem se tehdy nemýlil. ZZS se potýkají stále se stejnými problémy a další větší problémy přibývají. Novela zákona nepřichází a nesmyslné vyhlášky MZd zásadní problémy neřeší. Nikdo nechtěl unifikovat techniku, přestože máme v ČR rozdílné sanitní vozy. Malé sanitky dle mého názoru nevyhovují a měly být dávno zakázány kvůli nízké nosnosti a nízké výšce sanitního prostoru. MZd ale řeší jednotné barevné a grafické provedení sanitních vozidel, které žádná členská země EU nepřijala a některé ZZS v ČR je stejně nedodržují. Stejně tak MZd neřeší oblečení, na jehož unifikaci vyhláška netrvá. Proto nám po ČR pobíhá stovka různých modelů oblečení záchranářů vč. nevyhovujících a bezpečnostní předpisy nedodržující. Máme zde oblečení, které je snadno zaměnitelné, a to s policií městskou nebo obecní , úklidovými firmami nebo popeláři apod.
Poslední roky rostou požadavky na ZZS jako celek, takže jsou dnes spíše „děvenkou pro všechno“ a nezbývá čas a kapacita na to, proč ZZS máme, tj. PNP. Zaměstnanci ZZS jsou demotivovaní, unavení a odcházejí. Ostatní subjekty nás neúměrně stále více zatěžují výjezdy i administrativou. Mám na mysli složky IZS (policie a hasiči) i další instituce (např. obecní a městská policie). Restrukturalizace zdravotnických zařízení zhoršuje dostupnost péče a ZZS musí transportovat pacienty do vzdálenějších nemocnic. Tím dochází k „odkrytí regionu“, prodlužování časů s pacientem a na návrat na základnu, což zvyšuje nároky na počty výjezdových skupin (lékařů, záchranářů, techniky). To vše zvyšuje finanční nároky ZZS.
Zákon o ZZS a příslušné vyhlášky a související zákony existují od r. 2011. Předložený zákon o ZZS byl špatný od počátku. Mnou navržené pozměňovací návrhy schválil Senát, ale Poslanecká sněmovna je nepřijala. Jak smutné, že nezáleželo na obsahu, ale na politice. Tehdy totiž platilo, že co poslal „oranžový Senát“ do „modré Sněmovny“, bylo odmítnuto (zamítnuto). Proto již po roce musel být zákon o ZZS a příslušné zákony upraveny (doplněny). Od r. 2012 na legislativu nikdo nesáhl a k žádným potřebným úpravám nebo alespoň doplněním nedošlo.
Po celou dobu, co na ZZS pracuji, zaznamenávám opakovaně snahy o různé integrace směrem k ZZS. Reorganizací za posledních 25 let bylo několik a jen některé měly smysl. Přínosem bylo např. zrušení okresní struktury a přechod na krajskou strukturu. S rozvojem technologií bylo nesmyslné udržovat více než 14 dispečinků ZZS. Kladně hodnotím vznik IZS. Snahy o integraci ZZS do jiné složky už odmítám.
Každá složka je svébytnou plnohodnotnou organizací se svými specifiky a požadavky, které nelze spojit nebo suplovat. Spolupráce není integrace. A spolupráce všech složek funguje. Nechápal jsem, že není v ČR možné v systému využívat jednočlenné posádky a přijímat snahy dobrovolníků zařadit se do systému. Přehlížela se legálně fungující a nenahraditelná horská služba nebo oprávněné požadavky vodní záchranné služby. Samostatnou kapitolou stále je letecká záchranná služba, která by měla projít zásadní změnou.
To, co jsem kritizoval před 13 lety, přetrvává téměř vše. Snahy o integraci, spíše bych to nazval pohlcením (začleněním), trvají. Z GŘ HZS stále slyšíme požadavky na začlenění ZZS do jejich gesce, minimálně převzetí LZS. Stejně tak se vyskytují informace o návrzích některých poslanců, aby ZZS zajistil místo krajů centrálně stát, jinými slovy aby vznikla podobná struktura, jako jsou hasiči, tzn. touha po GŘ ZZS, financování ze státního rozpočtu příslušným ministerstvem (buď MZd, nebo MV), uniformy, hodnosti, funkce, jednotné vybavení, centrální nákupy… mezi zaměstnanci ZZS se už roky šíří informace, že někteří bývalí zaměstnanci ZZS , kteří nyní působí v politice, touží po funkci generálního ředitele ZZS, výstavbě nové budovy GŘ ZZS, centrálním dispečinku a jedné centrální LZS.
