Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Jak bude vypadat letecká záchranná služba po roce 2022? To je otázka, na kterou by měla na některém z nejbližších zasedání odpovědět vláda. Ministerstvo už vypracovalo pět možných řešení, z nichž dvě doporučuje. Vyloučilo přitom jednorázový přechod na státní leteckou záchranku, kvůli které celá debata odstartovala. Místo toho doporučuje buď zachování současného stavu, nebo postupný přechod s tím, že by státní podnik od roku 2022 provozoval dvě základny. Možná řešení představil na 17. zasedání sněmovního zdravotnického výboru náměstek MZ pro zdravotní péči Roman Prymula.

Čtěte také: 

Jak lehké je bořit, jak těžké je tvořit! Couvá hnutí ANO od státního modelu LZS?

Dnes se LZS probudila do nové čtyřleté etapy. První soukromý provozovatel LZS ukončil činnost a na 60 % stanovišť si musí zvyknout na nové provozovatele a na 30 % i na jiné vrtulníky.

„Zavázali jsme se na vládě prezentovat variantní řešení, abychom mohli do konce roku 2018 zpracovat definitivní koncepci letecké záchranné služby. Status quo je takový, že předpokládáme do roku 2022 systém, který v tuto chvíli existuje, to znamená, že vypíšeme identický tendr. V tuto chvíli máme deset středisek, které jsou operovány různými subjekty. Po diskusích s resorty obrany, dopravy a vnitra se situace jeví tak, že jsou ochotny operovat do budoucna maximálně dvě základny, tedy jedna policie, jedna obrana. Zbytek bude muset být operován jinak,“ načrtává Roman Prymula. Současné kontrakty provozovatelů přitom platí do konce roku 2020. V Plzeňském a Jihočeském kraji leteckou záchranku operuje armáda, v Praze a Brně má základnu na povel policie. Šest zbylých základen provozují tři soukromé subjekty.

Podle Prymuly jsou také diskuse o lokalizaci záchranek v devíti krajských městech a v Bechyni. Ve hře tak může být přidání karlovarské kružnice, případně zda by systém neměl být přestavěn tak, aby byly kružnice efektivnější. Mělo by se rozhodnout i o tom, zda všechny základny neoperovat ve 24 hodinovém provozu. V tuto chvíli totiž část základen běží jen na částečný provoz, i když tři z nich mohou vyletět i mimo nasmlouvané hodiny.

Problém číslo jedna: nedostatek pilotů

Ministerstvo zdravotnictví položilo na stůl pět variant, jak by do budoucna mohl systém vypadat. První varianta, která byla opakovaně diskutována a vzešla z vlády, zahrnuje vytvoření státního podniku. „Po dramatických diskusích se všemi zúčastněnými se ukazuje, že tato varianta je poměrně rizikovou, přestože se k ní kloní řada členů vlády, nicméně nenabízejí úplně efektivní rezortní pomoc. Pokud tedy vznikne státní podnik, bude buď na zelené louce, nebo vzejde konverzí již existujícího státního podniku v resortu zdravotnictví, což je Balmed. Rizika tohoto systému jsou obrovská v tom smyslu, že se musí ve zbylém čase vysoutěžit vrtulníky. I když čtyři roky vypadají jako dlouho, není tomu tak – bylo by to takříkajíc o prsa. Největším problémem jsou ale piloti,“ vypočítává Prymula.

V současnosti je totiž situace s piloty taková, že se dostávají na hranici 60 let, což je v posádkách, kde je pilot sám, limitní věk pro odchod do důchodu. Pro doplnění systému by proto bylo nezbytné okamžitě začít s přípravou pilotů, což obnáší nalétání tisíce hodin. Dohromady by přitom bylo potřeba průběžně vyškolit kolem 30 pilotů, přičemž náklady na vyškolení jednoho dosahují 15 milionů korun.

Na přípravě pilotů by eventuálně byla ochotná podílet se armáda, školit piloty může i společnost DSA (v současnosti jich připravuje pět), která by tak po dohodě zřejmě mohla činit i pro státní podnik. Pokud by se ale k takovému kroku přistoupilo, bylo by na místě v tuto chvíli službu začít poptávat. „Stroje se dají vysoutěžit do dvou, tří let, ale s piloty bychom museli teď začít, pokud je myšlenka státního podniku na stole,“ uvádí Jiří Mašek (ANO), který deset let vedl leteckou záchranku v Hradci a od roku 2011 byl ředitelem záchranky královéhradeckého kraje. Podle něj by bylo také na místě vyslat signál k soukromým poskytovatelům ohledně toho, s jakým modelem se do budoucna bude počítat, aby i oni případně vyškolili dostatek vlastních pilotů. S tím souhlasí i Prymula, podle něhož by měla vláda co nejdříve přijmout jednu z variant, aby mohla být okamžitě zahájena příprava.

