Tracheální intubace je výkon zatížený vysokým rizikem potenciálně fatálních komplikací. V přednemocniční neodkladné péči je incidence nepoznaných intubací do jícnu při použití anestetik a svalových relaxancií 6,7 % s letalitou 80 % (Timmermann, 2007), resp. 16,7 % s letalitou 56 % pokud není použita medikace (Katz, 2001). Monitorací EtCO2 lze nerozpoznanému zavedení tracheální rourky do jícnu zcela zabránit (Silvestri, 2005).
Monitorace EtCO2 je bez ohledu na způsob zajištění dýchacích cest doporučena rovněž při každé kardiopulmonální resuscitaci:
• z důvodu možnosti hodnocení kvality prováděné srdeční masáže (přežití pouze při EtCO2 nad 10 mmHg při KPR)
• ke kontinuálnímu sledování správné polohy tracheální rourky nebo supraglotické pomůcky
• pro kontrolu integrity dýchacího okruhu
• pro včasné rozpoznání obnovení spontánního oběhu (náhlý vzestup EtCO2 – viz obrázek)
• k dosažení normoventilace u nemocných po obnovení spontánního oběhu (hyperventilace i hypoventilace je škodlivá)
