Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Záchranáři nechtějí měnit systém, to systém mění záchranáře!

Neoficiální označení „superzáchranář“, s kterým se nyní setkáváme u absolventů nového specializačního oboru, používané mezi kolegy a nyní i v mediích je možná marketingově zajímavé pojmenování. Pomohlo upozornit a přitáhnout pozornost na nový obor a probudilo zájem, ale také poskytuje záchranářům medvědí službu. Při jeho vyslovení mnohým naskakuje husí kůže na zátylku a hrůzou vypadává laryngoskop z ruky. Mezi sebou a na internetových diskusích (viz například ZDE) se o oboru baví pejorativně, s despektem a mají z něj obavy. Stejné obavy, jako když se lidé báli hejkalů a bludiček. Je to dáno jen přirozenou lidskou vlastností „strachem z neznámého a nepoznaného“. Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu, jak zní správné pojmenování, je pevně zakotven v našem právním řádu. Nejedná se o žádný „punk“, má tam své logické místo, obavy z chaosu jsou zbytečné. Připomíná mi to dobu před několika lety, kdy jsem nastupoval, a kvalifikace zdravotnický záchranář byla nová. Tehdy jsem byl častován přívlastky „rychlokvaška“, „skorosestra“ a upozorňován, že má profese „shoří stejně rychle jako levé křídlo průmyslového paláce“. Dnes je zdravotnický záchranář páteří ZZS a jeho role se stále upevňuje. Jen v Praze samostatně vyjíždí k 85 % výzev. Což je z celkového počtu cca 110 000 výjezdů v roce 2014, více jak 93 000 samostatných výjezdů.

Na záchranných službách, dle Asociace zdravotnických záchranných služeb, v celé České republice chybí přibližně 400 lékařů. Například v pražské záchrance chybí sedm lékařů a třetina lékařů je v téměř důchodovém věku. Specializace v oboru urgentní medicína není píseček s bábovičkami pro určitou egonarcistní skupinu sebestředných záchranářů. Jedná se o racionální reakci na pomalu a jistě se hroutící systém lékařů na záchranných službách v podobě, v jaké ho známe dnes. Ambicí specializace není nahradit lékaře. Domnívám se, že většina zdravotnických pracovníků a zejména záchranářů chce, zachovat lékařský systém s kvalitními a zkušenými lékaři. Ekonomika, náročné pracovní podmínky, systém vzdělávání lékařů má však jiný názor. Záchranáři nechtějí měnit systém, to systém mění záchranáře! Ambicí specializace je efektivně vyplnit nezadržitelně vznikající mezeru v systému, adekvátně připravenými nelékařskými zdravotnickými pracovníky, tak aby i oni sami byli na takovou změnu připraveni. Není to samospasitelné řešení, ale může významně pomoci.

Co je to vlastně specializace a je vůbec k něčemu?

„Úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností příslušného zdravotnického povolání“, tolik citace zákona 96/2004 Sb. DÍL 3 Specializační vzdělávání (pro zájemce § 55 až § 60). Princip vzdělávání je stejný jako u dalších specializačních oborů nelékařských zdravotnických pracovníků. Např. všeobecná sestra má na výběr z devíti specializačních oborů včetně oboru Intenzivní péče s označením odbornosti specialisty Sestra pro intenzivní péči (nařízení vlády č.: 31/2010 Sb.). Do roku 2010 neexistoval pro zdravotnického záchranáře žádný specializační obor. Nyní jsme rovni ostatním ošetřovatelským oborům, nestojíme na okraji nelékařských pracovníků, ale máme vlastní specializační obor: Urgentní medicína (dále jen UM) s označením odbornosti specialisty zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu (nařízení vlády č.: 31/2010 Sb.).

Absolventi specializačního vzdělávání nezískávají žádný titul, ale specializovanou způsobilost pro daný obor. A ano, zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu bude mít v PNP širší kompetence než zdravotnický záchranář Mgr. čehokoliv a Ing. Všehomožného. Specialisté, kromě běžných činností zdravotnického záchranáře, vzděláním získávají určité specializované činnosti ve svém oboru na víc.

Práce na novém oboru, který prohlubuje znalosti a dovednosti zdravotnických záchranářů, začaly v roce 2007. V roce 2010 byl nový obor ustanoven nařízením vlády. Největší kus práce na přípravě oboru, zanechali profesní organizace. Vzdělávací centrum ZZS HMP získalo 20. 10. 2011 akreditaci k uskutečňování teoretické a praktické části vzdělávacího programu pro obor specializačního vzdělávání UM. V témže roce jsme v prosinci zahájili vzdělávání prvního běhu a v roce 2012 běhu druhého. Nyní připravujeme další dva běhy vzdělávání. Specializační vzdělávání probíhá také v NCO NZO v Brně.

Co je podmínkou pro zařazení do oboru?

