Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Porody v terénu:

Pohled lékařů záchranné služby

Celospolečenské diskuse na téma domácí porody si nelze nevšimnout obzvláště, když se Vás bezprostředně profesionálně týká. Krátkou úvahu lidí, kteří jsou v konečném důsledku postaveni před úlohu řešit případné komplikace domácího porodu, jsme v ní však doposud postrádali.

Ve stanovisku odborných společností porodníků, pediatrů a lékařů urgentní medicíny je konsensus. Domácí porod je rizikový. Až v 10% byť fyziologických (přirozených) porodů se totiž v některé fázi objeví komplikace, která ohrožuje matku nebo dítě. Dle údajů ÚZIS z roku 2009 bylo více než 23% porodů v ČR ukončeno císařským řezem. Komplikace porodu v prostředí mimo porodní sál nemusí být vůbec řešitelná při sebelepší erudici přítomného zdravotníka. V souvislosti s jednou z kauz ohledně domácích porodů (soudně uložená povinnost nemocnici poskytnout porodní asistentku pro domácí porod) pronesla přední zástupkyně porodních asistentek, že v případě komplikací není problém zajistit rychlý transport (přivoláním záchranné služby). Tento argument je pro obhajobu domácích porodů naprosto nepřijatelný. Jednak je evidentní závažná časová prodleva, jednak vybavení sanitky se nemůže a nikdy nebude rovnat vybavení porodního sálu. Představa, že budeme na záchranné službě provádět akutní císařské řezy, nebo zavedeme do povinné výbavy kardiotokografy a inkubátory je, mírně řečeno, naivní. Nicméně praxe je taková, že přivolání záchranné služby v případě náhle vzniklých komplikací u plánovaného domácího porodu je jediným logickým a dostupným řešením. V tu chvíli se přenáší zodpovědnost za řešení porodních komplikací na lékaře záchranné služby. Ostatně z forenzního pohledu to nejlépe dokumentuje soudní proces z listopadu loňského roku, který řešil případ úmrtí novorozence při plánovaném domácím porodu s porodní asistentkou. Ta k případné resuscitaci novorozence nebyla ani připravena, ani vybavena. Právníci porodní asistentky se po jejím odsouzení a následném odvolání snažili svalit vinu kromě jiného také na lékařku záchranné služby, která na místě porodu prováděla resuscitaci novorozence (uveřejněno v médiích 30.11.2011). Takový přístup vnímáme jako bezostyšné pokrytectví. Jak vidno, prosazování domácích porodů má i jiné aspekty, forenzní zodpovědnost lze totiž bezskrupulózně přenášet na někoho jiného. Mimochodem, jen díky kvalitně a profesionálně provedené resuscitaci posádkou záchranné služby se podařilo v tomto konkrétním případě u novorozence obnovit činnost oběhové soustavy a dopravit jej do nemocnice (porodnice), nicméně jeho mozek byl již nenávratně poškozen. Kdo takovou situaci prožil, s osobní zodpovědností za její profesionální vyřešení ví, o jak náročný zásah se jedná nejen z odborného, ale i psychologického a obecně lidského pohledu.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně nám ukládá: nikoliv prospěch, ale vůle nemocného je pro lékaře nejvyšším příkazem. Samozřejmě, že jako lékaři záchranných služeb budeme právo pacienta na sebeurčení respektovat. Nicméně v případech domácích porodů matka nerozhoduje pouze sama za sebe, ale i za své dítě. A proto se ptáme: kolik dětí bude ještě vystaveno zbytečnému riziku úmrtí či trvalého zdravotního poškození, než někteří jedinci ve společnosti přijdou k rozumu? Má kdokoliv vůbec právo na vyvolávání podobných diskusí a obhajování evidentních hazardů se zdravím? Pro nás, lékaře záchranné služby, existuje nadále jednoznačná a jasná priorita: život a zdraví dítěte.

Článek byl napsán v souladu se stanoviskem Výboru odborné společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Autoři: MUDr. Jiří Knor, lékař záchranné služby,
Odborný garant ZZS Středočeského kraje
MUDr. Martin Houdek, lékař záchranné služby,
Ředitel ZZS Středočeského kraje

Zdroj a celý článek na : udalosti112.cz