Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Záchranářem na letišti

V minulém měsíci jsme společně s kolegou díky pozvání pana Mgr. Michala Černého z Asociace samaritánů České republiky (ASČR) navštívili prostory stanoviště Zdravotnické záchranné služby a Lékařské služby první pomoci na Letišti Václava Havla v Praze.


Dalo by se říci, že se jedná o unikátní koncept spojení výjezdového stanoviště, čekárny a ambulance lékařské pohotovosti, expektačních lůžek a infekčního boxu na jedné ploše. Přestože se stanoviště nachází ve frekventovaném traktu mezi Terminály 1 a 2, za jeho vstupními dveřmi je absolutní klid pro práci i odpočinek. My jsme byli nejvíce zvědaví na rozdílnost charakteru práce oproti běžnému stanovišti zdravotnické záchranné služby, materiálního vybavení a personálních předpokladů, a hlavně na specifika práce v letištních prostorách.

Letištní stanoviště záchranné služby slouží pro potřeby zaměstnanců, cestujících a široké veřejnosti pohybující se v celém prostoru letiště: vnitřních i vnějších letištních plochách, na palubách letadel i v neveřejných zónách. Letištní záchrannou službu lze kontaktovat prostřednictvím interní hotline 3301-2 z volně umístěných letištních telefonů, nebo prostřednictvím linky 155, kde se ozve operační středisko zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy. Přes linku 155 (eventuelně 112155) je dále volající spojen na operační středisko Hasičského záchranného sboru Letiště Praha, který po hasičském kanále a akustickou výzvou aktivuje letištní záchrannou službu. Vlastní kanál ASČR je využíván pouze při interní spolupráci posádek. Z běžného pohledu se to zdá trochu krkolomné, ovšem má to své opodstatnění: záchranná služba je zde pod kontrolou dispečinku hasičů a bezpečnostního dispečinku letiště. Informace jsou tedy komplexně předávány všem stranám.

Fungování stanoviště má taktéž svá specifika. Slouží se zde ve dvanáctihodinových směnách, 1x posádka RLP a 1x RZP, přičemž posádka RZP slouží pouze přes den v časech od 9 do 21 hodin. Četnost výjezdů se pohybuje kolem 5 zásahů za 24 hodin, tedy 150 měsíčně; mimo to pacienti přicházejí do prostor LSPP i sami, většinou pro recepty na léky, jež si zapomněli doma. Oproti běžnému systému tak, jak ho většina z nás zná, se zde výjezdy v 99% realizují posádkou s lékařem. Indikací často bývají nevolnosti a kolapsy, tedy lehčí stavy, kdy pacient chce pokračovat v naplánované trase. V tomto případě se vyplní negativní revers, formulář MEDIF (Medical information form, tzn. report o schopnosti pacienta pokračovat v letu) a po souhlasu s pilotem letadla může pacient pokračovat ve své cestě. V případě, kdy je nutný transport do zdravotnického zařízení, volí se v lepším případě cestou vozu RZP tak, aby lékař mohl zůstat ve výkonu služby v prostorách letiště. Pokud je pacienta mezi lety vhodné ambulantně zaléčit a observovat, přesune se na expektační lůžko.

Čas dojezdu na místo zásahu je limitně stanoven na 8 minut, při vyhlášené letové pohotovosti na 5 minut, nejbližší zdravotnická zařízení FN Motol a ÚVN jsou dostupná do 15 minut jízdy. Výjezd samotný lze realizovat prostřednictvím sanitního vozidla kategorie B s pohonem 4x4, infekčního sanitního vozidla, nebo jako výběh po terminálu s kufrem, batohem či zajímavě řešenou vestou pro prvotní kontakt s pacientem. Zde je nezbytné detailní povědomí personálu o rozmístění všech letištních ploch, terminálů, odbavovacích přepážek, celních prostor, aj. GPS zde nemá smysl používat, zato jsou sanitky vybaveny letovým odpovídačem napojeným na letový dispečink. V praxi to znamená, že letadla o pohybu sanitek vědí. Pro pohyb na vnější ploše letiště se volí sanitní vozidlo stojící volně na komunikaci, vnitřní plocha je dosažitelná vozidlem přichystaným v garáži. Jelikož se jedná o neveřejné prostory, jeho posádka musí projít kontrolními vstupními dveřmi. Ostatně kontrolován je zde skoro veškerý pohyb, aniž na to myslíte, v mnoha prostorách jste snímáni bezpečnostní kamerou. Dokud nedostanete povolení k vjezdu na plochu a nemáte správně zapnuté majáky, není možné vyjet. Stejně tak se může stát, že dostanete pokyn k zastavení vozu a nepokračování v jízdě, přestože pacient evidentně potřebuje vaši pomoc.

Personální předpoklady pro práci v takovém provozu jsou o něco náročnější než na běžných výjezdových stanovištích. Odborné vzdělání je zde stejné dle zákona, plus alespoň jeden světový jazyk, raději však dva; pro řidiče je nutností angličtina v návaznosti na anglickou letovou konverzaci. Dále zaměstnanci podstupují bezpečnostní prověrku Úřadu civilního letectví, dokládají osvědčení o trestní bezúhonnosti, řidič dále vlastní řidičský průkaz na mobilní zařízení určené k provozu na letištní ploše a taktéž průkaz radiooperátora. Jelikož lze letiště považovat za takové svébytné území, pro řidiče ve službě zde platí i zvláštní bodová pravidla. Sankce lze dostat za bezpečnostní přestupky, rychlou jízdu či kouření ve vozidle.

Jelikož musí být personál připraven i na vznik mimořádné události, pořádají se pravidelné nácviky modelových situací každý týden v noční dobu, třeba zásahy na palubě letadla. Kvartálně se potom cvičí připravenost na mimořádnou událost ve spolupráci s ostatními složkami (hasiči, celní správa) a jednou ročně velké cvičení s celým integrovaným záchranným systémem. Letištní záchranná služba je při takové události určena pro prvozásah, triage a koordinaci ostatní zdravotnické pomoci, k tomu jí slouží i kontejner se zdravotnickým materiálem v kapacitě ošetření 100 osob. Mimo to disponuje technickými prostředky k dekontaminaci.

Celkově na mě výjezdové stanoviště zapůsobilo velmi příjemným dojmem. Můžete pracovat v moderních prostorách ambulance a přitom být i ve výjezdové složce, pohybujete se v přece jenom v čistějším prostředí než leckde na zásahu v pochybné lokalitě, a máte možnost zde uplatnit svoje jazykové a komunikační dovednosti. Vše je zde pečlivě naplánováno a kontrolováno. Sice zde nejspíše nebudete oplývat neuvěřitelnými historkami ze zásahů, ale věřím, že někdo z vás by se v tom jistě našel.