Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Text z externího zdroje:

Zdravotnické záchranné služby v Česku čelí nedostatku personálu a proměně profese zdravotnického záchranáře. Pomoci jim mají legislativní změny i jednotný adaptační plán, jehož cílem je usnadnit začlenění nových pracovníků do praxe.

Zdravotnický záchranář jako vysokoškolsky vzdělaná profese je v českém prostředí relativně nová. „Před rokem 2006 jsme pojem zdravotnický záchranář vzdělaný vysokou školou neznali,“ připomněl na konferenci Kvalita a bezpečí zdravotní péče Spojené akreditační komise ve spolupráci s Českou společností biomedicínského inženýrství a lékařské informatiky ČLS JEP vedoucí Vzdělávacího a výcvikového střediska Zdravotnické záchranné služby (VVS ZZS) Moravskoslezského kraje Petr Jaššo. Historicky šlo o profese navázané na střední zdravotnické školy nebo kurzy, až s novelizacemi se začal formovat jasnější odborný rámec.

Záchranáře neohrožuje stárnutí, ale něco jiného

Na rozdíl od mnoha jiných zdravotnických profesí nejsou zdravotničtí záchranáři ve své kapacitě ohroženi demografickým stárnutím. Průměrný věk aktivních pracovníků je 39 let, ve věku nad 60 let jsou pouze 2 procenta osob. Problém ovšem je, že část záchranářů na výjezdech nepracuje. Aktivních zdravotnických záchranářů je podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) 4470, přímo u ZZS působí necelé dvě třetiny.

Situace se navíc komplikuje celkovým nedostatkem pracovníků. „Mnoho záchranných služeb má problém otevřít výjezdové skupiny, nejen proto, že nemá lékaře, ale i proto, že nemá kvalitní zdravotnické záchranáře,“ upozornil Jaššo. Problém má kořeny i v rozhodnutích minulých let, kdy se museli záchranáři přesunout do nemocnic jako náhrada za chybějící sestry.

Poznámka redakce KZ ZZS ČR: stárnutí neohrožuje záchranáře, ale záchranné služby ano, protože na ZZS pracují desítky procent všeobecných sester se specializací ARIP, které se blíží důchodovému věku mílovými kroky. Tyto sestry ale už musí nahradit noví zdravotnicřtí záchranáři. Obdobné je to u i u řidičů vozidel ZZS.

Pomoci má novela zákona

Příznivým vývojem je, že se mění přístup zákonodárců. „Poslanecká sněmovna začala jednat – a nikoli tendenčně, ale na základě velmi kvalitních dat,“ uvedl Jaššo. Díky datům od ministerstva zdravotnictví a ÚZIS se optimalizovaly vstupní požadavky na profesi i strukturu vzdělávání.

Díky novele zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání, kterou loni schválila vláda, nebudou muset zdravotničtí záchranáři před zahájením práce na praxi do nemocnice. Nově svou povinnou roční praxi absolvují přímo u zdravotnické záchranné služby, pracovat ale budou muset pod odborným dohledem jiného pracovníka.

Poznámka redakce KZ ZZS ČR: novela zákona č. 96/2004 Sb., která mimo jiné má umožnist povinnosu roční praxi zdravotnickým záchranářům i na ZZS je už půl roku v PS PČR a stále čeká na schválení. Musíme věřit, že se to do parlamentních prázdnin podaří.

Na stávající zaměstnance je málo času

Na pracovišti zdravotnické záchranáře čeká takzvaný adaptační proces – tedy proces začlenění nového pracovníka. Jeho náplň popsalo ministerstvo zdravotnictví v jednom ze svých věstníků: „Má usnadnit období zapracování v novém pracovním prostředí, orientaci a seznámení se s novou prací, vytvořit vztahy ke spolupracovníkům včetně vztahů k nadřízeným a podřízeným a pochopit styl a organizaci práce.“

Na adaptačním procesu se aktivně podílí všech 14 krajských záchranek prostřednictvím svých vzdělávacích středisek. Tato střediska zajišťují nejen vstupní školení nových pracovníků, ale i kontinuální přípravu stávajících zaměstnanců na různé situace. „V rámci České republiky víme, že stávajícím zaměstnancům, ať už lékařům, řidičům či záchranářům, se věnuje kolem 20 až 30 hodin ročně,“ upřesnil Jaššo. Zatímco čas věnovaný stávajícím zaměstnancům záchranným služeb je značně limitovaný, na nováčky je prostoru dostatek.

Jednotný adaptační plán pro všechny kraje

Podařilo se pro ně totiž vytvořit kvalitně nastavený a standardizovaný adaptační plán, který se uplatňuje napříč republikou. Na jeho podobě se v loňském roce shodla Sekce nelékařských zdravotnických pracovníků Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP společně s Komorou záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky a sekcí vzdělavatelů při Asociaci zdravotnických záchranných služeb ČR.

V rámci minimálního standardu adaptačního procesu zdravotnických záchranářů na ZZS je třeba obsáhnout čtyři základní oblasti:

1. Organizační a administrativní položky – mimo jiné specifika urgentní medicíny v kraji, legislativu v prostředí ZZS nebo postup při odmítnutí péče pacientem
2. Zdravotnické operační středisko – mj. seznámení se s naléhavostmi, indikacemi a klasifikacemi výjezdů nebo radiokomunikaci a obsluhu radiostanice
3. Vyšetření pacienta, základní dovednosti a postupy – mj. strukturované vyšetření pacienta, zástavu masivního krvácení, kritéria triage pozitivity, základní a rozšířenou resuscitace dospělých i dětí, seznámení a práci s transportními pomůckami či obsluhu přístrojové techniky včetně řešení provozních problémů
4. Hromadné postižení osob – činnost při mimořádné události, medicína katastrof a krizová připravenost

„Máme šanci hotového záchranáře něco naučit,“ poznamenal Jaššo s tím, že u mnoha záchranářů po škole se ukáže, že se bojí pracovat samostatně. „Jsou velmi šikovní na urgentním příjmu nebo v nemocnici, ale nechtějí pracovat samostatně ve výjezdových skupinách,“ podtrhl.

Zdroj: zdravotnickydenik.cz