Kdo to má v ČR těžší, agresivní opilci, policie nebo záchranná služba???
16.01.2012
Opilci jsou nechtěným horkým bramborem
Středočeští záchranáři se ohradili proti vyjádření jihomoravské policie, že by lidé měli k opilcům nalezeným někde na ulici volat záchranáře, nikoli policii. Zdravotníci poukazují na to, že opilí lidé bývají často agresivní, zdravotníky napadají a policie by se záchranáři měla spolupracovat.
Podle policie zase bývá obtížné zjistit, zda se skutečně jedná jen o opilého člověka, nebo zda není zapotřebí lékařské ošetření a pokud na místo přijede jen policista, nedokáže člověku zajistit potřebnou péči, volá dodatečně záchranáře a zdravotnická pomoc má zpoždění.
„V ideálním případě bychom měli zasahovat společně, ale v 90 procentech případů přijíždíme první a na policii pět až deset minut čekáme. Pokud jsme na místě sami, opilí lidé jsou mnohem agresivnější, slovně i fyzicky nás napadají a je to hodně nepříjemné. Pokud je u toho i policie, opilci si přeci jen tolik nedovolí a policie může agresivního člověka zpacifikovat,“ vysvětlila postoj záchranářů jejich mluvčí Tereza Janečková.
Několik napadení od začátku roku
K tomu přidala několik případů z posledních dní. Od Nového roku už opilci napadli záchranáře už několikrát. Jeden z nejagresivnějších byl v Kladně. Muž, který tam spadl na křižovatce z kola a při snaze o ošetření kopl lékařku několikrát do břicha, sprostě nadával a odmítal se nechat ošetřit.
„Nemůžeme ho nechat ležet na křižovatce, proto jsme si přivolali na pomoc policii. Dva policisté pak muže doprovázeli v sanitce i při převozu do nemocnice,“ uvedla Janečková. Podle ní není problém veřejnosti, jaké číslo má volat při nálezu opilého.
Záchranáři mají omezené možnosti se bránit
„Tuhle odpovědnost nemůžeme házet na lidi a chtít, aby nás obvolali všechny. To je problém dispečera, aby rozhodl, koho na místo pošle. Jde o to, abychom se domluvili my s policií na těsnější spolupráci. Chápeme, že i oni toho mají hodně, ale z našeho pohledu je to velký problém, jet k opilému sami. Záchranáři nemají moc možností, jak se mohou bránit, omezovací a donucovací prostředky jsou oprávněni použít pouze policisté. Zklidnění pacienta sedativy, pokud to nevyžaduje jeho zdravotní stav, je rizikové a mohlo by vést ke zhoršení zdravotního stavu,“ dodala zdravotnice.
Podle policistů však není v jejich silách, aby vyjížděli ke každému opilci a dělali záchranářům doprovod. „Pokud je nahlášen nějaký incident nebo si nás záchranáři vyžádají, tak samozřejmě vyjíždíme,“ dodala mluvčí středočeské policie Soňa Budská. Preventivně ale ke každému opilci posílat hlídku by bylo pro policii neúnosné, takže si záchranáři musí poradit sami.
Tisíce podobných výjezdů
„Takových výjezdů by byly tisíce a takovou možnost nemáme,“ doplnila Budská. Velmi často se opilců ujímají strážníci městské policie, protože právě jim lidé ve městech častěji volají na linku 156, nebo samotné pěší hlídky na opilce narážejí."
Pokud hlídky vidí, že člověk je skutečně jen opilý a nemá závažné zranění, tak vůbec záchranku nevoláme. Jsme s nimi domluvení, že člověka jen převezeme do nemocnice na vyšetření a pak případně na záchytku,“ řekl Právu ředitel mladoboleslavské městské policie Tomáš Kypta. Podle záchranářů by snad pomohlo, pokud by i oni stejně jako policie měli statut veřejného činitele.
Zní to od Policie ČR velmi pěkně a vznešeně. Pro blaho občanů by k opilcům měla vždy jako první jezdit záchranka. Co když bude potřeba pomoci a každá minuta je dobrá.
Co ale argument, že pokud záchranka, tak RLP. Musí tam jet lékař, protože jen on může rozhodnout, co s pacientem (opilcem) dál. RZP posádka by musela tohoto “pacienta“ vždy odvézt. A co kdyby odvézt nechtěl? Má na to právo! Zase by musela RZP zavolat další vozidlo s lékařem k definitivnímu vyřešení (reverz, ponechání na místě atd.). V tu chvíli už jeden opilec blokuje sanitky dvě.
Posádka s lékařem, mnohde jediná na okres tak bude pro blaho občanů blokována opilcem a slušní pacienti se skutečným zdravotním postižením na to zcela jistě budou doplácet (nemám na mysli finance).
Poněkolikáté také budu opakovat, že zavedení institutu úřední osoby zdravotníkům ze ZZS před napadením nikterak nepomůže. Mimochodem, kdo je úřední osobou stanoví § 127 zákona č. 40/2009 Sb. TZ.
Zde pár argumentů, proč si myslím, že statut úřední osoby nám nepomůže:
1) Jedná se pouze o naprosto pasivní ochranu! Nezabrání útoku na záchranáře, ale “pouze“ zvyšuje tresty agresorům viz. §§ 323 až 328 TZ
2) I tuto skutečnost vyšší právní ochrany zdravotníků, nebo chcete-li vyšší tresty za agresi na nich řeší od 1.1.2010 Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník, který u všech násilných činů včetně “pouhého“ vyhrožování ukládá agresorům vyšší tresty, než kdyby se jich dopustili na zbytku populace. Cituji dovětek u přísnějších trestů: „na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona“.
3) Za celé dva roky co přísnější tresty platí, nedošlo ke snížení počtu útoku na posádky ZZS. A to je asi ten nepádnější argument, že ani statut úřední osoby se v tomto ohledu minul účinkem.
4) Agresoři, kteří posádky ZZS napadají, nebo kteří vyhrožují v telefonech operátorům ZOS v tu chvíli o tom, zda máme nebo nemáme vyšší míru právní ochrany přeci totiž vůbec nepřemýšlí. Každý týden jsou napadáni policisté a ti tuto pasivní ochranu úřední osoby mají a jak vidno, není jim to nic platné.
5) Obdobu můžeme vidět i v ustanovení § 276 TZ - Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení, kde jsou tresty pro pachatele také daleko přísnější a přesto například krádeže kabelů na železnici, ale i vykrádání sanitek apod. je téměř na denním pořádku. Protože individuím, kteří tuto trestnou činnost páchají je to prostě jedno, jestli je u těchto krádeží vyšší trest, než trest za krádež “obyčejnou“.
6) Naopak jsem zjistil, že ve spoustě případů porušení zákona je úřední osoba postihována přísněji než zbytek populace. Takže na jednu stranu mě to před útokem aktivně neochrání a na druhou stranu mi to může pěkně znepříjemnit život. Nic totiž nemá jen jednu stranu, tedy stranu výhod. Každá věc má strany minimálně dvě, na jedné straně výhody a na straně druhé nevýhody.