First respondeři naštěstí už někde existují, ale převážně je vykonává policie s hasiči a na horách horská služba. Spolupráce s horskou službou funguje, ale legislativně to ošetřené stále není. Fungující model plně hrazený ze zdravotního pojištění pořád nemáme. Jeho definování v zákoně o ZZS stále chybí. Stejně tak přetrvává nedořešený a potřebný požadavek ZZS na definování jednočlenných posádek, jejichž činnost by byla hrazena ze ZP. Už nyní v systému fungují z řad záchranářů ZZS tzv. first responeři, např. řidič RV, jehož lékař doprovázel v posádce RZP pacienta do zdravotnického zařízení a v místě svého působení zůstal záchranář RV k dispozici ZOS, který jej vysílá ke všem stavům vč. bezvědomí a zahajuje KPR. Jejich činnost není ale definována v zákoně a není hrazena ze ZP.
Ne všechny krajské ZZS měly vlastní budovu s novými dispečinky a potřebnými výjezdovými základnami. Mnohde chybí technické zázemí a prostory pro údržbu a mytí sanitních vozidel. Ne všude mají garáže na sanitní vozy. Zázemí zaměstnanců je stále mnohdy nevyhovující i v rozporu s hygienickými předpisy a kapacitně nedostatečné. Po všech zkušenostech tvrdím, že na ZZS lidé myslí, až když ji potřebují. Stejně tak mnozí jen slibují, a to ve chvílích, kdy jim ZZS pomohla nebo dokonce zachránila život. Politici slibují jen v předvolebním období, ale jak čas ubíhá, tyto sliby se nerealizují, až úplně vymizí.
V některých krajích se situace zlepšila, ale existují stále výrazné rozdíly mezi kraji. Některým krajským ZZS stále takové zázemí chybí a je pořád v nedohlednu. Některé výjezdové základny nesplňují normy a předpisy, neměly by vlastně fungovat. Díky tomu někteří zaměstnanci odešli a noví v dostatečném počtu nepřicházejí. ZZS si nemohou vybírat a dnes už berou vlastně vše, aby vůbec zajistily provoz.
Situace v metropoli je ostudná, nejstarší ZZS nemá doposud vlastní budovu a kvalitní zázemí pro svůj ojedinělý a náročný provoz. Vedení Prahy a ZZS před 10 lety již připravenou stavbu hodily do koše. Od té doby to stále ničím nenahradily. Zato máme v Praze zbytečné mosty a lávky, bude nová filharmonie nebo zpackaná stavba metra nebo bude další megastavba v ZOO za stamiliony. Je smutné, že primátory Prahy byli lékaři a zdravotnictví je zaostalé, nová nemocnice nebyla postavena přes 35 let a záchranka nemá vlastní budovu více než 100 let.
Stejně nedostatečná je situace i v podpoře a propagaci. Ostatní složky IZS dostávají na svou propagaci desítky a stovky milionů. Jejich propagace ve sdělovacích prostředcích je oproti ZZS mnohonásobně vyšší. Záchranka má desítky let nedostatek lékařů a nyní i záchranářů, ale roky zaznamenáváme náborové akce, billboardy, videošoty v TV, vysoké náborové příspěvky atd. jen pro strážníky MP nebo policisty a hasiče. Naše snahy a aktivity o propagaci byly často potlačeny a kritizovány.
