Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Kaňkovský: Přesčasy řešme společně a koncepčně a neveďme zákopovou válku

15.08.2023

Kaňkovský: Přesčasy řešme společně a koncepčně a neveďme zákopovou válku

Text z externího zdroje, foto PS PČR:

Návrh skupiny poslanců na znovuzavedení další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví vzbudil u zdravotníků, a zejména pak ze strany odborů a České lékařské komory, obrovské vášně. Návrh podle kritiků pouze konzervuje jeden z největších problémů našeho zdravotnictví, navíc legalizuje nelegální množství přesčasové práce. Jaký byl skutečný záměr předkladatelů, co pozitivního návrh do zdravotnictví přináší a jak znějí odpovědi na nejčastější argumenty kritiků? Na to jsme se ptali hlavního předkladatele, lidoveckého poslance a předsedy poslaneckého výboru pro sociální politiku MUDr. Víta Kaňkovského.

 

Čti také: Novela zákoníku práce jde zpět do sněmovny, výjimka pro přesčasy zdravotníků v ní zůstává

 

  • Váš pozměňovací návrh na znovuzavedení další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví se setkal s tvrdým odporem zdravotníků, resp. zdravotnických odborů a České lékařské komory. Očekával jste takovou reakci?

Možná je třeba na úvod říci, že nešlo o můj „sólo“ návrh, podali jsme jej s dalšími šesti kolegy ze zdravotního výboru. Tím se nezbavuji zodpovědnosti, zmiňuji to proto, že nešlo jen o nějaké pohnutí mysli jednoho poslance. Jinak k otázce, rozhodně jsem ani já, ani spolupředkladatelé podobnou „až na krev“ jdoucí reakci České lékařské komory a odborů nečekali.

  • S jakými motivy jste tedy tento pozměňovací návrh předkládali? U vašich kolegů lékařů jste tím příliš sympatií nezískal. Čí poptávku jste tedy v tomto případě následoval?

Vím, že u části lékařské populace tento návrh vyvolal negativní emoce, a protože nepatřím k těm, kterým by mínění kolegů lékařů bylo lhostejné, tak mě to hodně mrzí. Na druhé straně musím říci, že řada lékařů, se kterými jsem o tomto návrhu hovořil nebo mi napsali, jeho smysl chápe a diví se, proč v něm někdo vidí takové zlo. Důvod, proč jsme návrh podali, byl jediný. Jednak na velmi vypjatém jednání zdravotního výboru, ale také od vedení nemocnic zaznívaly obavy, že po zavedení změn u dohod o pracovní činnosti nebude možné zajistit pohotovostní služby v dosavadním rozsahu, a tím dojde k omezení péče. To byl spouštěč, proč ještě ministerstvo následně připravilo tolik diskutovaný pozměňovací návrh.

  • Projednávání transpoziční novely zákoníku práce, resp. vašeho pozměňovacího návrhu přišlo ve chvíli, kdy Mladí lékaři zveřejnili průzkum poukazující na nelegální počet přesčasových hodin lékařů. Váš návrh kritici z řad lékařů a odborů vnímají jako legalizaci doposud nelegálního stavu a konzervaci neutěšených pracovních podmínek ve zdravotnictví. Co naopak pozitivního váš návrh zdravotníkům přináší?

Pohotovostní služby sloužím nepřetržitě více než 25 let a dobře si uvědomuji, jak jsou náročné. Velmi proto oceňuji všechny kolegyně a kolegy, kteří se do nich zapojují. A rozhodně mi není lhostejné, že přes některé pozitivní změny je stále objem přesčasů v českém zdravotnictví dlouhodobě neudržitelný. Nicméně náš návrh sice dává na přechodnou dobu možnost sloužit přesčasy nad dosud možných 416 hodin bez porušování zákona, ale na druhé straně nejde o povinnost – je to dobrovolný nástroj. A co chci zdůraznit, rozhodně z naší strany nejde o rezignaci na nutnost systémových změn! Navíc je to jen alternativa, stále zůstává i možnost nadále trvat na využití dohod o pracovní činnosti. O to víc je špatně pochopitelné, že vedení České lékařské komory a lékařských odborů se snaží velmi manipulativní argumentací vyvolat dojem, že naším návrhem lékařům přidáváme přesčasy navíc, že budeme nutit zdravotníky k navýšení přesčasové práce. A forma, s jakou se vedení České lékařské komory k návrhu postavilo? Osočování, osobní urážky, až to skoro zavání profesním lynčem. Chápu jiný názor, ale proč taková nenávist? Přidávat žádné přesčasy přitom nikdo nechce a náš návrh nic takového neobsahuje. Tady je velmi paradoxní, že lékařské odbory i Česká lékařská komora mnoho let kritizují využívání dohod o pracovní činnosti pro pohotovostní služby a poukazují na to, že je to pro lékaře v řadě ohledů nevýhodný a protiprávní systém. A nyní zcela otáčejí a tvrdí, že to je vlastně ten nejlepší model vykazování přesčasů. Přitom novelizace zákoníku práce sice nově přináší nárok na další dovolenou u dohod o pracovní činnosti, ale stále zůstává u dohod o pracovní činnosti více nevýhod než výhod oproti přesčasové práci u pracovní smlouvy, ať už jde o absenci zápočtu pro průměr na dovolenou, či další finanční znevýhodnění oproti přesčasu v rámci pracovní smlouvy. Proto jsme přesvědčeni, že dohodnout se na práci přesčas prostřednictvím běžící pracovní smlouvy přináší lékaři více jistoty než dohoda o pracovní činnosti. A co jsem zdůrazňoval už při projednávání, náš návrh dává velký prostor odborovým organizacím vyjednat další bonusy navíc k zákonem daným příplatkům.

