Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Stejně jako mnoho čtenářů, i já jsem si se zájmem přečetl článek o Dr. Henrym Heimlichovi, který v úctyhodném věku 96 let zachránil život dusící se ženě v domově důchodců. O co v článku jde: on sám si v kritickou chvíli dopřával steak, když si všiml, že se jeho sousedka začala dusit hamburgerem. Když zjistil, že nedýchá, přistoupil k ní a třikrát jí provedl manévr, který sám v roce 1974 navrhl a který se po něm nazývá Heimlichův hmat. Díky provedenému manévru žena kus hamburgeru vykašlala.    

                                                                                                                                                                                                             MUDr. Henry Heimlich

V popisovaném případě se bezesporu jednalo o kritickou obstrukci dýchacích cest cizím tělesem a Dr. Heimlich včasným a technicky správně provedeným manévrem skutečně ženě zachránil život.          

Kromě své práce anesteziologa a soudněznalecké činnosti v odvětví urgentní medicína se již řadu let zabývám vzděláváním lékařů, zdravotních sester a výjimečně též nezdravotníků. Ve svých kursech se kromě jiného věnuji nácviku postupu u dušení cizím tělesem. Byl jsem proto na obsah článku svými posluchači opakovaně dotázán a to mne přimělo k napsání tohoto komentáře.

VIDEO - dušení cizím tělesem - Heimlichův chavat

Jak se postavit k informacím v tomto bezesporu velmi zajímavém článku. První pohled je obdivný. Vždy mne potěší, když se v záplavě nepříznivých a někdy až hororových zpráv objeví nějaká s happy endem. Můj obdiv samozřejmě patří i dr. Heimlichovi. To, co dokázal v pokročile seniorském věku, je skutečně mimořádné.

Druhý pohled na věc je profesionální, a zde již tak velkou radost nemám. Mezi statisíce a možná i miliony lidí na celém světě se dostala informace, že u osoby, která se dusí cizím tělesem, se život zachraňuje provedením Heimlichova hmatu. Domnívám se, že není od věci si připomenout, co to vlastně Heimlichův hmat je, jak funguje, zda existují rizika při jeho provádění a jaká je jeho indikace dle aktuálních resuscitačních doporučení.

Při Heimlichově hmatu se provádí stlačování nadbřišku v místě mezi hrudní kostí a pupkem. Zachránce stojí za postiženou osobou, s níž je v těsném kontaktu. Jednu ruku má sevřenou v pěst a její palcová strana se přiloží do místa, které si předtím zachránce určil (vyhmatal) jako kompresní bod. Dlaní druhé ruky se opře o malíkovou stranu pěsti a provede až pět kompresí nadbřišku směrem dozadu a nahoru. Patofyziologický princip zákroku je následující: tlak vyvinutý zachráncem přes břišní stěnu na útroby se přenese proti bránici, ta zatlačí na plíce, kde distálně od překážky vznikne pozitivní tlak, který může při dobré konstelaci posunout cizí těleso proximálně, tedy blíže k hrtanu, či je uvolnit v hltanu, jako se stalo v popisovaném případě.

Nevím, jakou metodikou došel Heimlichův vzdělávací institut k počtu 50 000 zachráněných životů provedením Heimlichova hmatu jen ve Spojených státech, nicméně je skutečností, že se jedná o zákrok život zachraňující, a co je důležité – po absolvování teorie a krátkého praktického nácviku není jeho provedení pro zachránce příliš složité. Je ale také skutečností, že při provádění Heimlichova hmatu může dojít ke zraněním – poranění orgánů dutiny břišní, odlomení mečovitého výběžku atp. Právě proto je jeho provedení vyhrazeno pro kritickou formu obstrukce dýchacích cest, tedy tam, kde postižená osoba není schopna artikulace, neodpovídá, zda se dusí, není schopna kašle, buď nedýchá vůbec, nebo jsou přítomny jen pokusy o vdech, sípání.

V těchto případech má ale zachránce nejprve provést až pět úderů mezi lopatky. Pokud uspěje, např. třetím úderem, okamžitě údery ukončí. Teprve po neúspěchu pátého úderu mezi lopatky je indikováno provedení Heimlichova hmatu – opět se provede až pětkrát. Zachránce střídá provádění úderů mezi lopatky s Heimlichovými hmaty. Když dojde ke ztrátě vědomí postiženého, ihned se přejde ke kompresím hrudníku, a je‑li to možné, také k umělé plicní ventilaci (jedná se o hypoxickou zástavu krevního oběhu či – v lepším případě – o poruchu vědomí z hypoxie!).

Podrobný popis provádění výše uvedených technik přesahuje rozsah této poznámky. I tak je delší, než jsem předpokládal. Považuji však za nutné zde ještě uvést přesnou citaci z Doporučených postupů pro resuscitaci ERC 2015: „Rázná stlačení nadbřišku a komprese hrudníku mohou způsobit vnitřní zranění. Všechny osoby úspěšně léčené těmito technikami by měly být následně vyšetřeny k vyloučení možných poranění.“

MUDr. Jiří Pokorný, Ph.D.

Poznámka k terminologii

Při resuscitačním workshopu na pražské centrále koncernu PSA (vozy Peugeot, Citroën, DS) jsem byl technicky vzdělanými účastníky kursu dotázán, zda se u Heimlichova hmatu opravdu jedná o provádění kompresí, nebo o „rázy“. Protože jsem nevěděl, co je to ráz, bylo mi vysvětleno, že prudké stlačení se nazývá rázem, pro pomalejší stlačení se používá termín komprese. Při popisu techniky provádění Heimlichova hmatu by se tedy správně mělo hovořit o provádění rázů. V resuscitačních doporučeních jsou však uvedeny „komprese“, z tohoto důvodu je stejný termín použit i v tomto komentáři.

Poznámka k článku v Medical Tribune

Ruka zachránkyně na ilustračním obrázku není položena na nadbřišek palcovou stranou pěsti, ale naplocho. Ležérně přiložené tři prstíky druhé ruky by dle mého názoru dostatečný tlak na nadbřišek vyvinout nedokázaly. V poslední větě článku je pak uvedeno, že manévr je kontraindikován „u malého dítěte a gravidní ženy“. Upřesnění: Heimlichův manévr se neprovádí u dětí do jednoho roku věku a je kontraindikován u žen ve vyšším stadiu gravidity (v prvním trimestru sahá fundus dělohy k hornímu okraji spony stydké, ve čtvrtém lunárním měsíci se fundus nachází dva prsty nad sponou); prostě jako v celé medicíně, i zde by se měl používat selský rozum. Pro úplnost – z technických důvodů je také nemožné provádět Heimlichův hmat u mužů a negravidních žen takové tělesné konstituce, kde kvůli anatomickým poměrům není možné stlačit nadbřišek proti bránici, tedy „dozadu a nahoru“.