O problémech ZZS se nemluví a nepíše. Veřejnost je neustále informována o problémech sociálních služeb, lázní, bezdomovců, narkomanů a dalších minoritních skupin obyvatel nebo dokonce migrantů a válečných utečenců, ale že záchranné služby jsou podfinancované, mají nedostatek financí a zaměstnanců, musejí všude šetřit, nejsou spravedlivě hrazeny ze zdravotního pojištění, potřebují obnovit a vybudovat zázemí… O tom se nikde nemluví a možná ani neví. O našich problémech žádná investigativní reportáž nebyla, ale jakmile se nějaký občan obrátí s kritikou na zdravotnictví, je mu okamžitě poskytnut široký prostor, a to i přesto, že se ve výsledku ukáže, že nikdo nepochybil a pacient zemřel proto, že byl nemocen nebo sám zanedbal prevenci a současná medicína nedokáže zázraky.
O ZZS se občané dozvídají pouze sporadicky. Některé ZZS jsou aktivní a prezentují se, ale většinou se jedná pouze o individuální prezentaci některých lékařů a záchranářů v prostředí sociálních sítí. Původní propagace poskytování první pomoci bohužel přerostla v prosazování sebe sama, prezentaci vlastního ega jednotlivce, a dokonce už překročila i únosnou mez, kdy se změnila v kritiku všeho kolem nás i dehonestaci zdravotníků a kolegů. Spíše trapně působí prezentace několika ZZS, které spadají více do oblasti StarDance, která veřejnosti ani samotným ZZS nepřináší nic.
Domnívám se, že ZZS mají mnoho co říci veřejnosti a prezentovat se tak, aby občané z toho mohli získat potřebné informace. Zcela chybí edukace veřejnosti v oblasti zdravotnictví, aby lidé věděli, jak se v systému pohybovat, kam se obracet s konkrétními obtížemi, nebo nedocházelo k zneužívání a nadužívání. V současné době stále častěji řešíme banální případy, které nejsou indikovány pro ZZS nebo které lze považovat za zneužívání ZZS.
Velký podíl viny na uvedených problémech ZZS vidím i u jejich zástupců, kam patří Asociace ZZS, odborná společnost nebo managementy ZZS, ale i v jednotlivých zaměstnancích. Já osobně býval kritizován za některá vystoupení a medializaci naší práce. Vzpomínám si, jakou palbu kritiky jsem sklízel, když jsem jako první začal ZZS propagovat a veřejně o její činnosti mluvit nebo zavedl tiskového mluvčího a tiskové oddělení. Dnes to je standardem všech ZZS.
ZZS musejí samy propagovat. Je to jedna z cest, jak zlepšit situaci a jak upozornit na uvedené problémy, ale i jak získat nové nadšence pro tuto potřebnou a nelehkou práci. Poslední roky vnímám, že si tzv. necháme všechno líbit, nikdo se nás nezastane, a dokonce někteří z našich řad střílejí vlastní góly. Nikdo se dnes ani nebrání vůči negativním krokům MZd, neoprávněné kritice občanů nebo politiků a společnosti.
Nic se nezměnilo. Převládá ticho. Ojedinělé aktivity spíše soukromého charakteru jednotlivců pracujících srdcem na ZZS nestačí. Veřejnost zná pár tiskových mluvčích ZZS, které se někde mění rychleji, než si je veřejnost stačí zapamatovat. Lidé neznají ředitele ZZS, vedení Asociace ZZS ani kdo zastupuje odborně ZZS (PNP). Dokonce se setkáváme s tím, že o problematice urgentní medicíny mluví kolegové z jiných oborů. Pokud je kritizována práce ZZS za nějaký „přešlap“ (často neoprávněně), tak za ZZS jako celek nikdo nevystoupí a nechávají mluvit tiskové „mluvky“. Přitom by měla zaznít jasná odborná srozumitelná obhajoba. Nezaznamenal jsem ani více než deset let žádné aktivity, které by vedly k prosazování potřebných změn a nápravě přetrvávajících nedostatků.