  • Charakter dobrovolnosti je sice z návrhu zřejmý, vaši kritici jej ovšem zpochybňují zejména s ohledem na mladé lékaře, kteří prý často nejsou takzvaně v pozici práci přesčas odmítat. Jaká je vaše odpověď na tento argument?

Tento argument se bohužel často opakuje. Vím, že v minulosti byly některé nemocnice, které držely mladé lékaře v šachu a pokud neodsloužili dostatečný počet služeb, tak jim hrozilo, že nedostanou zelenou k atestační zkoušce apod. Jak znám situaci dnes, tak vím, že tyto praktiky jsou bohudíky už ve většině nemocnic minulostí. Lékařů je málo, a pokud je vedení nemocnice a jednotlivých oddělení alespoň trochu prozíravé, tak si žádné nátlakové způsoby k mladým lékařům nedovolí. Nemocnice by na to těžce doplatily. Mladí lékaři by jim utekli do jiných zařízení, zájem o ně je obrovský. Osobně mám pro mladé lékaře velké pochopení, rád s nimi pracuji a chápu, že vidí dnes svůj život jinak, než když jsem v devadesátých letech začínal v medicíně já. Vnímám, že chtějí více volného času trávit s rodinou či při volnočasových aktivitách. Bohužel ale nemáme zatím tolik zdravotníků, abychom se bez přesčasů obešli.

  • Dalším silným argumentem, jímž se odbory a Česká lékařská komora snaží zacílit především na širokou veřejnost, je bezpečnost pacientů a kvalita péče. Po kolika hodinách práce by si měli podle vás lékař či sestra odpočinout, aby byla zaručena bezpečnost pacienta i zdravotníka?

Ideální je, aby zdravotník s aspoň krátkými přestávkami nesloužil déle než 24 hodin. Tedy aby po noční službě či víkendovém dni šel domů. Je dobře, že v řadě nemocnic už tento systém funguje, ale je třeba přiznat, že se to nedaří všude. Pokud jde o argumentaci České lékařské komory a odborů směrem k veřejnosti, bezpečnost pacientů je samozřejmě zásadní a je třeba dělat vše pro to, aby pacienty ošetřoval odpočinutý zdravotník. Jen je zde opět ona manipulace, že náš návrh přináší další práci navíc, tudíž zvýší únavu lékařů, což není pravda. Opět se dostáváme k tomu, že zásadním problémem je nedostatek zdravotníků, ale také nadužívání pohotovostních služeb, které zdravotníky vyčerpává, stejně jako extrémní objem administrativy. Tyto problémy padají na hlavu nás politiků, tedy i mě, ale v určité míře i na Českou lékařskou komoru a odbory. A je potřeba, abychom společně hledali řešení, ne vedli zákopovou válku.

  • Mladí lékaři ve zmíněném průzkumu upozorňují, že je běžné, že lékař v pátek nastoupí na víkendovou službu a ještě v pondělí dopoledne jde třeba na sál. Je to podle vás v pořádku, nebo by měla zdravotnická zařízení něco změnit? Nenahrává váš pozměňovací návrh této praxi?

Nekonečné víkendové služby od pátečního rána do pondělního odpoledne jsem řadu let sloužil a souhlasím s tím, že v dnešní době je to již naprosto nepřípustný systém. Většina nemocnic už od něj upustila, což je dobře, ale vím, že někde ještě tento systém existuje a je to naprosto špatně. Náš návrh ale rozhodně podobnou praxi nijak nepodporuje, protože jak už jsem řekl, nepřináší žádný nový objem přesčasové práce navíc. V tomto ohledu je důležité, aby dohledové orgány více postihovaly ty nemocnice, které nepřijatelný systém pohotovostí nadále aplikují.

