Přihlášení
Zapomenuté heslo
Text z externího zdroje:
Nejen v případech zdravotnické záchranné služby, ale i v jiných zdravotnických zařízeních se lékaři často ptají, jak postupovat, pokud pacient odmítá potřebnou zdravotní péči a není zřejmé, zda je v takovém zdravotním stavu, aby mohl o sobě rozhodovat. Je-li pacient v bezvědomí a potřebuje první pomoc a poskytnutí potřebné lékařské péče, je situace poměrně jednoduchá. Složitější situace je tehdy, pokud je zraněný nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, ale odmítá hospitalizaci nebo i lékařské ošetření, přičemž není zřejmé, zda je, či není způsobilý učinit platné rozhodnutí.
Pacient například spadl z nějaké výšky, silně se udeřil do hlavy, je nutné provést diagnostické výkony včetně CT mozku, avšak pacient v tu chvíli převoz do nemocnice odmítá s tím, že je v pořádku, a případně podepíše reverz. V jiných případech je pacient zraněný, ránu je třeba ošetřit, případně končetinu zrentgenovat, avšak pacient rovněž odmítá převoz do nemocnice, případně nabízí reverz. Podobná situace se může stát například na centrálním příjmu nebo jinde v nemocnici, kdy se pacient sice buď sám dostaví, nebo je přivezen zdravotnickou záchrannou službou k vyšetření, případně ošetření. Pacient se sice nechá vyšetřit i ošetřit, ale poté, co lékař rozhodne, že je třeba, aby byl hospitalizován, tuto hospitalizaci kategoricky odmítá. Tam, kde je zřejmé, že pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy je jednoznačně schopen platného projevu vůle, je schopen vnímat, je schopen pochopit vysvětlení lékaře a posoudit situaci, nic nebrání tomu, aby uplatnil svou vůli, podepsal informovaný nesouhlas – reverz a jeho přání bylo respektováno.
Na takové situace se však lékaři většinou nedotazují. Dotazují se na situace, kdy pacient není v bezvědomí, jeví známky požití návykových látek, ať již alkoholu nebo drog, komunikuje, vnímá, v jaké je situaci, ale není zcela zřejmé, zda jeho zdravotní stav umožňuje, aby o sobě platně rozhodoval. Typický je stav, kdy pacient je sice pod vlivem alkoholu, ale není „namol“ a komunikuje s lékařem, přičemž převoz do nemocnice odmítá.
V jiných případech pacient není pod vlivem návykových látek, ale je třeba po úrazu hlavy méně orientovaný, mírně zmatený a je otázkou, zda v tomto zdravotním stavu je, či není schopen platného rozhodnutí o případném podepsání reverzu. Tyto hraniční situace jsou někdy pro lékaře náročné a jsou ošemetné i z právního hlediska. Na jedné straně, pokud lékař rozhodne, že bude akceptovat rozhodnutí pacienta a nechá si podepsat informovaný nesouhlas – reverz, může být posléze, pokud pacient zemře nebo se výrazně zhorší jeho zdravotní stav, nařčen příbuznými, jak je možné, že v tomto stavu lékař přijal od pacienta reverz, když přece pacient nebyl schopen pochopit smysl tohoto rozhodnutí.
Na druhé straně může být samozřejmě nařčen, že omezil osobní svobodu člověka, který přece byl v takovém zdravotním stavu, že o sobě klidně mohl rozhodnout a byl způsobilý k podepsání reverzu, který nabízel a lékař jej odmítl a proti jeho vůli rozhodl o nucené hospitalizaci.
Lékař musí rozhodnout na základě medicínského posouzení. Své rozhodnutí musí jednoznačně a jasně zdůvodnit ve zdravotnické dokumentaci. V takové situaci, která má sice také právní povahu, půjde však především o medicínské posouzení a zhodnocení zdravotního stavu pacienta. Lékař musí po medicínské stránce zhodnotit zdravotní stav pacienta a sám posoudit, zda v daném zdravotním stavu je, či není způsobilý platně o sobě rozhodnout a jeho rozhodnutí má být respektováno, nebo zda tomu tak není. Ano, nebo ne. Třetí cesta neexistuje. Buď se lékař rozhodne, že byť pacient nabízí reverz a odmítá hospitalizaci, je hospitalizace nezbytná a jeho rozhodnutí nelze respektovat s ohledem na jeho zdravotní stav. Tedy dospěje k závěru, že pacient není způsobilý k platnému projevu vůle. Jde-li o neodkladnou péči, rozhodne v takovém případě o detenci – hospitalizaci bez souhlasu pacienta. Nebo naopak dospěje k závěru, že zdravotní stav pacienta umožňuje chápat podávané informace a platně s plným vědomím následků se rozhodovat. Pak přijme písemný informovaný nesouhlas – negativní reverz.