Že se musí změnit vzdělávací systém, víme. Musíme přitáhnout mladé perspektivní absolventy fakult a ovlivnit již na studiu případné nadšence a zájemce o práci v PNP a na ZZS. Původní koncepce oboru dle mého názoru vyhnala mnoho lékařů ze ZZS do nemocnic a nová neexistuje. Nedostatek lékařů, lékaři v důchodovém a předdůchodovém věku, nedostatek záchranářů a operátorek tísňové linky 155 již ohrožuje provoz a dostupnost péče. Paramedický systém bez lékaře nechceme a při nedostatku záchranářů je i nerealizovatelný. V mnoha regionech je počet posádek nedostatečný pro běžný provoz, výrazně nedostatečný pro mimořádné situace.
Nový vzdělávací systém způsobil, že mladí záchranáři buď vůbec nepřicházejí a zůstávají v nemocnicích, kam po škole musejí nastoupit na dva roky, nebo se do nemocnic frustrovaní ze ZZS vracejí. Důvody jsou převážně ekonomické, protože mladí záchranáři si zakládají rodiny a potřebují finance, které jim nemocnice nyní nabízejí až o třetinu lepší než ZZS. Dalším důvodem jsou „buzerace“ v podobě všemožných vzdělávacích programů nebo zkoušení „inspektory provozu“. Nelze neuvést ani stále narůstající objem nezajímavé práce v podobě suplování primární péče nebo zneužívání systému „nepřizpůsobivými“. Navrhuji, aby na ZZS mohli pracovat mladí lékaři bez atestace s dvouletou praxí v nemocnici a záchranáři opět hned po škole. Jinak nebudeme schopni zajistit provoz a navýšit potřebné počty výjezdových skupin.
Život i celá společnost se tzv. urychluje. Také činnost ZZS se musí zrychlit. Opak je ale pravdou. Za posledních deset let vzrostly požadavky na ZZS o více než 50 procent. ZZS dnes vykonává mnohé činnosti, které jí nepřísluší a které jsem již zmínil. ZZS musí přestat vykonávat činnosti, jež přísluší praktickým lékařům. Nemocnice nemohou propouštět nedoléčené a sociálně nezajištěné nemohoucí pacienty. Stejně tak nemohou odmítat hospitalizovat vážně nemocné a nechávat je v terénu v péči ZZS.
Návštěvy praktiků jsou mizerně hrazeny ze ZP, a dokonce penalizovány při vyšším počtu, takže je logicky téměř nevykonávají a zůstávají na ZZS. Praktici často jen po telefonu doporučí volat ZZS. Stejně tak ZZS zde není od toho, aby objížděla terminální stavy onkologicky nemocných s ampulemi morfinu. Hospic bývá nedostupný trvale a pro chudší pacienty, takže jejich péči opět suplují ZZS. Rostoucí požadavky na výjezdy ZZS ze strany ostatních složek IZS vč. MP nelze více tolerovat. Na PZS nesmí vozit ZZS. Provádět vyšetření zadržených v celách také nemůže provádět ZZS. Stejně tak vězeňská služba si musí zajistit lékařskou péči mimo činnost ZZS. V mnoha regionech lékaři ZZS stále (v rozporu se zákonem) suplují činnosti „koronerů“ a ohledávají zemřelé místo praktických lékařů vč. úmrtí v domovech pro seniory.
Kapacita ZZS musí být podle regionů navýšena o 40–60 procent a pro připravenost na mimořádné události dokonce až o 60–80 procent. Bohužel některé ZZS stále bojují se zřizovateli o každou korunu, aby mohly vůbec fungovat. Nedostatek vlastních posádek už dnes vyžaduje výjezdy hasičů, kteří pomáhají s náročnými transporty pacientů. U nejzávažnějších stavů (zástav oběhu) jsou v mnoha regionech na místě častěji policisté a hasiči než ZZS. Stalo se již zvykem, že provádění resuscitace je většinou za přítomnosti ostatních složek IZS (policie a hasičů). Mnohdy se dá říci, že se daří zachránit kritické stavy jen díky činnosti first responderů. V některých krajích práci posádek RZP suplují sanity zdravotní dopravy nemocných, kde je pouze řidič bez potřebné kvalifikace a vybavení. Takovou činnost nelze považovat za fungující systém ZZS a kvalitní zajištění PNP.