  • Poslední z hlavních argumentů, proč spíše omezovat než rozšiřovat možné množství přesčasové práce ve zdravotnictví, je riziko odlivu zdravotníků, resp. demotivační efekt nadměrných přesčasů pro práci ve zdravotnictví. Neobáváte se takového dopadu?

Rizika odlivu zdravotníků u nás existují, ale přesčasy nejsou jediným důvodem. Stále jsme se zdaleka nedostali k takovému finančnímu ohodnocení zdravotníků, jaké si výrazně náročná a stresová práce zaslouží. Stále se také nepodařilo zkvalitnit a stabilizovat postgraduální vzdělávání mladých lékařů – systém se často mění a je chaotický, což mladým lékařům pochopitelně vadí, navíc nám chybějí školitelé, začínající lékaře často nemá kdo vést. Pokud jde o vlastní přesčasy, je chiméra si myslet, že v jiných státech Evropské unie se s nimi nepotýkají. Podobná výjimka na větší objem práce přesčas ve zdravotnictví totiž zdaleka není českou relikvií, tuto výjimku dosud uplatňuje 15 zemí Evropské unie, včetně například Rakouska, Německa, Francie atd. Nejde tedy o problém pouze českého zdravotnictví. Jinou otázkou je, že v těchto státech mají propracovanější systém, a jak už jsem řekl, celkově mnohem lepší finanční ohodnocení zdravotníků. A k dopadům našeho návrhu, osobně věřím, že managementy nemocnic se budou chovat prozíravě a institut další dohodnuté práce přesčas budou využívat tak, aby lékaři byli spokojeni, a že nedojde k jakémukoli zneužití tohoto nástroje.

  • Ve Sněmovně jste připomněl, že problém s enormními přesčasy ve zdravotnictví trvá již přes 30 let. Z vašich slov je zřejmé, že stávající stav nepovažujete jako politik ani jako lékař za optimální. Přesto místo řešení problému přichází jeho „legalizace“. Kdy tedy přijde to skutečné koncepční řešení a jak by podle vás mohlo a mělo vypadat?

U té velmi často opakované argumentace, že náš návrh je „legalizací“ velkého objemu přesčasů, bych se krátce zastavil. Je to samozřejmě věc vnímání, co znamená či neznamená slovo legalizace. Já osobně jsem přesvědčen, že zavedením alternativy, jak dobrovolně odsloužit stejný objem přesčasů jako doposud, ale zákonným způsobem, neznamená, že tím legalizuji, tedy souhlasím, že u nás máme mít tak obrovský objem přesčasové práce. Opravdu se všem omlouvám, ale připadá mi to dost ideologická debata. Já si obecně myslím, že je správné, abychom zákony a předpisy, pokud je to jen trochu možné, dodržovali. Stav, kdy ve většině zdravotnických zařízení vyjma fakultních nemocnic vědomě léta překračujeme zákon a tváříme se, že je to OK, mi nepřipadá šťastný. Sloužíme jako mourovatí, nelíbí se nám to, ale dohodu o pracovní činnosti, která je nelegální, podepíšeme. A naopak jinou alternativu, jak přesčas vykázat, odmítáme, protože bude v zákoně? V žádném případě nechci kohokoli urazit a rozhodně nemám v plánu na nenávistnou rétoriku vedení České lékařské komory reagovat podobně silnými výrazy. V mnohém jsme dokázali v nedávné minulosti vzájemně spolupracovat, proč teď vést válku „jedovatou slinou“? Za mě je velmi důležité, aby velké nedorozumění, které kolem zákoníku práce vzniklo, bylo opravdu mementem pro nás všechny. Je třeba, abychom urychleně zasedli k jednacímu stolu a hledali právě to koncepční řešení. Jednoduché nebude, kdyby bylo, tak už je dávno v praxi. Víme, že doplnit stavy zdravotníků bude trvat ještě dlouho. Co ale udělat můžeme poměrně rychle, je přehodnotit katalog prací, posílit motivaci mladých lékařů ke složení atestační zkoušky větším mzdovým nárůstem po jejím absolvování, více ohodnotit práci lékařů jako takovou a přesčasovou práci zvlášť. A rozhodně snížit zátěž lékařů zbytečnou administrativou a postavit hráz nadužívání pohotovostních služeb ze strany pacientů. A těch úkolů je samozřejmě mnohem víc.

Zdroj: tribune.cz

 

 

 

Komentáře k článku

Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.

Copyright © Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.