Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Spousta ustanovení zákoníku práce je nesmyslných a zbytečně omezujících

Od příštího roku končí pětileté přechodné období a přestane platit výjimka, která umožňuje lékařům odpracovat více přesčasových hodin, než je zákonem umožněno ostatním zaměstnancům jiných profesí.

Opět se tak nejen ve Středočeském kraji rozvíjí diskuze, co s tím. Přitom čtyři roky na provedení systémové změny jsou promarněny a teď když zbývají poslední měsíce, se najednou všichni děsí a musí se to honem, honem nějak vyřešit.

Možná naprosto nejmarkantněji se konec výjimky dotkne právě záchranných služeb, kde je dlouhodobý a trvalý nedostatek lékařů a kde udržitelnost systému v zachování alespoň současného poměru posádek RLP v ČR i v letech následujících je na přesčasové práci lékařů přímo závislá.

Přitom dobře víme a dnes a denně se o tom přesvědčujeme, že jak hodinové omezení přesčasové práce, tak omezení v podobě maximální délky směny a počtu odpracovaných hodin v nějakém období je nesmysl! V žádném případě to nepřináší to, co si od těchto omezení odboráři všech zemí EU slibovali. Sledovali dva hlavní cíle. Odpočinutějšího zaměstnance a vyšší zaměstnanost.

Když se budeme držet jen lékařské profese, ale samozřejmě to platí u všech další profesí, tak se těmito nesmyslnými omezeními docílilo jen spíše jakéhosi nepohodlí, ale zcela jistě ne sledovaných cílů. Místo aby lékař na ZZS odpracoval na směně na jednom pracovišti například 24 nebo 72 hodin v kuse, musí díky ustanovením ZP odpracovat 12 hodin na ZZS, pak přejet na dalších 12 hodin práce do nemocnice a z nemocnice se vrátit zase na dalších 12 hodin na ZZS, odkud před dvanácti hodinami odjel. Nepřineslo to žádný odpočinek, nezvýšila se zaměstnanost, jen musel lékař zbytečně dvakrát přejet z jedné práce do druhé a dle legislativy je to v pořádku. Proč tedy máme takové nanicovaté ustanovení zákona?

Všichni ze záchranek dobře víme, že jsou stanoviště, kde je v průměru 1 výjezd za 24 hodin (0,5 výjezdu na směnu). Proč by na takovém stanovišti nemohli zaměstnanci, pokud se tak dohodnou se zaměstnavatelem být v práci třeba týden v kuse? Odpracovat za týden vlastně svých 14 směn a mít v měsíci splněno. Pak jsou výjezdová stanoviště, kde jsou například 2 až 3 výjezdy za směnu a tam se může zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnout třeba na 24 nebo 72 hodinové směně. Samozřejmě na stanovištích, kde je 8, 10, 12 výjezdů za směnu a každý je rád, že je konec, si nikdo delší směnu vyjednávat nebude.

Proč za nás chce stále někdo rozhodovat, kolik a kdy můžeme pracovat, jak a kdy se máme stravovat, kdy už máme jít domů a kdy a kolik máme spát? Proč nás chce pořád někdo vodit za ruku a obírat nás o naši svobodu myšlení a svobodu rozhodování. Nevím a netěší mne, že to tak je.

Myslím, že v tomto ohledu je čas na změnu myšlení a systémovou změnu legislativy, která je těmito a dalšími nesmysly, které nic nepřináší a komplikují život zcela zaplevelena.

Sám jsem zvědav, jak to vše nakonec dopadne. Nicméně není dobré, když ředitel záchranné služby veřejně deklaruje, že raději bude porušovat platné zákony, než by … To není dobře. V demokratické společnosti by měl ctít zákon každý, ředitele významné organizace nevyjímaje. Ředitel by se měl ze své funkce a za využití všech zákonných možností zasazovat o změny, které povedou k zajištění chodu ZZS i bez porušování zákonů.

Sigmund