Od ministrů zdravotnictví jsme už několik volebních období neobdrželi žádnou koncepci zdravotnictví a zdravotní péče. Vše jede jaksi setrvačností a spíše pokulhává. Ani teď nemají politické strany ve svých programech zdravotnictví a návrhy na jeho zásadní reformy, na kterou zdravotníci stále zoufale čekají. Mnoho let přetrvávající nedostatky se pouze prohlubují, a dokonce některé funkční prvky vymizely. Ojedinělé novátorské výmysly některých ministrů a jakýchsi spíše pseudoodborníků nepřinesly žádné avizované a dlouho očekávané i potřebné změny.
Neustále uváděnou potřebnou regulaci v systému jsme také nezaznamenali. Že došlo k přesměrování pacientů v systému, jsme ale zaznamenali i pocítili. Stejně tak celkový nárůst počtu pacientů a výkonů. To vše vyžaduje zvýšení kapacity systému a navýšení finančních prostředků do zdravotnictví, které se však nekoná. Zrušení návštěvní služby i přesun a omezení LSPP do velkých nemocnic způsobilo pouze nárůst požadavků na nemocnice i ZZS a ulehčilo praktikům. Pacienti ale tzv. nezmizeli a nepřestali využívat zdravotnictví, jak si představovali zastánci této chybné koncepce. Novátoři také nepočítali s tím, že počty pacientů logicky porostou a jejich požadavky na systém stoupnou. Situace je a bude stále horší.
Dnes už máme i data o systému, ze kterých vyplývá, že zásadní reforma zdravotnictví je nevyhnutelná a musíme urychleně řešit katastrofální situaci českého zdravotnictví.
Místo aby politici lidem (voličům) řekli pravdu, tj. že společnost je více nemocná, úspěchy medicíny prodlužují život a zvyšují náklady na zdravotní péči a vytvářejí větší počty nemocných závislých na zdravotní i sociální péči a léčbě, která je stále nákladnější, tak je chlácholí nepravdou a tvrzením, že máme skvělé zdravotnictví dostupné pro všechny. Lidé ale stále více nechápou, proč musejí více doplácet na zdravotní péči, proč musejí některou péči hradit plně a proč některá je dostupná až v řádech měsíců i let, proč mají stejnou péči jako jedinci, kteří do systému nepřinesli ani korunu a parazitují na společnosti, nedodržují léčebný režim, zneužívají a nadužívají jej atd.
Společnost si musí konečně přiznat, že na to vše nemá a je to nadále neúnosné bez zásadní reformy a různých omezení. Možná si konečně začnou politici i občané uvědomovat, že zdravotní péče je prioritou a musí se upřednostnit před ostatními oblastmi, např. rozvojem kultury, sportu nebo infrastruktury, dopravy nebo výstavbou bytů a zbrojením armády… Není možné dále tolerovat, že máme špičkové zdravotnictví dostupné všem, ale nejsme schopni ho zaplatit, že budeme regulovat zdravotníky a nikoliv celou společnost. Je nadále neúnosné, aby si mohl každý beztrestně a libovolně zavolat ZZS, a to i na zcela banální problém či potíže, které měl dotyčný zvládnout sám nebo u praktického lékaře. Nejvíce zneužívají ZZS sociálně slabší a tzv. nepřizpůsobiví nebo lidé bez přístřeší. Není nadále únosné, aby plně nehradili poskytnutou péči opilci nebo lidé, kteří si za zdravotní potíže můžou sami. Stejně tak nebude únosné trpět nadužívání péče bez spoluúčasti pacientů nebo popírat spoluúčast v případě, že někdo požaduje superspecializovanou péči na banální, levnější variantou řešitelný zdravotní problém.