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru UM je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického záchranáře dle zákona č. 96/2004 Sb., zákon o nelékařských zdravotnických povoláních. Délka výkonu povolání zdravotnického záchranáře je minimálně 36 měsíců v úvazku 1,0, a z toho minimálně 12 měsíců na pracovišti zdravotnické záchranné služby v úvazku 1,0. Specializační vzdělávání nemusí být uskutečňováno při výkonu povolání, účastník vzdělávání však musí před přihlášením se k atestační zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb. Nejedná se tedy o lidi, kteří nejsou políbení praxí, ale mají praktickou zkušenost. Průměrná praxe účastníků specializačního vzdělávání na ZZS HMP je 9 let.

Jak probíhá vzdělávání?

Optimální doba specializačního vzdělávání je 18 – 24 měsíců. V  podmínkách ZZS HMP se jeví jako ideální doba vzdělávání 36 měsíců, vzhledem k pracovnímu vytížení účastníků a náročnosti plnění výkonů daných loogbokem. Program obsahuje celkem 652 hodin teoretického vzdělávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoří více jak 50 % celkového počtu hodin. Vzdělávací program je rozdělen do osmi modulů: Základního modulu s obsahem organizační a metodického vedení specializované ošetřovatelské péče, modulu Urgentní medicíny, Intenzivní péče, Krizového řízení a Operačního řízení PNP. Součástí těchto modulů je i praxe na neakreditovaných pracovištích. Poslední tři moduly jsou výhradně praktické a účastník je plní na akreditovaných pracovištích se školiteli. Jsou to moduly odborné praxe na krajském operačním středisku, lůžkovém zdravotnickém zařízení a zejména na zdravotnické záchranné službě. Vzdělávací program a logbook je veřejně dostupný na stránkách ministerstva zdravotnictví a na webu KZ ZZS ČR.

Co to je logbook?

Součástí vzdělávacího programu je již zmiňovaný logbook, tzv. „postrach specialisty“. V logbooku jsou uvedeny různé výkony a jejich počet. Dále je stanoveno, které výkony mohou být prováděny na modelu, které ne a jaké výkony se plní na konkrétních pracovištích. Specializační obor urgentní medicína je jediný specializační obor, který má v programu uvedeno, že se studium adekvátně prodlužuje, pokud nejsou splněny všechny předepsané výkony! Na ZZS HMP jsme pro výuku loogbok upravili a kromě kolonek pro razítko a podpis, jsme do loogboku přidali zejména kolonku s „Číslem záznamu“. Do této kolonky se vyplňuje např. ID pacienta, číslo chorobopisu anebo číslo pitevního protokolu. Výkon je tak zpětně dohledatelný. Např. při dohledání splněného výkonu v rámci praxe na ZZS HMP lze nahlédnout do příslušné části zdravotnické dokumentace a výkon ověřit. Mezi vybrané charakteristické výkony z loogboku bych např. uvedl: 6x provedení intraoseálního vstupu, 11x KPR, 6x defibrilace, 32x endotracheální intubace (kompetenci k endotracheální intubaci získá specialista u KPR), 12x laryngeální maska, 5x neodkladné výkony v rámci probíhajícího porodu, 1x zajištění mírné léčebné hypotermie, srdeční masáž pomocí automatického přístroje a mnoho dalších výkonů. Celkem se přibližně jedná o 350 výkonů na modelech a 440 praktických výkonů.

Kde probíhá praxe?

Praxe v rámci modulu Operačního řízení probíhá na operačním středisku ZZS HMP a odborná praxe ZZS ve výjezdových skupinách RLP. Praxe v rámci modulu intenzivní péče a v lůžkovém zdravotnickém zařízení probíhají na pracovištích smluvních partnerů Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a pracovištích Ústřední vojenské nemocnice. Ve Vinohradské nemocnici navštěvujeme Gynekologicko-porodnickou kliniku, II. interní kliniku – metabolickou jednotku, Ústav patologie a Ústav soudní patologie. Ve Vojenské nemocnici navštěvujeme Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.

Financování?

V současné době lze vzdělávání financovat dvěma způsoby. Jedním je financování z „vlastní kapsy“. Cena za celé specializační vzdělávání tohoto oboru v Praze, je v současné době 44 000,-Kč. Druhou možností jsou Rezidenční místa (dále jen RM). Jedná se o dotaci Ministerstva zdravotnictví, kterou může získat konkrétní zaměstnavatel. V případě UM konkrétní Zdravotnická záchranná služba nebo zdravotnické zařízení. RM přiděluje akreditační komise na základě regionální potřeby a dalších kritérií. Tuto formu pro své zaměstnance a financování jejich vzdělávání využíváme v Praze. Výše dotace na jedno konkrétní RM, je veřejně dostupná na stránkách MZČR. Pro RM 2015 a obor UM je výše dotace 120 000,-Kč. Problematika rezidenčních míst má svá úskalí a mechanizmy, které zde nebudu popisovat. Jedná se o stejně zábavné čtení jako všech pět svazků F. L. Věka. V současné době jsme stále jedinou záchrannou službou, která RM na Urgentní medicínu již čtvrtým rokem čerpá. Minulý rok získala 14 RM Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje, která však čerpání dotace těsně po začátku vzdělávání zastavila a dotace tak propadla.

Atestační zkouška.

