Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Od středy do pátku probíhala v Mikulově tradiční odborná konference ZZS Jihomoravského kraje, 23. Brněnské dny urgentní medicíny, kterých jsem se měl tu čest se účastnit, stejně jako zasedání náměstků NLZP a hlavních sester, které se také už tradičně konalo ve středu odpoledne před konferencí, na pozvání náměstkyně pro NLZP ZZS JMK, paní Bc. Romany Pochylé, MBA. Děkuji, Romano!

Hned v úvodu svého sdělení bych velmi rád poděkoval vedení ZZS JMK za organizaci skvělé konference a za kvalitní a zajímavý program, na kterém se jako člen programového výboru podílel i náš viceprezident Komory záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky, pan Mgr. Vladimír Jarušek, MBA.

Na zasedání náměstků NLZP a hlavních sester ZZS krajů mimo mnoho dalších témat a problémů tradičně řešíme i personální potřeby kategorií NLZP do výjezdových skupin a na zdravotnická operační střediska, demografickou obměnu starších kolegů a volné kapacity řidičů vozidel ZZS a zdravotnických záchranářů na pracovním trhu. S potěšením jsme konstatovali, že i díky tomu, že některé ZZS si akreditovali kvalifikační program pro přípravu řidičů vozidel ZZS, se před nedávnem téměř katastrofální situace, začala zlepšovat a kvalifikovaných řidičů vozidel ZZS na trhu začíná přibývat. Horší situace je ale už na trhu práce se zdravotnickými záchranáři a co je horší, na rozdíl od řidičů ZZS se tento problém zhoršuje, prohlubuje.

A tato problematika nedostatku zdravotnických záchranářů se stala i nosným tématem v jednom z bloků prvního dne konference, který nesl příznačný název „Bude mít kdo zachraňovat?“. V úvodu bloku prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D. z Ústavu zdravotnických informací a statistiky přednesl tvrdá statistická data UZIS ČR, kolik zdravotnických záchranářů už nyní v systému chybí a kolik jich bude systém potřebovat v nejbližších deseti až dvanácti letech. Z jeho propočtů bylo jasné, že pokud bychom nic nezměnili, řítili bychom se do velkého problému, protože se jedná o tisíce nových zdravotnických záchranářů. Data měl už aktualizovaná i o odcházející všeobecné sestry ze ZZS, které byly na ZZS ještě před vznikem oboru zdravotnického záchranáře. Ke stejnému závěru dospěla i studie realizovaná na Fakultě zdravotnických věd UP Olomouc, kterou na konferenci přednesl Mgr. Vladimír Jarušek, MBA. Hlavní problém v současném a budoucím nedostatku kolegů záchranářů na pracovním trhu byl identifikován zejména ve zrušení možnosti studia oboru Zdravotnický záchranář na vyšších odborných školách, kdy tímto krokem počet nových absolventů oboru klesl každoročně o více jak polovinu, konkrétně o 58,8 %. Další okolnosti, které k tomu přispívají a krizi zejména v sektoru PNP prohlubují, je povinná roční praxe absolventů studia v nemocnicích u intenzivních lůžek a na oddělení urgentního příjmu a také mnohde vyšší finanční ohodnocení v nemocnicích, zejména v těch fakultních. Možnost dřívějšího odchodu do důchodu pro „staré harcovníky ZZS“ na to bude mít také nějaký vliv.

A protože jsem v době, kdy se o rušení studia na vyšších odborných školách na ministerstvu zdravotnictví vedla debata a nakonec i rozhodovalo, jsem byl v roli prezidenta KZ ZZS ČR u toho, rozhodl jsem se tímto článkem reagovat, aby byly jasné okolnosti a souvislosti, za kterých k tomuto kroku došlo.

Novela zákona č. 96/2004 Sb. O nelékařských zdravotnických povoláních ukončila rokem 2018 možnost přijímat studenty do oboru diplomovaný zdravotnický záchranář na vyšších zdravotnických školách (VOŠ). Poslední studenti DZZ z VOŠ ukončili studium v roce 2022 a od roku 2023 se absolventi oboru do praxe rekrutují výhradně z řad vysokoškoláků v bakalářském programu.

Co tomu ale předcházelo a proč k této situaci došlo? Co bylo motivem pro přesun studia jen na jeden typ školy? Naprosto hlavní a stěžejní důvod byla tzv. dvojkolejnost vzdělávání, dvojkolejnost získání kvalifikace v oboru, která trvala dlouhodobě. V úplných začátcích se dokonce kvalifikace zdravotnického záchranáře získávala dvouletým studiem zakončeným maturitou. Potom tato možnost byla nahrazena kvalitativně lepším studiem na VOŠ s titulem za jménem DiS., a teprve později začaly obor do svého portfolia studia zařazovat vysoké školy v bakalářském programu. V té době byl na trhu práce absolventů zdravotnického záchranáře přetlak, sehnat práci na ZZS pro ně nebylo tak jednoduché a tak mnozí, když nenašli práci, tak po dostudování na VOŠ šli studovat naprosto stejný obor zdravotnického záchranáře, podle stejného vzdělávacího programu, s naprosto totožnými kompetencemi po ukončení studia znovu, tentokrát na školu vysokou. Veřejné rozpočty tak zaplatily jednomu studentovi dvakrát stejné studium. Když se zdravotničtí záchranáři při novelizacích katalogu prací začali postupně posunovat i platovou třídou nahoru, z kdysi 8. platové třídy (maturita) přes 9. platovou třídu (vyšší odborná škola), a poté přes desátou (vysokoškolské bakalářské) až do 11. platové třídy (vysokoškolské magisterské), tak se počet zdravotnických záchranářů s vyšším vzděláním na VOŠ, kteří šli následně obor studovat znovu ještě jednou na vysokou školu, pro získání titulu Bc. a následné lepší platové ohodnocení s menším odpočtem let v platovém stupni za nesplněné vzdělání, znásobil. Dvojkolejnost se tak stala neúnosnou a i statisticky bylo velmi obtížné dopočítat, kolik že vlastně skutečně nových zdravotnických záchranářů každoročně dostudovalo, protože na vysokých školách dostudoval i veliký podíl těch, kteří už dostudovali dříve na VOŠ.