Dříve byly platy na ZZS vyšší než v nemocnicích, aby na ZZS někdo pracoval. Na ZZS pracují nadšenci, které specifická a náročná práce baví. Dávno neplatí, že na ZZS pracují zkrachovalci a odborně slabší lékaři. Situace se za poslední roky změnila i v platovém ohodnocení. Je pravdou, že platy na ZZS také rostly, ale výrazně pokulhávají za kolegy z nemocnic. I to je důvod, proč mnozí externí kolegové odešli a už na ZZS nepracují a noví mladí z nemocnic nepřicházejí. Ta samá situace je i mezi zdravotnickými záchranáři, kteří zůstávají v nemocnicích nebo se tam vracejí (odcházejí) za lepším výdělkem a prací. Už je nebaví jezdit na banální případy, zneužívání systému, suplovat práci praktických lékařů nebo péči spíše sociální o důchodce či odvážet na záchytné stanice opilce. Lékaři říkají, že už se jim nevyplácí sloužit na ZZS, když za stejný čas mají za více klidu více peněz v teple nemocnice.
Záchranáři (mladí, zadlužení náklady na bydlení s malými dětmi a nově založenou rodinou) frustrovaní prací na ZZS odcházejí také za lepším výdělkem a pohodlím nemocnic. Často hraje roli i nákladné dojíždění desítky kilometrů, které vymění za práci v nemocnici blízko svého bydliště. Podfinancované ZZS dnes nemohou nemocnicím konkurovat a rozdíly mezi nemocničními zdravotníky a zdravotníky na ZZS se prohloubily natolik, že nové zaměstnance na ZZS je obtížné až nereálné získat. Je to podobné jako s problémy sehnat zdravotníky a lékaře do nemocnic na periferii, kde je nepřitahují ani vysoké statisícové platy a milionové náborové příspěvky. O těch si na ZZS můžeme nechat akorát zdát. Už dnes dojíždějí do služeb stovky km a nikdo jim neuhradí náklady na dopravu.
Mnozí mě v minulosti obvinili z prosazování paramedického systému a rušení lékařů na ZZS v ČR. Je to hloupost. Nikdy jsem nic takového netvrdil a nechtěl, pouze jsem realista a tvrdím, že situace u nás postupně dospěje k tomu, že žádní lékaři ochotní a schopní pracovat na ZZS nebudou a nakonec nezbyde nic jiného než zajistit činnost ZZS pouze se záchranáři, jak to známe ze severních zemích nebo USA. Možná několik let bude fungovat systém záchranářů s tzv. supervizory, lékaři na ZOS, kteří budou koordinovat činnost a po telefonu radit záchranářům v diagnostice a směřování pacientů na specializovaná pracoviště a případně vyletí vrtulníkem na místo hromadného neštěstí či mimořádné situace, jak to funguje např. více než deset let v Nizozemsku.
Už dnes mohu s čistým svědomím říci, že naši záchranáři sami zcela bez problémů řeší a zvládají přes 80 procent případů. A v budoucnu budou schopni zabezpečit systém bez lékařů, bude-li to nevyhnutelné a nutné i legislativně ošetřené. Přesto trvám na tom, že lékař v PNP (na ZZS) by měl být zachován, protože minimálně v deseti procentech případů je potřeba a udělá více pro pacienta než záchranář, protože záchranář nikdy nebude přemýšlet a rozhodovat se jako lékař. Nelze opomenout i jeden složitější problém, tj. zaměstnávání záchranářek u ZZS. Školy produkují převážně záchranářky, ale podle našich předpisů mohou tuto fyzicky náročnou práci s nutností řídit nákladní vůz vykonávat pouze muži-záchranáři.
Uvedené problémy se týkají i operátorek ZOS (dispečerek), které se dlouhodobě vyvíjely ze sester intenzivních oddělení a jezdily v sanitce. Samostatný obor nebo výuka pro tuto specifickou práci není, takže si je opět musíme vychovávat sami. V Rakousku si musí budoucí operátor odpracovat deset let na sanitce. Proto mají na operačních střediscích záchranáře-muže.