Ať se již lékař rozhodne tak či onak, velmi důležité a zásadní je, jak své rozhodnutí odůvodní ve zdravotnické dokumentaci pacienta. Tomu doporučujeme věnovat maximální pozornost. Dospěje-li lékař k závěru, že zdravotní stav pacienta neumožňuje, aby podepsal platný informovaný nesouhlas – reverz, je třeba, aby ve zdravotnické dokumentaci, pokud možno co nejpodrobněji a nejkonkrétněji, zapsal, z jakých důvodů k tomuto závěru dospěl. Pokud naopak dospěje k závěru, že pacient, byť např. jeví známky určitého požití alkoholických nápojů nebo je psychicky rozrušený po úrazu hlavy apod., je přesto způsobilý o sobě rozhodovat a není důvod nerespektovat jeho přání a rozhodnutí, je třeba, aby velmi podrobně uvedl ve zdravotnické dokumentaci, z jakých důvodů dospěl k tomuto závěru. Tedy např.: „Pacient je sice mírně pod vlivem alkoholických nápojů, ale přiléhavě odpovídá na otázky, je plně orientovaný a z jeho chování je zřejmé, že je zcela způsobilý vnímat informace lékaře a činit platná rozhodnutí.“
Podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, kterou je Česká republika vázána a při interpretaci má větší právní sílu než zákon v článku 5, je stanovena zásada, že jakýkoliv lékařský zákrok lze provést jen se svobodným a informovaným souhlasem pacienta. Pacient musí být předtím řádně poučen o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Na druhé straně článek 8 téže Úmluvy stanoví, že pokud v situaci nouze nelze získat příslušný souhlas, jakýkoliv nutný lékařský zákrok lze provést okamžitě, pokud je nezbytný pro prospěch zdraví dotyčné osoby.
Podrobněji rozvádí tato pravidla zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Podle § 38 odst. 1 tohoto zákona je jedním z důvodů, kdy lze pacienta bez souhlasu hospitalizovat, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas. Podle § 38 odst. 3 téhož zákona pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytovat pouze neodkladnou péči, a to v případě, kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi tento souhlas vyslovit, čímž není dotčeno dříve vyslovené přání podle § 36 téhož zákona. Dále lze bez souhlasu pacienta poskytnout léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.
Je-li pacient bez svého souhlasu hospitalizován, poskytovatel zdravotní služby je povinen informovat osobu určenou samotným pacientem, není-li taková osoba, některé z osob blízkých, popřípadě osobu ze společné domácnosti nebo zákonného zástupce pacienta, pokud jsou mu známy. Není-li mu známa žádná taková osoba nebo takovou osobu nelze zastihnout, pak je povinen informovat Policii České republiky. Bez souhlasu pacienta lze poskytnout též zdravotní služby stanovené zákonem o ochraně veřejného zdraví a záchytnou službu v případě ovlivnění pacienta návykovými látkami.
Je-li pacient hospitalizován, ať již z jakýchkoliv důvodů, bez svého písemného souhlasu v lůžkovém zdravotnickém zařízení, je povinností do 24 hodin zaslat o tom informaci okresnímu soudu v místě sídla lůžkového zdravotnického zařízení. Informaci je třeba zaslat tak, aby ji soud měl k dispozici dříve, než uplyne 24 hodin od hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu. Platí to i o pacientech, kteří jsou v bezvědomí, a tudíž neodmítali hospitalizaci, ale nebylo možno vyžádat si z tohoto důvodu jejich souhlas.
