Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

 Paramedic v Saudi

Zdravím všechny čtenáře, nejdřív než řeknu něco o tom, co to znamená a obnáší být vlastně PARAMEDIKEM, u mě tedy konkrétně v Saudské Arábii, bych se rád představil a napsal pár řádků, abyste vlastně měli představu o tom, kdo píše tento text.

Jmenuji se Tomáš, vystudoval jsem zdravku jako všeobecná sestra, poté VOŠ a poté ještě VŠ v oboru záchranář a na ZZS jsem působil 3 roky, než jsem se rozhodl vycestovat.

Už během studií a následně i v zaměstnání jsem tíhl k tomu, zkusit si práci v zahraničí, poznat i jiné stránky naší práce a také mě lákalo spojit znalosti angličtiny a vědomosti v oblasti PNP a dokázat si, že jsem schopen je uplatnit v praxi a tak se stalo, že asi po 1 roce od neustálého papírování, absolvování mnoha kurzů, čekání na různá povolení až po telefonický pohovor s mým budoucím zaměstnavatelem jsem se konečně dostal do Saudské Arábie, konkrétně hlavního města Rijádu, do královské nemocnice King Abdulaziz Medical Centre, kde nyní pracuji jako paramedic na EMS oddělení.

Systém paramedika v Saudské Arábii je založen na tom, co funguje v USA popřípadě UK nebo Austrálii. Dalo by se říci, že si za své peníze, kterých je tu mnoho, koupili metody, přístroje, znalosti a hlavně pracovníky z USA a jiných západních zemí a věrně okopírovali jejich systém, to doslova od sanitek přes přístroje až po dokumentaci.

Naše výjezdové stanoviště spadá pod EMS oddělení, což zahrnuje i urgentní příjem a další urgentní oddělení v nemocnici, proto se tedy čas od času stane, že jsme požádáni a jdeme sloužit na urgentní příjem nebo chodíme na kolečka po intenzivních odděleních, což je určitě přínos, protože člověk získá nové nebo opráší znalosti dávno zapomenuté. 

A teď zpět k našemu oddělení a práci. Systém funguje tak, že v posádce jsme buď 1 nebo 2 paramedici a 1 EMT, který je Arab, funguje jako řidič, překladač a má také základní znalosti PP a dle jeho ochoty je schopen pomoc nebo spíše nepomoci, pak je člověk odkázán jen sám na sebe. 

Na pozicích paramedika u nás pracují kolegové z USA, JAR, Saudi vystudovaní v Austrálii nebo USA a samozřejmě to nejlepší nakonec 3 Češi, další možná přibudou.

Ohledně kompetencí, což je pro mě asi ta nejzajímavější část, nejsme nijak omezeni. Od výkonů zahrnující používání ventilátoru, injekční pumpu, inkubátor nebo třeba provádění pacingu, kardioverze, intubace, zavádění intraoseálu až po podávání všech léků, které máme k dispozici, vše je absolutně na našem vlastním rozhodnutí nebo v případě nouze je v nemocnici přes vysílačku na příjmu doktor.

Než je člověk vpuštěn do ostrého provozu dostane od školitele stoh papírů ohledně provádění těchto výkonů, znalosti základních život ohrožujících křivek na EKG, medikací a všeho, co se týká znalostí potřebných k zachránění pacienta, na všechno je tu přesně daný postup. Také je potřeba absolvovat ACLS a BLS kurzy, vše během prvních 3 měsíců.

To, že člověk pracuje naprosto sám a neexistují zde primárně na výjezdu doktoři, je na jednu stranu ohromná zodpovědnost, ale úspěšně to funguje, takže si myslím, že po zacvičení a postupném nabíraní zkušeností, je to ohromný přínos a zkušenost pro další působení. A třeba někdy v hodně dalekém budoucnu při pokračujícím nedostatku lékařů ochotných pracovat na ZZS se tento systém možná zavede i u nás. Ovšem chtělo by to i změnu ve vzdělávání, na západě nemají moc vysokých škol pro paramediky, ale to už je rozhodně jiná kapitola.

Ke vzdělávání slouží místní univerzita, kde jsou každý měsíc za poplatek kurzy jako ACLS, BLS, kurz podávání opiátů, analgetik, pediatric trauma life support, advanced medical support a další, takže ke vzdělávání je tu prostor. Taktéž máme každé PO a ČT školení na vybranou diagnózu.

Ohledně výjezdů, ty jsou dávány přes vysílačku a poté člověk oznamuje statusy. Nejčastější typy výjezdů jsou tu hlavně kvůli velmi husté dopravě a hlavně nulové dodržování dopravních předpisů, dopravní nehody. Skoro každý den je výjezd k dopravní nehodě, takže se tu člověk setká hlavně z traumaty vyplývajících z nich. V popředí jsou také epileptické záchvaty, astmatické potíže, resuscitace a takzvaný MEDIEVAC, kdy ze vzdálených menších nemocnic nebo VIP pacienti ze zahraničních klinik jsou letadlem přivezeni a poté námi transportováni do nemocnice, často jsou to ventilovaní pacienti v bezvědomí na přístrojích nebo novorozenci v inkubátoru vyžadující akutní péči. Takže se člověk dostane opět k věcem, které jsou velmi zajímavé a naučí se i s dalšími přístroji a technikou.

Ovšem arabové jsou velmi citliví lidé, rádi přehánějí a jsou dobří herci, takže se člověk nevyhne smrtelné bolesti břicha nebo hysterické záchvaty, které nejde přežít bez podání kyslíku nebo ulevující injekce. Rozhodně tu ovšem odpadají opilci a zdrogovaní lidé, se kterými by se člověk donekonečna hádal.

Vše je tu také silně ovlivněno vírou, tudíž sem tam se stane, že výjezd je na 2. koleji a musí chvíli počkat, než saudi dokončí modlitby. Rozdílný je i kontakt se ženou, kdy jsou od hlavy k patě zahaleny a hlavní slovo má manžel a každý kontakt je nutno provádět s rozvahou. Saudi jsou také velmi rodinně založení, takže se někdy ze sanitky stane malý autobus, kdy kromě pacienta vezeme i celou rodinu.

Mimo jiné musím zmínit, že lidé jsou zde přátelští a velmi vděční a práce záchranáře/paramedika, je zde uznávaná, dobře ohodnocená a má rozhodně lepší postavení než u nás. Pacienti i rodina jsou velmi rádi, že jim přijede někdo na pomoc a často také poděkují nebo potřesou rukou, což velmi potěší.

Při předávání pacienta jsme na příjmu vždy vyslechnuti a dokonce se nás i ptají na podrobnosti a zajímá je, co říkáme a nikdo nás nevyhazuje z ordinace nebo nemocnice a nakonec ještě poděkuje a sem tam se i usměje, což byla u nás velká rarita. Rozhodně to potěší a dá chuť do další práce.

Na druhou stranu si ovšem musíme uvědomit, že jsme v Arabské zemi, takže na všechno je čas a ten zde plyne velmi pomalu. Velkou nepříjemností je nekonečná byrokracie a papírování a také tu asi není zákoník práce nebo něco podobného, takže 6 a více služeb po sobě není nic neobvyklého, ale není to nic, co by se nedalo přežít a rozhodně si na to nestěžuji.

Doufám, že jsem tímto krátkým příspěvkem alespoň trošku objasnil, jak vypadá a co obnáší práce paramedika v Saudské Arábii a třeba se najde další kolega, který nás doplní.

Bc. Tomáš Sembol

Zdroj + další foto: koucour.rps.cz