Současná situace se zhoršuje, protože převažují absolventi škol bez potřebné praxe a spoléhají na SW, které je tzv. vedou a částečně i rozhodují. Budoucnost vidím v umělé inteligenci, která operátorky významně nahradí. Už dnes si umím představit situaci, že se zruší operační střediska a předá příjem tísňových linek na 112, kam by se přesunuli zdravotníci a nic by se nestalo. Běžný provoz sanitek může řídit SW nebo AI. A linka 112 by se měla osamostatnit a být státem placená a manažerem řízená instituce, kde by sloužili hasiči, policisté a záchranáři. Mimořádné situace stejně řídí velitel zásahu na místě nebo při velkých událostech (povodně, zemětřesení, požáry apod.ú, krizové štáby a hejtmani nebo vláda. Běžné události jsou řešeny jednotlivci a lokálně.
Peněz nebude mít nikdy a nikdo dostatek. Přesto tvrdím, že by do ZZS mělo jít více peněz, a to tolik, aby to odpovídalo současným požadavkům. Nechceme zlaté paláce a milionové platy, jen standardní fungování a udržet stávající vysokou úroveň. Stačilo by, kdyby stát platil za své pojištěnce dostatek do společné kasy a kdyby zdravotní pojišťovny platily za činnost ZZS ceny odpovídající současným vstupům a samozřejmě platily vše, co se používá a co patří do standardní zdravotní péče. Pokud musíme dát pacientům kyslík, a ten je dnes drahým lékem, tak ho zdravotní pojišťovna musí platit v plné výši. Pokud každý ví, že litr nafty stojí např. 39 korun, tak ho tak musí zdravotní pojišťovna platit vč. spotřeby, kterou dnešní sanitky mají. Nelze dále mlčet a tolerovat, že ZP nezaplatí vše a plně.
Také stále více se prosazující elektronizace zasáhla i ZZS. Dnes máme elektronickou dokumentaci a stále více administrativy přechází z papírů do elektroniky. Opět pokulhává systém a mnohé nemocnice nejsou na tyto změny připraveny nebo ochotny k tomu přizpůsobit své systémy. Už dnes by bylo reálné, aby všechny posádky byly připojeny videokonferenčně online a v nemocnici by viděli, jak to na místě vypadá a co i kdy jim přivezou. Také by záchranáři mohli být řízeni lékařem vzdáleně a ušetříme počty lékařů. Nyní jsou posádky zbytečně zatěžovány hovory a komunikací po telefonu.
ZZS by výrazně ulehčila call centra zdravotnických informací, kam by se občané mohli obracet se svými dotazy a potřebami v případě zdravotních obtíží. Mnozí pacienti volají vědomě na ZZS s tím, že chtějí jen poradit nebo že nemají jinou možnost někam zavolat. Dnešní zdravotnictví plné i pro občany neznámých změn, které se vynořují podle toho, jak se politici zrovna vyspí nebo co si na MZd zase vymyslí, přináší jednoznačně chaos a dezorientaci občanů v systému. Nevědí, jak se v něm pohybovat a kam se se svými problémy obracet. Mnohdy jsme poslední místo, kde naleznou pomoc nebo jen radu. Tak by to ale nemělo být. Už před 20 lety jsem se učil, že celý svět soustřeďuje veškeré síly na primární péči, tj. ordinace praktických lékařů, protože to výrazně pozitivně ovlivňuje celý systém i snižuje celkové náklady.
V době, kdy žádný ani bohatý stát nemá dostatek prostředků, aby uhradil současné zdravotnictví, ČR dopustila, že praktičtí lékaři částečně opustili prostor a přestali některé činnosti vykonávat. Veřejně na odborných fórech slyšíme, že se z nich stali podnikatelé a nejsou ochotni se vrátit k činnostem, které dříve zabezpečovali – např. LSPP. Zkracují si ordinační hodiny a některé dny a část dne občan nemá možnost využít primární péči. Nezbývá mu nic jiného než využít nemocnice nebo zavolat ZZS na linku 155.
Zavádění paliativní péče nebo znovuzavedení zdravotní dopravy na ZZS považuji za chybu až hloupost a kroky zpět. Místo aby se ZZS očistily od balastu, který se na ně během posledních 30 let nabalil a jenž je zatěžuje a brzdí, tak jsou zde „novátoři“ nebo „ještěři“, kteří stav ještě zhoršují.
Zdroj: nasezdravotnictvi.cz
Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.
Copyright ©