Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Součástí bloku letošního kongresu ČKS věnovaného péči o nemocné s mimonemocniční zástavou bylo sdělení prof. MUDr. Jana Bělohlávka, Ph.D, z Komplexního kardiovaskulárního centra VFN Praha o extrakorporální resuscitaci.

Ta je dnes technicky relativně jednoduchá, nahradí selhávající oběh a usnadní další diagnostické a terapeutické intervence. Ve většině případů se u nás jedná o VA‑ECMO.

Pacientů se srdeční zástavou vzniklou mimo nemocnici (OHCA) ošetřují lékaři ročně 50–70/100 000 obyvatel. U 30 až 40 procent z nich dojde k úspěšnému obnovení oběhu – tzv. ROSC, zbývajících 60 až 70 procent umírá z důvodů neobnovení oběhu většinou na místě srdeční zástavy. Za refrakterní zástavu je v některých studiích považováno 10, jinde 30 minut neúspěšné KPR. Dnes víme, že zlomová je 15.–16. minuta. Přesto pacienti s takto dlouhou resuscitací mají prognózu velmi špatnou. Těch, kteří by byli vhodní k prolongované resuscitaci s potenciálně dobrým výsledkem, je jen čtyři až šest procent.

Podle platných guidelines by použití mimotělní CPR mělo být zváženo u pacientů, kteří mají známky dobré prognózy (např. trvající tzv. známky života během srdeční masáže), šanci na odstranitelnou příčinu a jedná se jednoznačně o záchranný postup. „Faktorů, které ovlivňují, zda pacient přežije, či ne, je řada. Především jde o to včasně poznat zástavu – laická resuscitace a telefonicky asistovaná resuscitace jsou zásadní intervence v přednemocniční fázi. Důležitý je i krátký transportní čas, kvalita standardní konvenční resuscitace, správný výběr pacientů pro ECPR – především jde o pacienty s defibrilovatelnými rytmy – a samozřejmě rychlé zavedení ECPR, tedy trénovaný tým a rychlá kanylace,“ popisuje prof. Bělohlávek.

Optimálními pacienty pro ECPR jsou tedy pacienti s:

• refrakterní srdeční zástavou (alespoň 16 minut neúspěšné profesionální rozšířené resuscitace),
• bez závažných komorbidit,
• zástava musí být před svědky (posádka, veřejné místo),
• mělo by jít o korigovatelnou příčinu.

Nejlepšími kandidáty jsou pacienti s:

• akutní koronární příhodou,
• defibrilovatelnými rytmy,
• intermitentně obnoveným oběhem,
• krátkým transportním časem (15 minut).

„Celá tato problematika je o logistice. Nejen přístroj a vlastní metoda, ale komplexní přístup, včetně metody samotné, mohou mít příznivý vliv na osud pacientů s mimonemocniční zástavou. V současné době máme dobrou technologii a pracoviště, která se tomu věnují. Nyní je potřeba zhodnotit výsledky a dovést do konce randomizované studie, které ukáží, zda pacienti z této metody opravdu profitují,“ shrnul prof. Bělohlávek.

Zdroj: tribune.cz

Ježek