Ministerstvo k této problematice svolalo jednání, kterého se účastnili zástupci MZ ČR, zástupci ministerstva školství, zástupci všech vzdělavatelů (VOŠ i VŠ), zástupci zaměstnavatelů (ZZS), zástupci odborů a zástupci profesích organizací (KZ ZZS ČR a UNP). Téma jednání nebylo, zrušme studium na VOŠ, ale musíme zrušit dvojkolejnost. Jednalo se tedy o tom, jestli studium ponechat jen na VOŠ nebo jen na VŠ. Bylo vzneseno mnoho argumentů a protiargumentů, který typ studia ponechat a který zrušit a nakonec zvítězila varianta ponechat studium jen na vysokých školách. Uvedu jen dva, z mého pohledu stěžejních důvodů. Prvním, ryze praktickým argumentem, byla přiznaná platová třída pro zdravotnické záchranáře, v té době možnost 10. a 11. pl. třídy, což jsou vysokoškolské platové třídy. Druhým byla prestiž oboru mezi dalšími NLZP, zejména pak v porovnání se všeobecnou sestrou, která v tu dobu získávala odbornou způsobilost studiem na vysokých školách.

Nicméně se nenaplnil jeden ze stěžejních úkolů, kterým byla v rámci jednání o zrušení dvojkolejnosti celá věc podmíněna, a tím byl závazek vysokých škol, že budou počty míst studentů oboru navyšovat tak, aby se nahradil počet absolventů z vyšších škol. Proto bylo v zákoně tříleté přechodné období, které dvojkolejnost zachovávalo, aby měly vysoké školy dostatek času na realizaci úkolu. Bohužel se tak nestalo a z vysokých škol každoročně odchází jen kolem 200 nových absolventů oboru, kteří ale následně ještě musí na onu povinnou roční praxi do nemocnic. Vznik zdravotnického záchranářství na vysokých školách, které ještě nemají obor akreditovaný je ale zase na druhou stranu velmi složitý a o tom byla přednáška PhDr. Mgr. et Mgr. Patrika Christiana Cmoreje, PhD. MHA s názvem „Trnitá cesta k akreditaci bakaláře záchranáře“.

Jak jsem už psal výše. Letošní rok byl program brněnských dnů hodně o záchranářích, hodně o NLZP a já to velmi vítal. Bylo to velmi zajímavé a je dobře, že to uvědomění odborné veřejnosti, že ZZS a PNP dnes stojí dominantně na NLZP se dostavilo. Možná později, než by bylo třeba, ale díky za to. I přednášky některých lékařů, kteří se na ZZS pohybují v dominantním úvazku na ZZS dlouhá léta, byly z velké části věnovány problematice, problémům a pohledu NLZP. Zmíním zejména MUDr. Tomáše Vaňatku v bloku „Domácí porody – jak se vyrovnat se zvýšeným nebezpečím pro matku a dítě“, kdy jako třetí přednášející uvedl na pravou míru pohledy na porody v PNP kolegů z lůžkových zařízení (porodníka a porodní asistentky) a doc. MUDr. Jiřího Knora. Ph.D. s jeho přednáškou „Paradoxy, hrozby a problémy ZZS v ČR“. Oba dva dlouhodobě a neúnavně pracují na edukaci a výcviku záchranářů a řidičů ZZS a umí se vžít i do jejich role a zabývat se i jejich problémy při poskytování PNP.

Nemusí se mnou samozřejmě souhlasit mnoho z vás, ale já si za zrušením dvojkolejnosti stojím i po letech, protože problém nedostatku zdravotnických záchranářů na pracovním trhu vznikl nedodržením závazku navýšení studijních kapacit na vysokých školách a ne zrušením dvojkolejnosti.

Abych skončil optimisticky, uvedu, že profesor Dušek na konferenci plénu sdělil, že už existuje vládní plán, který se nedostatkem některých profesí NLZP a jejich potřebou v nejbližší budoucnosti zabývá a je připraven zvýšené kapacity na školách tímto plánem řešit. Podle tohoto plánu je zdravotnický záchranář na třetím místě ohroženosti nedostatkem. První jsou logicky všeobecné sestry a druhé místo zaujímá radiologický asistent. V rezortní radě, která v této souvislosti vznikla na MZ ČR, zsatupují segment zdravotnického záchranářství Mgr. Vladimír Jarušek, MBA, současný viceprezident KZ ZZS ČR a PhDr. David Peřan, Ph.D., předseda sekce NLZP SUMMK ČSL JEP a také člen KZ ZZS ČR.

Sigmund