Zástupný souhlas s hospitalizací bez souhlasu je vyloučen, a to i v případě, že jde o osobu s omezenou svéprávností, která má ustanoveného opatrovníka. Ani opatrovník nemůže dát souhlas s hospitalizací bez písemného souhlasu pacienta. Soud je povinen rozhodnout předběžně o tom, zda byla hospitalizace bez souhlasu přípustná, do sedmi dnů. Pokud však ještě dříve, než soud rozhodne, dojde k situaci, že pomine důvod k tomu, aby pacient byl hospitalizován bez svého souhlasu, může být pacient z lůžkového zdravotnického zařízení i bez rozhodnutí soudu propuštěn. Pokud pacient dříve, než uplyne 24 hodin od jeho hospitalizace bez souhlasu, nakonec souhlas s hospitalizací podepíše, hlásit skutečnost, že původně byl hospitalizován bez souhlasu, není třeba. Pokud již hlášení bylo soudu odesláno, lze zaslat soudu informaci, že pacient ještě před uplynutím lhůty 24 hodin podepsal dodatečně souhlas s hospitalizací. Soud v takovém případě detenční řízení nezahájí.
Lékaři se někdy dotazují, jak postupovat, pokud hospitalizovaný pacient, který je zpravidla způsobilý k platnému rozhodování, se náhle dostaví s tím, že z nemocnice odchází, protože si již další hospitalizaci nepřeje. Nejde-li o případy, kdy lze pacienta hospitalizovat bez jeho souhlasu, pak je třeba poučit pacienta o možných důsledcích tohoto jeho rozhodnutí a požádat ho o podpis reverzu. Jsou však případy, kdy pacient sice oznámí, že odchází, ale není ochoten podepsat reverz, v některých případech není ochoten ani počkat, až bude sepsán. V takovém případě můžeme pacienta v souladu se zákonem poučit, že pokud opustí lůžkové zdravotnické zařízení bez podepsání reverzu a přitom bude obava o jeho život a zdraví s ohledem na jeho zdravotní stav, budeme nuceni hlásit případ Policii ČR, která ho může přivést zpět.
Pokud pacient, pokud možno v přítomnosti svědka, např. zdravotní sestry nebo kolegy, sice vyslechl naši informaci o možných důsledcích předčasného ukončení hospitalizace, avšak odešel, aniž podepsal reverz, můžeme informovaný nesouhlas sepsat a podepsat s tím, že jej podepíše lékař, který pacientovi informace podal, a svědek, jenž vyslechl podané informace i stanovisko pacienta, který odmítl další hospitalizaci a odmítl podepsat reverz.
Dospěje-li lékař k závěru, že zdravotní stav pacienta neumožňoval podepsat reverz a pacient přesto opustil lůžkové zdravotnické zařízení, přičemž může být ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví, je povinen tuto skutečnost hlásit Policii ČR a má-li kontakt na osobu blízkou, která je způsobilá k podávání informací o pacientovi, oznamuje to i této osobě, pokud se mu podaří ji kontaktovat. Lékař také může dospět k závěru, že pacient, který nepodepsal reverz a svévolně opustil lůžkové zdravotnické zařízení, není s ohledem na svůj zdravotní stav vážně ohrožen na životě ani na zdraví, a v takovém případě učiní pouze záznam do zdravotnické dokumentace, kdy došlo ke svévolnému opuštění lůžkového zdravotnického zařízení, a současně uvést zcela konkrétně, že s ohledem na pacientův zdravotní stav není situace vyhodnocena tak, že by byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví a že by případ bylo nutno hlásit Policii ČR, případně osobě blízké.
Tyto situace jsou náročné jak po stránce právní, tak po stránce medicínského rozhodování. Zásadní však je, aby případ byl dobře dokumentován ve zdravotnické dokumentaci. Kromě toho je v některých případech vhodné učinit i samostatný záznam o mimořádné události, který by měl být k dispozici u zaměstnavatele, jde-li o lékaře zaměstnance, nebo u poskytovatele zdravotní služby, jde-li o soukromého lékaře. Ač to zákon neukládá, v některých případech lze z důkazního hlediska doporučit, aby záznam lékaře o chování pacienta, jeho stanoviscích, případně o důvodech rozhodnutí lékaře, ať již o hospitalizaci bez souhlasu, nebo o tom, že pacienta není důvod hospitalizovat bez souhlasu, podepsal i další zdravotník, ať již lékařův kolega, nebo zdravotní sestra, nebo zdravotnický záchranář.
Více na: nasezdravotnictvi.cz
Autor: JUDr. Jan Mach, advokát a ředitel právní kanceláře ČLK
Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.
Copyright ©