Specializační vzdělávání končí atestační zkouškou, která se skládá z praktické a teoretické části. ZZS HMP je pověřenou organizací MZ ČR k zajištění výkonu AZ. To znamená, že zkouška je organizována záchrannou službou a ne nemocnicí či úředníky. „Záchranáře zkouší záchranáři“. Jednotlivé členy atestační komise jmenuje ministr zdravotnictví. Současní členové atestační komise vzešli ze společného návrhu UNP ZZS ČR, KZ ZZS ČR, společnosti ČLS JEP UMMK a NCO NZO. Seznam členů atestační komise a atestační otázky jsou veřejně dostupné na stránkách MZČR.

První atestační zkouška v historii UM proběhla dne 11. 6. 2015. Účastnili se jí čtyři kolegové ze ZZS HMP a jeden kolega ZZS Ústeckého kraje. V listopadu tohoto roku a během roku 2016 chystáme již další AZ. První termín AZ ověřil v praxi nejen organizační strukturu zkoušky, ale i její obsahový průběh. MUDr. Jana Šeblová, PhD., jako předsedkyně společnosti UMMK byla zkouškám přítomna za lékaře.

První část zkoušky je praktická, zadání se losuje. Uchazeč řeší modelovou situaci v reálném čase na pacientském simulátoru Sim-man 3G, včetně vypsání zdravotnické dokumentace. K dispozici má všechny potřebné pomůcky k zajištění pacienta a druhého člena výjezdové skupiny (člena atestační komise) v roli řidiče vozidla ZZS. V další části praktické zkoušky uchazeč předvede zvládnutí jednotlivých vybraných výkonů (např. zajištění dýchacích cest, I. O., obsluhu přístroje pro mechanickou srdeční masáž apod.). Poslední část praktické zkoušky je věnována interaktivnímu simulátoru hromadného neštěstí a řešení mimořádné události. Praktické zkouška je v celkové délce 45 minut pro jednoho uchazeče.

Po zvládnutí praktické části lze pokračovat v části teoretické. Okruhy teoretické části jsou tři. Jedná se o okruh Urgentní medicína (30 otázek), Intenzivní péče (15 otázek) a poslední okruh Krizového a Operačního řízení (10 otázek). Uchazeč si z jednotlivých okruhů vždy vylosuje jednu otázku a tu si následně připraví na „potítku“. Ke konci AZ, byla potítka značně opocená. Každý okruh je následně zkoušen přibližně 15 minut. Teoretická zkouška je v celkové délce 45 minut pro jednoho uchazeče.

A co s nimi?

Výchova záchranářů pro urgentní medicínu je časově, organizačně i finančně mimořádně náročná. Úhrada poskytované péče těmito odborníky nijak nefiguruje v úhradové vyhlášce zdravotních pojišťoven. Jednání s pojišťovnami budou vyvolána. Z pohledu lektora vzdělávacího centra mohu říci, že ne všichni zdravotničtí záchranáři jsou schopni, nebo ochotni, přijímat vzrůstající odpovědnost. Z organizačního hlediska může být pro zaměstnavatele výhodné mít určitou skupinu vybraných, vzdělavatelných a motivovaných záchranářů-specialistů, kteří jsou schopni, ochotni přijmout nové a odpovědné úkoly. S takovou skupinou lze dále lépe pracovat, například věnovat se intenzivnějšímu školení, zajišťovat odborné praxe, aby dovednosti získané specializací dále prohlubovaly. Specializační vzdělávání může být také motivací pro zdravotnické záchranáře, kteří tak mají možnost se ve své profesní kariéře posunout o kus dál.

Na ZZS HMP máme nyní čtyři první absolventy. Na podzim přibydou další kolegové. Reálně se připravují popisy práce, zařazení pracovní pozice do organizačního řádu, připravují se náplně práce a související platové výměry. Budou se řešit i další témata, jako např. indikace zdravotnických operačních středisek, zdravotnická dokumentace, zmiňované úhrady pojišťoven apod. Existuje celá řada témat, problémů, která nejsou v tomto obsáhlém textu popsána. Pokud někdo očekává výsledky hned, musím jej zklamat. Chlebíčky, rostbíf a bublinky nejsou v pořadí dne. Čeká nás hodně práce a to nejen na zdravotnických záchranných službách, ale v celém zdravotnictví.

Noví absolventi budou mít těžký úděl. Neříkejte jim to, ale bude hodně záležet, jaký udělají první dojem. Budou prošlapávat hodně zarostlou cestu všem těm, kteří je budou následovat. Už teď mají zelená kolena od trávy a to jsou teprve na začátku. Cesta nebude krátká a nebude také hladká. Při zběžném pohledu do vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech NLZP se může zdát, že se vlastně zase tak moc nemění a neděje. Je potřeba začít v rozumných mezích a postupně ověřovat specialisty v praxi. Následně lze provádět změny a úpravy. Možná si již nepamatujete, ale i kompetence zdravotnických záchranářů se v průběhu naší historie měnily. A vy všichni, kterým se nerozklepou nohy jen při pomyšlení, že by měli přijmout zrnko odpovědnosti na víc, jim držte palce.

Radomír Vlk

Související článek - Odatestovali první zdravotničtí záchranáři v oboru Urgentní medicína