Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Záchranáři v České republice každý den vyjíždějí až ke 300 případům zcela zbytečně. Lidé si sanitku volají při marginálních potížích, ale zneužívají ji i jako levné taxi. Dostanou se rychleji na příjem a nemusí čekat v přeplněných čekárnách. Nemocnice ani záchranná služba nevědí, jak tomu zamezit.

Bolí mě záda, ale jít ráno k doktorovi a strávit v čekárně možná i několik hodin... To si raději teď večer zavolám záchranku. Dovezou mě tam, a navíc půjdu hned na řadu. I takovým způsobem někteří pacienti občas uvažují.

A podle zkušeností z urgentního příjmu jihlavské nemocnice jich v poslední době přibývá. „Přesná čísla si sice nikam nezapisujeme, ale víme o nich a je pravda, že mají stoupající tendenci,“ přiznává vrchní sestra Hana Hladíková.

„Já vím hned o několika lidech ze svého okolí, kteří třeba dvě hodiny čekali na urgentu na ošetření. Pak je to přestalo bavit, sebrali se, jeli domů a zavolali si záchranku. A do ordinace šli hned,“ potvrzuje nový způsob uspíšení ošetření paní Ilona, která si nepřála uvést celé jméno. Redakce ho však zná.

Pokud takový pacient na tísňovou linku zavolá, je velmi těžké rozpoznat, jaké povahy jeho problémy jsou. „Uvědomte si, že když někdo volá záchrannou službu, má starost o svůj život a my ho za to nemůžeme perzekvovat. Jednou nevyjedeme a bude průšvih,“ vysvětluje obtížnost rozhodování ředitelka Záchranné služby Kraje Vysočina Vladislava Filová.

To, že by měly zbytečné výjezdy konkrétně na Vysočině vzrůstající tendenci, však odmítá. „Ano, občas se něco takového může stát, ale není to pravidlo. My s tím žádné extrémní zkušenosti nemáme,“ ujišťuje.

Záchranáři se musejí potýkat i s agresivními opilci

Prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb a ředitel záchranky Jihočeského kraje Marek Slabý však v jednom z rozhovoru mluvil trochu jinak.

„V každém okrese jsou zhruba čtyři zbytečné výjezdy denně. Uvážíme-li, že máme 77 okresů, je v Česku přes 300 zbytečných výjezdů denně, tedy minimálně 110 tisíc ročně,“ vypočítával pro Deník.cz. „Ohroženi jsou pak pacienti, kteří nás skutečně potřebují,“ argumentoval.

Ostatně to, že se zbytečné výjezdy nevyhýbají ani Vysočině, potvrzuje také záchranář Libor Kuchyňa, který v minulosti působil čtyři roky právě u vysočinské záchranky.

„Spousta výjezdů je neindikovaných a pacienti by určitě zvládli dojet k doktorovi sami, ale z různých důvodů a z pohodlnosti si raději zavolají záchranku. Například při drobném úrazu, jako je zvrtnutý kotník, nebo při průjmech. To bylo, pořád je a bude,“ má jasno jihlavský rodák, který nyní už dva roky vypomáhá u záchranky v Pardubickém kraji.

Za svou praxi prý také během služby v několika případech čelil napadení. „Dá se říct, že nějaké menší či větší se objevuje každý měsíc,“ tvrdí Kuchyňa.

„Nejhorší situaci jsem zažil asi před pěti lety, kdy jsme jeli na základě oznámení o napadení do jedné rodiny a jeden ze dvou útočníků pak napadl i moji kolegyni. Pohmoždil jí tehdy koleno, vyšetřovala to i kriminálka,“ vybavuje si.

„Oba útočníci byli opilí a skončili v cele předběžného zadržení. Ovšem zpacifikovat je trvalo asi třicet minut. A to se na místo sjelo pět policejních hlídek,“ vzpomíná.

Urgentní příjem supluje práci obvodních lékařů

Nejde však jen o podobné výjezdy k agresivním pacientům či těm s banálními potížemi, někteří lidé se neštítí využít záchranku třeba jen jako levné taxi.

„Máme opravdu případy, kdy nám přivezli člověka, který se vůbec nenechal ošetřit, hned podepsal reverz a odešel. To je naprosto normální. Hodně se to stává u cizinců. My jenom nemáme prostředky, jak tyto případy řešit,“ krčí rameny Hladíková.

Výjimkou podle ní není ani to, že se na urgentním příjmu objevují „známé firmy“. „Jedná se hlavně o lidi pod vlivem alkoholu nebo návykových látek. Někdo je někde vidí bezvládně ležet, tak jim zavolá záchranku, jenže oni se tady pak proberou a utečou,“ popisuje.

Urgent však také velmi často supluje absence obvodních lékařů a jiných specialistů.

„Například v červenci, kdy byl na začátku dva dny po sobě státní svátek, hodně obvodních lékařů a specialistů tehdy zavřelo své ordinace na celý týden a na dveře napsali, že ošetření v případě potřeby zajistí nemocnice. My pak měli o polovinu víc pacientů než obvykle. Nestíhali jsme. A je jasné, že se všichni dost načekali. Jenže pak okolo sebe například v autobusu slýcháte, jak lidé nadávají jen na urgent,“ zlobí vrchní sestru.

„Je potřeba si uvědomit, že ambulance jsou sice součástí urgentního příjmu, ale fungují v režimu běžné ambulance a o přednostním ošetření rozhoduje lékař dle aktuálního stavu pacienta,“ doplňuje Hladíková.

Autor: Eva Streichsbierová jihlava.idnes.cz