Velký zastánce modelu státní letecké záchranky Milan Brázdil (Ano) je ale přístupem ministerstva zklamán . „Cítil jsem se dobře, když tu vznikla myšlenka státní záchranné letecké služby – světlo na konci tunelu. Jeden velitel, jedny helikoptéry… Pilotů je dost, jsou tu, ale nebudou. Když se to bude posunovat, tak se něco bude muset utlumit. Problém je vysoutěžit helikoptéry. Máme tu špatně nastavené regulace, peníze jsou, ale není, kdo je vybere a jak. Pokud by ale byly helikoptéry státní, nebyly by jen pro záchranku, byly by použitelné i při mimořádných událostech, na povel státu z nich klidně šlo i střílet, když na to přijde. To teď není možné. Je tedy otázka tří měsíců, aby někdo řekl: toto je tým dvaceti lidí, který nachystá papíry. Helikoptéry také jsou, ne že ne, akorát je vlastní soukromníci. A jakmile soukromník zjistí, že to dál dělat nebude, jsou mu k ničemu, takže je bude buď pronajímat jinam, nebo je odprodá. Bude dobře, když to nebude naráz jedna zakázka, ale budou to helikoptérky, které budou postupně odepisovatelné a postupně nakupovatelné,“ domnívá se Milan Brázdil, podle kterého se od debaty, která proběhla v souvislosti s tendrem na provoz letecké záchranky před dvěma roky, situace nikam neposunula.

S jeho návrhy ale náměstek Prymula nesouhlasí. „Nedovedu si představit, že by stát znárodnil helikoptéry nebo by odkupoval ty ojeté. Neumím si představit, kdo by vypsal tendr, kde by vstupovaly helikoptéry různého stáří a kvality, které by stát převzal. Považuji to za nesmysl,“ oponuje Prymula.

Stávající systém by potřeboval vylepšit výběrové řízení

Druhou řešenou variantou bylo, zda by záchranku nechtěly převzít jiné resorty. Ministerstvo zdravotnictví je proto oslovilo, ačkoliv samo uznává, že by šlo o řešení částečně protiprávní (poznámka KZ na čtyřech stanovištích to tak v současnosti protiprávní  je) – vnitro ani obrana totiž nemohou mít potřebnou licenci v civilním sektoru. „Stejně to ale nenastane, protože se k tomu ani jeden z resortů nevyjádřil pozitivně. Nota bene jejich náklady jsou výrazně vyšší, a není to dáno jen tím, že mají dvoučlennou posádku, která vrtulník operuje, zatímco ostatní mají jednočlennou,“ poukazuje Roman Prymula.

Třetí varianta je přesunout celou problematiku na zdravotní pojišťovny. „To ale problém neřeší – stejně by musely vysoutěžit nějaký subjekt, takže by to bylo na bázi stávajícího systému,“ konstatuje náměstek.

Ve hře tak zůstávají varianty čtyři a pět, které také ministerstvo zdravotnictví na vládě doporučí. První z nich spočívá v ponechání stávajícího systému s tím, že by v dalším kole bylo potřeba vysoutěžit o dvě základny více. „Systém by musel být transparentní, protože v minulé době jsme narazili na to, že došlo k ovlivnění a kvalita vysoutěžených vrtulníků na dvou základnách nebyla dostatečná – toho je nutno se vyvarovat. Způsobilo to řadu problémů včetně sankcí vůči ministerstvu, kdy jeden člen komise, v uvozovkách znalec, který to rozhodl, sankcionován není, zato je sankcionováno ministerstvo,“ říká Prymula.

Druhá ze dvou doporučených variant je takzvaně postupná. Při ní by vznikl státní podnik, který by ale od roku 2022 operoval jen dvě základny, zatímco ostatní by zůstaly na silových sektorech a privátu. Za další čtyři roky by se pak varianta rozšířila o další základny podle toho, jak se model osvědčí.

Michaela Koubová

Zdroj: zdravotnickydenik.cz

Sigmund